Ciri a Galahad - 1. část
Jan Bouda Boudník 

V dáli se objevili dva jezdci. Na první pohled se vůbec nelišili. Ale když přijeli blíž bylo vidět, že jeden z nich je oblečen do kazajky a loveckých kalhot a meč má pověšený na zádech. Druhý z jezdců byl v brnění s mečem u pasu. Najednou se jeden z nich zastavil.

„Galahade je to k hradu tvého přítele ještě daleko?“ zeptala se dívka. Muž se posmál a odpověděl: „O deset minut blíž než když jsi se ptala naposled Ciri, ale stále je to přibližně týden.“ Cirilla, princezna z Cintry sebou trhla: „Počkej ale…nebylo to před chvílí 5 dní? Rytíř sklopil oči a odpověděl: „Ehm..ne.“ Pohled Ciri ztvrdl a ona podvědomě sáhla po meči: „Galahade co se sakra děje? Proč mi lžeš? Mluv!“ Muž zrudl hněvem. Nebyl zvyklý, aby s ním někdo takhle mluvil navíc když to bylo žena. Ale ovládl se a řekl: „Prostě jsem se minule zmýlil. To se občas stane.“ Ciri po něm šlehla pohledem, ale mlčela.

Na noc se utábořili pod převisem skály. Ciri rozdělala oheň a oba se uvelebili na zemi. Po chvíli mlčení, kdy vychutnávali teplo ohně, se Ciri ozvala: „Tak a teď s pravdou ven. Ty víš, že jsem ti ohledně tvého vedení touto krajinou důvěřovala, ale ty mi lžeš. O co jde?“ Galahad přikývl a zavrčel: „Dobrá. Ale nesmíš mě přerušovat. Víš Ciri v naší zemi to není jako ve vaší. Tady ženy nenosí meč ani nebojují. Jsou v klášterech, nebo vychovávají děti. Poslouchají a mlčí.

Neodmlouvají. Netvrdí o sobě, že jsou bojovnice.“ Ciri už chtěla odseknout, protože poznámka – netvrdí o sobě – ji zasáhla do živého. Jen počkej ty holobrádku v bitvě uvidíme, kdo o sobě co tvrdí, pomyslila si a mlčela. Rytíř zatím pokračoval a Ciri byla ráda že se nerozčílila. „Já ale za to měsíční putování pochopil dost věcí. Cením si toho jaká jsi a mám tě radši než všechny dívky v našem království. Ale nevím jak tě vezme mé okolí. A proto tu cestu tolik zdržuji. Jo a navíc jsem v nemilosti.“ „Cože jsi?“ ozvala se pobaveně Ciri. „No víš trochu jsem se pohádal s králem. Nic velkého, ale je nad slunce jasné, že je to jeho vina. Ale protože on je král a já jeho leník, řekl mi že mám z jeho království zmizet dokud se neuklidním.“ Zatímco to říkal začínal Galahadův hněv růst. „Jako malého kluka mě vyhnal a pak ho mám ještě odprosit až se vrátím. Proto jsem taky byl tak daleko ode dvora.“ Teď už rytíř přímo křičel. Ciri se k němu přisunula a položila mu svojí dlaň na ruku. Ten dotyk Galahada uklidňoval, ale také ho začínal vzrušovat. Začal se k Ciri přibližovat a ovinul svou ruku kolem jejího krku. Dívkou proběhlo zachvění a jejich ústa splynula. Polibek byl stále vášnivější a Galahad položil Ciri do trávy. Ale když začal být stále smělejší odtrhla se. „Počkej, co to děláme?“ zeptala se překvapená Ciri. Rytíř stál ještě omámen polibkem, který předčil všechna jeho očekávání. Vypadal zaskočeně. „Co se děje má bojovnice? To se ti tolik nelíbím? Proč jsi toho nechala?“ „Co sis sakra myslel, že děláš? Já nejsem žádná pouliční kurva, se kterou můžeš hodit do slámy.“ Teď už vypadal muž zcela ohromeně: „To jsem si nemyslel. Líbíš se mi.“ „Ale co kdyby ses koukal taky, co si myslím já?“ zuřila Ciri. „Nejsem zvyklý čekat“ odvětil. „Tak se mnou budeš muset, jasný?“ „Dobrá já umím být trpělivý. Počkám.“ Už se zase usmívali a Ciri si říkala, že to nebyl tak špatný pocit. „Dobrou noc, rytíři“ řekla nahlas „Dobrou, má lásko“ zašeptal.

