Zoner.cz |  Czechia.com |  Inshop.cz |  Interval.cz |  CA Czechia.cz |  InMail.cz  Hostováno na serverech CZECHIA.cz
Oficiální stránky v ČR
Home > Čtenáři > Povídky AS > Bojový duch
Hlavní
Biografie
Bibliografie
Recenze
Galerie (567)
Postavy z knih
Odkazy
Vše o hře
Novinky
Vše o filmu
Novinky
Galerie (140)
Herci
Anketa
Rozhovory
Komentáře (1327)
Protest
Download
FAQ
Čtenáři
Klub AS
Soutěž
Fórum
Ankety
Nej Yennefer
Povídky
(63)
Facebook stránky
Ostatní
Zakl. jako sexuální idol
AS ve slovníku spis.
Články AS
Dřevárny (kdy, kde)
Cony a setkání
Erby států a rytířů
Hra
Kalendář
Testy znalostí
Inspirace AS
Mapy světa AS
Povídky AS
Mistr Geralt zabiják
Rodokmeny
Slovník Starší mluvy
Zaklínačská znamení
Komixy
Systém
Fulltextové vyhledávání:
Zasílání novinek mailem:

Kolik je 36 / 6:
Aktuálně ve fóru

Leia Skywalker - 16.6.2017 17:21:00
...

Altair - 1.6.2017 15:53:00
:)...

K I - 26.5.2017 18:18:00
Jsem natolik kritická, že zvracím již...

Macros - 25.5.2017 20:17:00
Fórum je stejně archaické, jako jeho uži...

Macros - 25.5.2017 20:14:00
To jsem zvědav. Budu ovšem kritický!...

K I - 25.5.2017 14:39:00
Fórum rukodělné práce, žáden prefabri...

stitch123 - 24.5.2017 21:33:00
Ty vole, tady to vypadá tak strašně a...

Altair - 23.5.2017 16:42:00
vypadá to nadějně...

dort - 17.5.2017 14:31:00
...

K I - 14.5.2017 19:44:00
Již jsme ani nedoufali...kdyby dole n...

