Sraz členů klubu AS
Připravovaný na dny konání 22.6. – 24.6. 2001
Místo konání: Rekreační oblast Kozí Hory – Hranice, pásmu CHKO Brdské Hřebeny, nedaleko Dobříše

    Místo konání srazu je umístěno v malém dolíku nezalesněné půdy uprostřed smíšených lesů brdských hřebenů. Jak lesy, tak i okolní louky a pastviny oplývají hojností rostlinných druhů v mnohých případech již endemických. Žije zde také několik druhů v ostatních našich lesích již vzácných sov ( např. Výr Velký, jehož jedna rodinka už 8 let hnízdí ve vykotlaném dubu asi 8 kroků za chatou ), netopýři ( např. někteří z kaloňů ) a ve zdejšími myslivci zbudované oboře zde přebývá dokonce početné stádečko muflonů, kteří zde mají prý být zanedlouho vypuštěni do volné přírody a posílit tak populaci zdejší vysoké zvěře o dalšího příslušníka jejího druhu. 
Chata sama o sobě, je nevelké, z vnějšího pohledu dřevěné, dvoupatrové stavení. Ve spodním patře jsou tyto místnosti: Kuchyň, Obývací pokoj se dvěma lavicemi ( možnými upravit na spaní ) a televizí ( starou černobílou ), sloužící zároveň jako vstupní hala, Chodba a z ní vyúsťující Sprchový kout a Toaleta ( splachovací ). Kromě kuchyně, je všude možno používat teplou i studenou vodu, ale teplou vodou se nesmí plýtvat, neboť je ohřívána bojlerem, který má obsah pro 4 - 5 dospělých osob. V horním patře, kam je možno se dostat po příkrém ( se silnými pažemi i vytažitelném ) schodišti, se nalézají dvě malé místnosti, každá se dvěma ( nízkými a neposuvnými ) postelemi.

    Hauseboat, nalézající se sotva dva kroky od vstupních dveří do chaty, je velmi prostorné a útulné obydlí, které poskytne jistě příjemné útočiště dvěma osobám ( nejlépe mladému páru, který jistě uvítá soukromí jím poskytované ). Někdo z předchozích přechodných obyvatel však ztratil zámek a klíč, patřící k petlici na jeho dveřích, takže se nedá zamknout. Ale v místě jsou blízko sebe jen tři stavení, jejichž obyvatelé se dobře znají již dlouhá léta ( jedním ze sousedů je můj strýc, lékař, a druhým zdejší hajný, Milan Kalijanko, manžel mé kamarádky ze skautského oddílu ), takže by se jistě záhy zjistilo, kdyby zde někdo něco zcizil. Nekradlo se zde již nějakých 18 let. A ti dva, kteří budou hauseboat obývat, získají zde dojem, že jsou na skutečné lodi někde na moři či na jezeře ( Ona to totiž opravdu kdysi loď byla, tedy když to ještě mělo plováky a kotvilo to na Slapech na přehradě. Ale nějakých dobrých 24 let už to žádná pořádná loď není. ). Vždyť představivost je tak nedozírná!

    A kolem těchto dvou stavení se rozkládá zahrada. Řekla bych „krásná zahrada“, ale znělo by to lacině, otřepaně a propagandisticky ( protože všechny květiny na ní jsem pomáhala matce a otci sázet a pěstovat také já. Bratr ne, ten tu jen kdysi dávno pěstoval pouze jisté rostliny pro vlastní potřebu. A byl s nimi otcem vyhozen do lesa. ). Na tuto zahradu se vejdou 2-3 stany pro 3 osoby, nebo 10-15 osob spících pod širým nebem ( Které zde nehyzdí přísvit umělého osvětlení a bývá zde zpravidla plné hvězd a v tomto ročním období i meteorů. 

    Pro osobu z města dost poutavá podívaná. ).

    Zbylí přihlášení budou muset zřejmě vzít za vděk asi 0, 5 km vzdálenou oplocenou loukou, která je rovněž v majetku naší rodiny. Je trochu ( No dobrá, trochu více. ) svažitá, ale prostorná, skýtá neobyčejně nádherný výhled do krajiny a doslova si tam můžete vybrat, kam si lehnout. Na louku lze zajet maximálně 2 auty, nějaké 3. pak lze postavit na příjezdovou cestu, ale to neradi vidí místní myslivci. 

    U chaty jsou dvě parkoviště. Na jedno se nejdou tři auta a přístup je k němu krátkou jízdou po lesní cestě téměř podél plotu zahrady, pokud je jejich řidiči naskládají tak, aby jim zbylo dost prostoru alespoň pro pohodlné otevření dveří, na druhé tři auta postavená za sebou ( Ale pak tím místem, kde stojí už neprojede ani dětský kočárek ). A ještě je zde plácek, kam se pohodlně vejdou za sebou tak dvě auta nenáročná na místo ( ale ten není udržovaný ).