Ráno ho probudil ptačí zpěv a hlavně vůně pečínky. „Co to voní?“ zívl. „Podařilo se mi ulovit laň tvým lukem“ Když dojedli, nasedli na koně a Galahad zamířil na jih. „Galahade?“ „Ano Ciri?“ „Jak je to daleko?“ Ta poznámka je oba rozesmála. „Asi den dva.“ „Dobrá.“

V poledne snědli část laně a jeli dál. Asi ve tři hodiny nastaly problémy. Naproti nim se objevilo osm pobudů. „Tohle nevypadá na pravidelné vojsko, co Galahade?“ poznamenala Ciri. „Lupiči. Zůstaň vzadu.“ „Děláš si srandu rytíři? Už měsíc čekám na příležitost ukázat ti, co umím s mečem.“ „Tak pojeď vedle jestli chceš.“ rezignoval Galahad. Mezitím se osm mužů přiblížilo na dvacet kroků. Šli pěšky. Ozbrojeni byli meči, ale i kosami a cepy. Největší vystoupil a prohlédl si oba příchozí. Ošklivě se pousmál a řekl: „Rytíři dej nám oba koně, meč a ženskou a můžeš jít.“ I z výrazu však bylo vidět, že lže. Galahad chtěl odpovědět, ale první promluvila Ciri: „Zmiz mi z očí a já tě možná nechám žít.“ Hromotluk pohledem zkontroloval muže za sebou a rozesmál se. Ale to už dívka skočila na zem a tasila meč. Čekala a kontrolovala pozici. Muž tasil také a vyběhl. Ciri se jenom trochu pootočila, aby se vyhnula meči a jedním pohybem mu rozřízla žaludek zleva doprava. Obr zaječel a chytil střeva, která mu vyhřezla ven. Jeho kumpáni byli chvíli zaskočeni, ale za vteřinku již reagovali. Tasili a šli k ní. Ciri trochu poodběhla napravo a Galahad, který seskočil z koně už v prvním okamžiku boje nalevo. Útočníci se rozdělili. Čtyři šli za Ciri a tři za rytířem. Dívka nečekala až zaútočí a piruetou se dostala k prvnímu a probodla ho skrz naskrz. Okamžitě se stáhla, aby se vyhnula cepu jednoho z mužů. Ten byl setrvačnou silou trochu sehnut dolů a hned dostal mečem přes záda. Ve chvíli kdy se ale chtěla stáhnout mihl se jí kolem ucha meč. To že se jí nezasekl do hlavy způsobil strach soupeře, který viděl co se stalo jeho kamarádům a zazmatkoval. Otočila svůj meč a vrhla ho podél boku na muže za ní. Padal s mečem zaseklým v srdci na zem. Ciri se vrhla dozadu a vytrhla meč z těla než spadlo na zem. Čtvrtý muž, který byl pomalejší než ostatní, protože kulhal, na ní pohlédl a usmál se. Měl napřažený luk se kterým nešlo na sedm kroků minout. Chtěl si souboj vychutnat a taky se bál, aby nezasáhl přátele, kdyby vystřelil dřív. Počkal tedy až seč Ciri zorientuje zašeptal sbohem a pak pustil tětivu. Přestože se Ciri nepodařilo odvrátit šíp zcela – vzdálenost byla dost krátká – škrábnul ji pouze na rameni. Muž ohromeně zíral a to bylo to poslední co udělal. Pak zemřel.

Ciri se rozhlédla a viděla Galahada jak bojuje už jen s jedním protivníkem zatímco dva se váleli na zemi. Očima jí naznačil, aby se nemíchala do souboje. Mohla pozorovat rytířův styl boje. Žádné parády, piruety či jiné manévry. Bombardoval soupeře přesnými ranami a ten postupně ochaboval. Nakonec udělal chybu a zaplatil za ní useknutou hlavou.