Bojový duch
Andrzej Sapkowski

Nashville” sestoupil tak nízko nad komplex, až se úplně setmělo, protože gigantický trup křižníku totálně zastínil i ty zbytky slunce, které nebyly zatemněny kouřem z hořících zásobníků paliva. Skla z oken vyletěla už dříve – a teď, když „Nashville” odpálil torpéda, vyletěly rámy i s okenicemi. Bylo zřejmé, že „Nashville” nestřílel po nás, to by administrativní budova zcela určitě nevydržela. Torpéda udeřila do energetického komplexu, který stále bránily pozůstatky Novakovy útočné skupiny. I když se to zdálo nepravděpodobné, Novakova skupina stále odpovídala palbou – světélkující nitky těžkých laserů plamenně tančily po trupu vlajkového křižníku Společnosti Ifigenie-Thetis. Nicméně nevypadalo to, že by tungstenový pancíř křižníku utrpěl nějaké škody.
Yamashiro řekl vše, co k tomu mohl říci a v tom okamžiku se projevilo, že z celého důstojnického sboru naší skvělé žoldnéřské skupiny je Valerie van Houten ta nejimpulsivnější a s velmi malým sebeovládáním. Všichni jsme Valerii van Houten znali. Proto nás absolutně nepřekvapilo to, co udělala. 
Valerie kopem převrhla křeslo, z kterého se sesypala celá hromada zásobníků Craftsman MkIII a potom hodila řádného meda na mihotající se obrazovku monitoru, protkanou řádky rušení.
-Ty zasraný zkurvysyne! – zařvala zcela nekulturně. – Ty ….
Vřískala asi tak ještě půl minuty a ani jednou se neopakovala. A my všichni jsme měli pocit, že se stěny budovy neotřásají od výbuchů střel, raket a fotonových torpéd, ale od jejího řevu.
Yamashiro se na obrazovce zavlnil, skoro jako by mohl vidět Valeriin plivanec stékající po obrazovce.
- Jak povrchní – řekl. – Jak primitivní…
-A jak pravdivé – nevydržel jsem to. Jsi zasraný zkurvysyn, Yamashiro san a nejenom to. Tím, co jsi nám právě sdělil, jsi dokázal, čím jseš. A ty sám víš zcela přesně, jaký jsi zkurvysyn. Teď, když jsme ovládli celý komplex, když prakticky vládneme celému městu,. Tak ty místo toho, abys sem poslal hlídkové lodě Koncernu, nestydatě nám přikazuješ kapitulovat, protože se tvoje firma mezi tím dohodla s Ifigenií-Thetis a výsledkem je to, že celá tahle prokletá válka byla k ničemu ? A to nám říkáš teď, když nás „Nashville” masakruje torpédy ?
-Připomínám – řekl Yamashiro zpoza pásů rušení – že hovoříme o faktech. O faktech, která nikdo z nás nezmění. Ani vy, tím méně já. Já vás o těchto faktech pouze informuji, takže zahrnování mne urážkami se mi nejeví slušné, ani oprávněné. Situaci to také nezmění. To je moji pánové – a dámy – force majeure, vyšší moc. Předávám vám ultimatum od Ifigenie-Thetis. Jestliže se okamžitě nevzdáte, bude „Nashville” a „Electra” pokračovat v ostřelování komplexu. A potom vyloží výsadek. Ti, kteří se postaví na odpor, budou zastřeleni na místě……
- Yamashiro – přerušil jsem ho, snažíce se zachovat klid. To ty jsi podepsal naši smlouvu jménem Koncernu. Tím stejným zlatým Parkerem, který ti kouká z kapsičky u vesty. A v té zasrané smlově je klauzule, zaručující nám bezpečnost a ochranu v případě neúspěchu akce. A ty víš, proč se ta klauzule ve smlouvě objevila. Ifigenie-Thetis neuznává platnost konvencionálních práv žoldákům. Když se vzdáme, tak nás zlikvidují. Dodrž smlouvu, Yamashiro !      
- Je mi líto, plukovníku Lemoine, ale ta smlouva už neplatí. Podepsal jsem ji, když jsem měl zplnomocnění Nadzorčí rady Koncernu Schraeder & Haikatsu. A teď, na základě podobných zplnomocnění činím smlouvu neplatnou. Null and void. Samozřejmě na základě třetí klauzule dodatku smlouvy můžete žádat odškodnění soudní cestou….
Culture Vulture prudce trhl hlavou a zaryčel divokým oslím chechotem. Smích byl tak nakažlivý, že jsme se všichni začali postupně řehtat a svíjet, až nám tekly slzy. Začal to Papa Cuxart. Potom Muireann Tully, tence a pištivě jako děvčátko. Potom Jaime Santacana , kroutící se, protože mu záchvaty smíchu vyvolávaly bolesti v laserem popáleném rameni. Pak jsem se připojil já a nakonec Valerie.      
   