    Zdejší smíšené i jehličnaté lesy oplývají jak hojností různých jedlých hub, v mnoha případech již velmi vzácných, ale i množstvím lesních plodů, jako jsou borůvky, lesní jahody, maliny a ostružiny. A, bohužel, také množstvím houbařů a sběračů lesních plodin a bylinek, kteří zajedou kolikrát autem až před naši chatu ( ačkoli ten, kdo tam nejede za někým z nás tam nemá co vjíždět, natož zastavovat ) a po lese pak tropí hluk a plaší ptáky a zvěř v jejich úkrytech ( Takoví pak nezřídka najdou pneumatiky svých mechanických miláčků prořezané, nebo jejich výfuky řádně zacpané borovými šiškami a jsou nuceni volat odtah a vrátit se domů vlakem ). 

    Není to sice žádná rekreační chata, spojená s rodinnou chatou, jako na Kolelači, a nejezdí sem v sezóně, za levným ubytováním a malebnou procházkou po čerstvém vzduchu, velké množství turistů, ale doufám, že se vám v chatě, kam jezdím od svého raného dětství a v kraji, který znám a který miluji tak, jak již snad jen své milované třeboňsko, bude líbit a že se vám v duši vryje alespoň z poloviny tak, jako Kolelač. 



    P.S.: Spojení ( zatím jen z Prahy ): Autobus – 1.) Nádr. Praha-Ženské domovy, stanoviště číslo 15 – Nový Knín - náměstí a odtud pěšky po silnici směr Kozí Hory-Hranice a tam pak podle šipek a, možná, vlajky až k chatě ( zhruba 5,5 km do kopce a pak asi 1 km z kopce ), nebo, pokud pojedete v pátek do 16:00, autobusem na Kozí Hory-rozcestí a odtud asi 1 km z kopce a pak po šipkách až k chatě.

    2.) Ze stejného nádraží jako v případě 1.) busem společnosti Cap Tour – zastávka Na Prachandě ( poznávací znamení: hospoda hned naproti zastávce ) a odtud pěšky 9,5 km.

    Vlak – 1.) Z Hlavního nádraží, nebo z Nádraží Braník – stanice Mokrovraty a odtud 1,5 km po silnici k rybníku a po prašné cestě přes říčku do chatové osady Pouště, odtud 2 km pořád rovně po prašné cestě až k rozcestí se žlutou a modrou značkou ( rozcestník je o něco dále než se cesty protínají ) dále pak po stejné cestě ( tedy rovně ) až na rozcestí u Pánovy louky (Místo, kde najdete stůl a dvě lavičky. A možná i Villa, pokud stihne přijet dříve, než v kolik avizoval. ) zde budou instrukce, pasné na papíře a ukryté pod deskou stolu, nebo umístěné tak, aby jste je snadno našli. Dotud už to není daleko ( celková délka cesty je zhruba 4,5 – 5,5 km ).

                2.) Z Hl. nádr., nebo z Nádr. Braník - zastávka Stará Huť ( Pozor, vlak zde někdy jen hodně přibrzdí a musí se vyskakovat, už se mi to stalo. Už se mi to stalo i se psem. ) a odtud pěšky po hlavní silnici přes Starou Huť, kolem rybníka u Čapkovy Strže, kam se budeme chodit koupat, přes chatovou osadu Strž a po prašné cestě lesem a přes řeku Kocábu až k rozcestí u Pánovy louky ( Poznávací znamení: stůl a lavičky. A možná Vill, něco zapisující do sešitku nebo bloku. ) , kde najdete na zřetelně viditelném místě instrukce jak dál. Odtud je to už jen kousek ( Celá cesta je méně pohodlná než ta první, ale malebnějším prostředím a měří zhruba 7,5 km.

Obě cesty od vlaku jsme s Villem již vyzkoušeli. Dá se to ujít za hodinku ( ta kratší trasa ), nebo ze dvě a půl hodinky ( ta delší trasa ). V obou případech pití po ruce.

P.S.S.: Na chatě se nepovolují žádná zvířata. Výjimkou je jen náš rodinný pes, Linda, jehož odvezení z Prahy ( aby ho matka nemusela tři dni venčit ) je podmínkou pro zapůjčení chaty. 

    Dále je na chatě potřeba pořezat trochu dřeva na otop na zimu tak počítám s nějakým dobrovolníkem ( případně dobrovolníky ) a zalévat a plet květiny na záhonech ( No, asi to nebude až zas tak moc rekreace, co. Nutit k tomu však nikoho, včetně sebe, nebudu, buď to bude, nebo ne, to závisí čistě jen na nás. ).


Toto jsou instrukce a podmínky pro sraz klubu AS, tak jak jsou mi zatím známy.

Tiara of Satrand.