Galahad si prohlédl Ciri a chvíli mlčel. Nakonec řekl: „Promiň.“ „Za co se omlouváš?“ „Že jsem tě podceňoval. Byla jsi úžasná. A já myslel, že si vymýšlíš, když jsi vyprávěla, že to umíš.“ Najednou si rytíř uvědomil, že je Ciri celá zakrvácená. „Jsi v pořádku?“ „Ano, ta krev není moje. Jsem jen škrábnutá na rameni od šípu.“ odvětila. „To jsem viděl. Jak jsi to udělala? To mě musíš naučit. Ale teď ti ošetříme rameno. Pojď.“

Zatímco jí vymýval ránu sledoval její ramena a občas zabloudil pohledem níž. Pousmála se: „Nevyužíváš toho nějak?“ Něco nesrozumitelně zamumlal a okamžitě dokončil ošetření. Opět vyjeli. Na vrcholku kopce se Galahad zastavil a ukázal na siluetu hradu rýsující se ve večerním světle. „Zítra jsme tam“ povzdechl si. „Ale no tak rytíři, třeba na to král zapomněl a pokud jde o mě, budu se snažit chovat jak se sluší a patří.“ „To ne, musíš je oslnit princezno, protože jako naše ženy se chovat nikdy nebudeš. To je jediné co nám zbývá. Prostě buď svá. Na noc se utáboříme dole v tom lesíku. Co myslíš?“ „Najednou se ptáš na můj názor? Co je s tebou?“ podivila se. „No dnes jsem zjistil, že je lepší mít tě za přítele než soupeře, tak proč tě rozčilovat.“ Večer přemluvil Galahad Ciri , aby mu ukázala jak odrazit šípy. Když jich odrazila pět, začala to učit Galahada. Ukázal se jako pozorný žák a protože již měl pohotové reflexy zkusila Ciri co s ním udělá, když vystřelí. Nejdřív ale odlomila hrot. Rytíř šíp odrazil i když se značnými obtížemi. Zlobil se za to na sebe, ale nakonec se uklidnil, když mu dívka vysvětlila, že ona se to učila daleko déle. Až do noci si povídali o svých zemích a lidech a Ciri cítila, že Galahad k ní má daleko větší úctu než dřív. Najednou ho zajímali její názory na věci ohledně boje. Usnuli těsně před ránem.

Ciri se zdálo, že sotva usnula, už jí Galahad budí. Podal jí kus upečeného ušáka, kterého ulovil okem brzy ráno. „Jak jsi se vyspala?“ Ciri se protáhla a rozespale odpověděla: „No, nic moc.“ „No, dnes večer už budeš spát na hradě mého přítele, sira Longbotoma.“

Asi tři hodin po výjezdu objevili na kraji cesty mrtvolu. „To se mi nelíbí“ řekl Galahad „nejspíš je to poddaný Longbotoma, ale ten nikdy lapky a zloděje na ulicích netrpěl.“ „Ale ten muž nebyl okraden, koukni, jen probodnutý.“ „To je pravda“ připustil rytíř „Děje se něco divného“

Jak se blížili k hradu objevovali stále více mrtvol. Galahad byl stále zachmuřenější. „Tohle neudělali lupiči. Co se to děje?“ „Tohle jsem už párkrát viděla Galahade, to udělala nepřátelská armáda.“ „Tady? Tohle je ostrov, Ciri, a král ho má pod kontrolou.“ „Ale na ostrově se nepřítel může vylodit.“ „Ale kdo?...A proč?“ „Neříkal jsi, že tvůj král je bohatý? Bohatství láká. Ale ještě uvidíme. Jedem.“