Yamashiru to nepobavilo. Ušklíbl se a otevřel ústa, aby něco řekl. Nestihl to. Muireann Tully vytáhla z pouzdra svůj staromódní Walther a Padli jsme na poslední chvíli. „Nashville” i „Electra”, která se k němu připojila, zasypaly komplex lavinou palby. Vyplivl jsem omítku a chuchvalce z plastového obložení podlahy a zapnul vysílačku.
- Novaku – zařval jsem, snažíce se překřičet hluk a lomoz. – Nahlaš svou situaci, over ! 
Vysílačka zarachotila. Novak mluvil rychle, nesrozumitelně a rovněž překřikoval hluk explozí a výstřelů. Rozuměl jsem každému třetímu slovu, ale chápal jsem smysl. Po eliminaci všech sprostých slov zůstalo z jeho hlášení to podstatné: Na Promenádě je to beznadějné, zrcadlovky útočí nepřetržitě, dochází munice, neudržím se, čubčí synové, over. 
Culture Vulture se odvrátil u počítače, u kterého klečel.
- Mám je – řekl. Mám „Nashville”. Mám to spojit ? Budeš vyjednávat? 
- Spoj to – rozhodl jsem. Budu vyjednávat. Bohužel, Koncern nás nechal na holičkách, takže jediné, co můžeme udělat, je zachránit lidi. Konec, chlapci. Nemáme proč bojovat, není smlouvy, není peněz. Ještě, že alespoň záloha je bezpečně v Credit Betelgeuse. Jaime, vydej rozkazy skupinám. Cease fire, složit zbraně, vyslat signál kapitulace na všech kanálech. Valerie zmlkni! Místo toho pyskování se pokus ulovit „Hermione” a potom najeď na Private Mode Novaka, Cuypersa a Roikinnena. Vyšli jim….S.Y.A. Od této chvíle každý sám za sebe.  
- A my ?
- My taky. Udělej, co jsem řekl. 
- Centru velení Společnosti Ifigenie-Thetis – opakoval do mikrofonu Culture Vulture. – Centru velení Společnosti Ifigenie-Thetis na palubě křižníku „Nashville…. 
Santacana náhle zařval do vysílačky sérii malebných španělských nadávek, založených hlavně na procesu znečišťování mateřského mléka různými kapalinami produkovanými lidským organismem. Došlo mi, že některá bojovnější útočná skupina protestovala proti „Cease fire”. Samozřejmě kanonáda nepřestávala. Lasery a čtyřhlavňové Oerlikony nadále z Promenády objížděly po zjizvených trupech křižníků zavěšených nad komplexem. 
- „Hermione” byla zasažena torpédem – Valerie si vytáhla sluchátko z ucha. – Slyšíš, Thierry ? „Electra” ostřelovala plošinu. Raikinnen odrazil útok zrcadlovek, ale „Hermione” není schopná startu !
- Vyslalas Einarovi S.Y.A. ?
- Právě to dělám. Raikinnene, slyšíš mě, over ? Máš S.Y.A. Od Lemoina ! S.Y.A., over ! Čemu nerozumíš ? Save your ass ! Zachraň svou prdel ! A jak mám vědět jak ? E.O.T., no confirmation ! A co teď, Thierry ?
- Zkontaktuj „Sterreta” !
- Centru vedení……. – opakoval Culture Vulture. 
Rachot znějící od energetického komplexu najednou utichl. Střílely pouze „Nashville” a „Electra”, orajíce zemi a budovy paprsky laserů a explozemi fotonových torpéd. Pohlédl jsem na Santacanu. Santacana odpověděl pokynutím hlavy a začal na vysílači nastavovat kód další skupiny. Culture Vulture se stále snažil navázat spojení s „Nashville”. Muireann Tully a Papa Cuxart, kterým nikdy nebylo třeba nic říkat dvakrát, spěšně plnili zásobníky a energizery pro náš příruční arsenál – šest Craftsmanů, ruční laser SACO Mini Silverlode , dva termitové granátomety Mitsuoki AGS a naše pýcha – supermoderní plamenomet „Stalwart” firmy „Interdynamic”. 
- Uvažuješ nad tím, jak se probít ? Valerie pohlédla koutkem oka na arsenál. A kam ? „Sterret” neodpovídá, určitě ho rozdrtili, stejně jako „Hermione”. Nemáme se kam probít. Thierry má pravdu. To je konec, Siobhan.
- Valerie – Muireann Tully pozvedla hlavu a odhrnula z čela rudé, lehce vlnité lehce vlnité vlasy. „Siobhan” byla její přezdívka ještě z IRA. – Nevím jak ty, ale já se nemíním vzdát.  
- Ani já – řekl Papa Cuxart, aniž zvedl hlavu. Dostal jsem dva rozsudky smrti, v „Marubeni Ito” a ve Federaci.. Takže i když mě nerozstřílejí zrcadlovky na místě, propadnu extradici…..
- „Nashville” na příjmu – přerušil nás Culture Vulture. Thierry neuhodneš kdo….
- Uhodnu – řekl jsem. Dej mě na audio a vypni obraz. Nechci toho zkurvysyna vidět, ani nechci aby on viděl mě.
- Můžeš mluvit.
- Plukovník Lemoine volá „Nashville” – odkašlal jsem si, nevalně spokojený s tónem svého hlasu.         
– Plukovník Lemoine…..
- Netraťme čas zbytečnými tlachy – rozlehl se místností odporný, studený a skřehotavý hlas Žáby. Bezpodmínečná kapitulace, Lemoine. Surrender U.C. Žádné dohadování ani ústupky. Okamžité přerušení palby, blokáda spojení a řídících počítačů, vypnutí naváděcích laserů, složení zbraní a zajištění materiálů. Confirm.
- Jediné, co v tomto okamžiku udržuje palbu jsou tvoje křižníky? Ruskine.  
- Rád bych věřil tomu, že je to pravda. Takže dobře tedy, Lemoine. Vydám rozkaz k zastavení palby. Vykládám výsadek na terén komplexu. Avšak varuji vás, jakýkoliv pokus o odpor nebo ničení majetku Společnosti bude potrestán. Na místě a nemilosrdně. Předej mi svoje souřadnice, plukovníku. Vyšlu speciální oddíl pro tebe a pro …… následující důstojníky: John Cuxart... 
Papa se ironicky ušklíbl.
- Maynard Mannering…..
Culture Vulture si odplivl na podlahu, zasypanou troskami. 
- Jaime Santacana – pokračoval studeně Žába. – Muireann „Siobhan” Tully, Leslie Novak, Einar Raikinnen, Jan Willem Cuypers, Valerie van Houten…..
Muireann se sladce usmála na Valerii, načež jí podala Craftsman, brašnu se zásobníky a závěsník s granáty. Valerie to přijala. 
- Confirm and re-confirm – požádal Ruskin, poté co skončil s vyštěkáváním jmen těch, na které byly vyneseny rozsudky. Admirál Ruskin. Dříve, když byl ještě žoldákem, tak jako my a nebyl ještě admirálem, byl znám jako Žába, podle svého specifického vzhledu.
Culture Vulture na mě mrkl a vyťukal na klávesnici souřadnice Rogersovy plošiny, od které nás dělilo šest kilometrů.
- Confirm, Ruskine – odsekl jsem a přebral od Muireann nabitý Craftsman. Surrender U.C. in force. Čekáme na tvůj oddíl na udaných souřadnicích. See you later, aligator. E.O.T., N.C.R. Odpojil ses Vulture ?
- Jasně že jo.
- No takže…. – potěžkal jsem kulomet v ruce. – Polib nám prdel, Žábo.

