Ó poutníče, jenž patříš na tyto stránky,
věz, že našel jsi konec své předlouhé cesty.
Neb na těchto stránkách  bych ti chtěl dokázat,
že vše za čím se pídíš je jen marnost nad marnost.

Nuže dovol poutníče, abych se nejprve představil:
zovu se Nero a již 26 zim jsem na tomto světě.
Nešt setkávám se zde jen s neporozuměním,
honbou za mamonem a korupcí.

Čtu knihy.
Nejvíce mi přinášejí knihy bratrů fantastů.
Nejraději však čtu knihy bratra Sapkowského.
Dává do nich vše. Cit, něhu a porozumění.
To často potřebuji.

Sbírám zbraně.
Mám už pěknou řádku soubojových bambitek,
měčů a erbů. Mám je pověšené
na stěně v pokojíku. Když se na ně dívám,
cítím, jako bych se na chvíli odpoutal od reality.
Cítím se jako rytíř cválající na svém koni
k světlým zítřkům.

Veřím v Boha.
Vím že existuje a když se k němu modlím,
dodává mi sílu jít skrze lepkavou tmu tohoto světa.
Mnoho lidí nevěří - modlím se i za ně.

Veřím v lásku.
Láska je jediný poklad,
který se násobí sdílením.
Je to jediný dar,
který se zvetšuje, čím víc se rozdává.
Je to jediný podnik,
ve kterém čím víc se utratí,
tím více se vydělá.

Chci darovat lásku,
chci ji rozhazovat,
rozšiřovat do všech světových stran,
naplnit jí torny, koše,
nalít ji do sklenic.

Láska je nade vše.
Vezmi si i ty poutníče,
vezmi si ji vrchovatou měrou.
Vezmi i pro své přátele.

Je ti lépe poutníče?
Cítíš se osvežen?
Pak věz, že máš v sobě zrníčko lásky.
Opatruj jej nade vše.
Neztrať jej!
Rozdej jej...