• • •

Dostihli nás na Třetí Úrovni. Možná usoudili, že víme o doku, ve kterém stojí „Isogi Maru”. Možná nás Žába znal natolik dobře, aby odhadl náš postup. A možná měli prostě štěstí. Štěstí, které nám chybělo.   
Přijeli ve čtyřech ATV vybavených čidly a lokátory Infra R, protože nás zahrnuli palbou v okamžiku, kdy jsme si mysleli, že nás ještě kryje tma a kouř. V okamžiku do nás nahustili vše co měli – rakety, plasmu, střely SLAP. Pravý overkill. 
Dostali polovinu chlapců z obranné čety. Bohužel dostali taky Santacanu, který je vedl. Jaime zemřel na místě. Rychle. Měl štěstí, zmetek. Ti méně šťastní, popálení a ranění ječeli tak, že si někteří z nás strhli na chvíli helmy z hlavy, aby utekli před tím, co vycházelo ze sluchátek. 
Ale sebrali jsme se rychle. A odpověděli jim ještě větším overkillem. Pustili jsme do nich všechno, co jsme měli. 
Muireann Tully sejmula jeden ATV laserem SACO, Papa probil druhý termitovou střelou z Mitsuoki. Z obou transportérů se nezachránil nikdo. Ze zbylých, které ostatně taky hořely, se vyrojili rangeři z Ifigenie-Thetis Interplanetary Security Forces ve svých černých kevlarových kombinézách a helmách se zrcadlovými clonami, podle kterých dostali své slangové pojmenování. 
A jelo se na ostro. Uprostřed kouře, uprostřed ohně a hluku, uprostřed křiku, uprostřed šumu a sykotu vody řinoucí se ze stříkaček. Zrcadlovky si evidentně myslely, že nás smetou samotnou převahou, že nás zatlačí do chodeb na Druhou Úroveň. Ale my jsme neměli jiné východisko, museli jsme jít vpřed, do doku, kde stála „Isogi Maru” – nákladní loď, naše jediná šance. 
Mezitím než Valerie a Papa Cuxart postavili na trojnožku Stalwart, nás trochu zmáčkli – granáty a střely z Craftsmanů nebyly dostatečnou ochranou, měli ostatně své vlastní Craftsmany, měli i dvojhlavňové Daihatsu. A uměli je používat. Začalo nám téct do bot. Jim taky teklo do bot, ale jich bylo víc.   
Ale za chvíli promluvil Stalwart. Odhoďte všechny naděje, pravil, a Třetí Úroveň se změnila v dantovské peklo. Valerie klečící s tváří u krytu zaměřovače ječela jako šílená a plamenomet soptil a chrlil oheň, pod kterým se tavil beton a ocelové výztuže. Muireann a Culture Vulture sázeli do plamenů granát za granátem a Papa to všechno stehoval tenkou červenou nitkou laseru SACO.
- Dost! – zařval jsem. Viděl jsem, že je toho opravdu už dost. – Dost, Valerie ! Přeruš palbu!
Zvedla hlavu od zaměřovače. Měla nepříčetné oči, na špinavé tváři ji slzy vykreslily hrůzostrašné vzory. 
Zvedl jsem ze země Mitsuoki. Byl nabitý. Odpálil jsem ho i bez míření rovnou od pasu. Termit vypálil ve stěně haly díru, kterou by bez problémů projel ATV. Papa Cuxart jemně odsunul Valerii a zvedl Stalwart i s trojnožkou.  
- Nech ho tady – zabručel jsem. Udělal svou práci. Nemůžeme s sebou vláčet takovou zátěž. Vezměte pouze kulomety a SACO. Siobhan, Vulture do průlomu, pročistěte průchod ! Jdeme do doku ! Za chvíli obklíčí komplex ! Valerie, co je s tebou ? Vstávej, kurva, vstávej !
Valerie vzlykla, rozkašlala se a rozhlédla se po tom, co leželo okolo nás. To, co kolem nás leželo, byly krvavé cáry, které zůstaly z obranné skupiny. Brutálně jsem s ní škubnul a zvedl z kolen. Pohlédla mi přímo do očí. Najednou jsem pocítil lítost. Litoval jsem, že mě s Valerií nic nespojovalo. Nic, i když byl okamžik, kdy nás mohlo něco spojit. A už tehdy jsem věděl, že se ten okamžik nikdy nevrátí. 
Dali jsme se do běhu. V dáli, zpoza dýmu , ohně a vody, jsem už slyšel řev dalších transportérů, prodírajících se na balonových kolech troskami.  
„Isogi Maru” !
Ocelové schody. Plošina s žebříky. Rachot a křik, černé postavy v zrcadlových helmách. Nahoře i dole. A my uprostřed. Železná konstrukce kolem nás jiskřila pod údery kulek.
„Isogi Maru” !
Zázraky se stávají zřídka. Ne každodenně. Ne dnes. Když jsme vbíhali do spásné chodby, zasáhla Papa Cuxarta střela SLAP do krku. Jeho hlava prostě zmizela spolu s helmou a krabičkou Camelek, vetknutou za jejím páskem. Jedna ruka upadla na ocelové pláty. Druhá visela stále u těla, i když bylo těžko říci na čem. Přijali jsme to bez emocí – každý z nás měl vlastní problémy. Nikdo nevyvázl nezraněn. Krev z nás tekla proudem, klopýtali jsme, padali, vstávali.  
„Isogi Maru” !
Na druhé podestě upadla Muireann a už nebyla schopna vstát. Valerie ze sebe strhla popruhy, zacvakla spony do pásů Irky a už ji vlekla po ocelových plátech. Já jsem klečíc vystřílel do zrcadlovek, které se za námi hnaly, všechny kumulativní rakety z Mitsuoki. Všechny tři. Ale tou poslední jsem zlikvidoval schodiště – termit změnil polovinu podesty v malebnou pavučinu, třpytící se jiskrami a slzami roztaveného kovu.   
Z chodby zarachotily Craftsmany, ve sluchátkách zavibroval křik obou děvčat. Běžel jsem za nimi – běžel jsem podél širokého pásu lesknoucí se krve, kterou zanechávala Muireann vlečená po ocelových plátech.
 

Obklíčili nás poté, co si lasery propálili průchody ve stěnách komplexu. Ale podesta byla úzká, těsná a obrovská nádrž na vodu nám poskytla úkryt a ochranu. Leželi jsme, cítíce horko našich těl a dělali vše proto, abychom přežili. Zrcadlovky se dostaly tak blízko, že někteří dokonce vysunuli teleskopické bodáky na hlavních svých Daihatsu. Ale my jsme chtěli přežít za každou cenu. Posledního jsme zlikvidovali ze vzdálenosti několika metrů – já mým Glockem, Muireann svým staromódním Waltherem.
Když se stáhli a nechali nás oddychnout, když jsem si ověřil, že Culture Vulture nežije, když se Muireann chvěla zimnicí, ležící tváří na ocelovém plátu, když Valerie skončila obvazování svého stehna vlastním first aid packetem, jsem nalezl východisko. Ventilační šachtou, kterou obnažily SLAPy.
- Valerie ! Siobhan ! Rychle !
Muireann zvedla hlavu.
- Nemůžu vstát – řekla krátce a ledově. Nemůžu pohnout nohama. Páteř. Nechte mě tady.
Pravděpodobně mi neuvěříte, ale vůbec to neznělo pateticky. Naše profese má své zásady, svůj nepsaný kodex. Poklekl jsem a políbil ji na špinavou a zakrvavenou tvář. Potom jsem ji pomohl usednout a opřel ji zády o nádrž. Dal jsem jí Craftsman a poslední zásobník. Valerie vedle ní beze slova položila závěsník s granáty. Oběma. A potom jsme bez ohlédnutí vklouzli do šachty. Já a Valerie. Pro Muireann jsme už nic víc udělat nemohli. Opravdu
Neodplazili jsme se daleko, když jsme uslyšeli, jak to pere z Craftsmanu. A o chvíli později uslyšeli její křik. Ne, ne křik, zpěv. Muireann Siobhan Tully, rudá Muireann Siobhan Tully z Dublinu, z malebné Fenian Street zpívala, vyprazdňující poslední zásobník do zrcadlovek, které se k ní blížily po schodech s teleskopickými bajonety na hlavních Daihatsu
 

In Dublin‘s fair city
Where the girls are so pretty….

Craftsman škytl a zmlknul, načež v krátkém odstupu explodovaly oba granáty.

I first set my eyes on sweet Molly Malone….

Výstřely z jejího staromódního Walthera. Jeden, druhý, třetí… A zpěv, stále divočejší, stále zoufalejší.

As she wheeled her wheelbarrow
Thru‘ streets broad and narrow 
Crying…..

Výstřel. A ticho.
Muireann Siobhan Tully z Fenian Street.
Nic jsme nemohli udělat. Nic.
Když jsem Valerii van Houten vytáhl větrací šachtou ven na Plošinu, zemřela. Měla roztrženou stehenní tepnu. Vykrvácela i přes pečlivě založený obvaz. Před i během boje polykala Euphoral a Battle Dust a když umdlévala, píchla si stimulanty a analgeny. Necítila bolest a tak ani nepoznala, že umírá. Umřela právě v tom okamžiku, kdy nás našli hoši Jana Cuyperse. Cuypers, jakmile uslyšel signál S.Y.A., si vzpomněl na dok, ve kterém stál zapomenutý náklaďák „Isogi Maru”. A zachránil si prdel. Svou a rovněž chlapců a děvčat, které vedl a kterým se podařilo probít. A zachránil taky moji prdel. I když jsem ho vůbec nemusel zajímat. Protože když jsem vyslal S.Y.A., neřekl jsem mu o náklaďáku, neřekl jsem to ani jemu, ani Novakovi, ani Raikinnenovi. Naše profese má svá pravidla a zásady. Cuypers, Novak a Raikinnen měli odvrátit pozornost a stáhnout zrcadlovky na sebe. A „Isogi Maru” měl z planety odvézt mě, Papa Cuxarta, Santacanu, Culture Vultura a Muireann Tully. A Valerii.
Ale Valerie zemřela.
Představte si, že jsme odletěli bez problémů. Nezničila nás torpéda „Nashville” a „Electry”, neposlali za námi stíhače a torpédoborce. Zázraky se nestávají každodenně. Ale pro nás se stal toho dne.
Odletěli jsme.
A tehdy, na palubě „Isogi Maru”, který se po odhození nádrží stal celkem rychlou lodí, jsem složil velmi hloupou, opravdu šílenou přísahu. Omotaný obvazy a bandážemi, nadopovaný zástřiky, jsem něco slíbil admirálu Ruskinovi, zvanému Žába, slíbil jsem něco mecenáši Yamashirovi ze Společnosti Schraeder & Haikatsu, stejně jako Kahlenbergovi, prezidentu téže společnosti. Samozřejmě jsem ve své přísaze nezapomněl na ozbrojenou paži Společnosti Ifigenie-Thetis, na zrcadlovky z Interplanetary Security Forces. Vzal jsem do úvahy všechny. A přidal jsem – do zálohy – všechny ty, kteří by se mi postavili do cesty, ty, kteří by chtěli překážet.
Složil jsem přísahu. A dodržím ji. Ať už to trvá roky, třeba desítky let, já nezapomenu, co jsem komu slíbil. Slyšíš Siobhan ? Slyšíš mě Jaime, Papa, Vulture ? Novaku, Einare ?
Slyšíš mě Valerie ?
Trpělivost. Já nezapomenu.

Andrzej Sapkowski CZ by Nero 2000
(Nebudu sem psát, že všechna práva vyhrazena, páč je to blbost. Tak kdybyste si své dílko poznali, napište mi majla a dáme to do pořádku)
 Poslední úprava:21.11.2002 13:38:08

Hostováno na serverech CZECHIA.cz