Když vystoupili na vrcholek objevil se přímo před nimi hrad. Nebo alespoň to, co z něj zbylo. Zespoda nebyl vůbec vidět, protože svah byl velice prudký. Ohromeně přijeli k vylomené bráně. „Kristepane. Kolik jich asi muselo být, aby dobyli tento hrad.“ zašeptal Galahad. Než stačila Ciri něco odpovědět objevilo se před nimi deset mužů. Jeden z nich řekl: „Alespoň pár jich dostaneme a pomstíme pána“ Začali se přibližovat a Ciri vytáhla meč. Když došli blíž poznali Galahada. „Co zde děláte rytíři? Kde jste se tu vzal?“ překřikovali se. „Byl jsem na hranicích království. Co se stalo?“ „No mi ani pořádně nevíme. Pán nás vyslal jako vyslance k sirovi Órovi. Pobyli jsme tam asi deset dní a když jsme se vrátili našli jsme jen trosky a viděli prach od armády, která postupovala na jih ke středu království. Ale pojďte za námi vevnitř vám to někdo popíše lépe.“ „Vevnitř? On to někdo přežil?“ zeptala se ohromená Ciri. Muži na ní pohlédli a po chvíli ticha se jeden ozval. „Ehm..jasně. Spousta jich utekla do lesů a pak do hor, ale teď se vrátili. Ale v boji padli téměř všichni vojáci včetně sira Longbotoma. Naštěstí žije jeho syn a žena, které před bojem poslal pryč.“ „Jak je to dlouho co armáda odešla?“ „Asi 5 dní, pane.“ „Nemáme čas se tedy zdržovat. Jedeš taky Ciri? Musíme je dohnat. A vy pánové zatím pracujte na obnově hradu a na lovení potravin. Třeba to bude potřeba. Kdyby ale někdo chtěl v příštích pár dnech zaútočit stáhněte se znovu do hor.“ A aniž čekal na odezvu obrátil Galahad koně a rozjel se na jih. A Ciri z ním.

„Galahade tímhle tempem uštveme koně.“ „Musíme být na Kamelotu dřív než armáda.“ „Počkej tak velká armáda, ale taky musí někdy jíst a spát. Koukni na stopy. Pronásledujeme je už týden a jsme za nimi sotva šest hodin. Našli jsme už dva vypálené hrady a dvakrát vyměnili koně. Ale my se musíme na ten Kamelot dostat jízdmo. Ještě pár hodin tímhle tempem a spadne pod tebou kůň.“ Galahad konečně zastavil. Zatímco napájeli koně se Ciri vyptávala. „Jak je to daleko ke Kamelotu?“ „Dva dny.“ „Fajn, takže tak za deset hodin je máme, když pojedeme rychle. Objížďka bude taky chvíli trvat.“ „Objížďka, jaká objížďka? „Snad nechceš projet středem armády a zavolat: Hoši, nechte mě projet, musím před vámi varovat krále.“ „Ciri, král už dávno ví, že je na jeho území nepřítel. Nějaký posel mu to už jistě vyřídil.“ „Tím spíš je musíme objet. Kdybychom jeli přímo a nějakým zázrakem bychom projeli armádou, hlídka krále by nás skosila šípy. Já jdu teď osedlat koně a ty přemýšlej kudy je nejlépe objedeme.“

Druhý den již měli armádu v zádech. A blížili se ke Kamelotu. Náhle je obklopilo asi dvacet mužů. „Stůjte, je-li vám život milý.“ „Lurko, příteli, to už ani mě nepoznáš?“ „Galahade? Ty? Jsem rád, že tě vidím. Jedeš v pravý čas příteli. Nepřítel testuje naši sílu a vyslal proti nám tisíc mužů.“ „Tisíc? Viděli jsme jich daleko víc.“ „Ano to víme, ale zatím nám poslal vzkaz, že nám dává ukázat setinu své moci. Musí mít nad svými muži ohromnou moc. Vždyť ta tisícovka jde vstříc smrti.“ „No tisíc je víc než setina jeho armády, ale může si je dovolit obětovat. Ale co děláš tak vzadu?“ „Král vyslal pět skupin po dvaceti mužích, aby objeli nepřítele a zaútočili zezadu. Setkat se mámena tom kopci až předvoj projde.“ „Neuvidí nás?“ „Ne když se schováme do lesa vedle.“

Když sesedli z koně obrátil se Lurka na Ciri. „Hej cizinče proč se ke mně točíš zády? Zúčastníš se s námi bo…“ Větu nedokončil, protože v té chvíli Ciri, do té doby skrývající tvář pod kapucou, kterou získala spolu s pláštěm na jednom z hradů, odkryla tvář. Galahad využil ticha, které nastalo a Ciri představil. „Lurko dovol abych ti představil Cirillu, princeznu z Cintry.“ Oslovený se uklonil. Náhle jeden z mužů prohlásil. „A co teď s ženskou? Dyť máme jít do bitvy.“ „V tom ti přece nikdo nebrání, já se o sebe postarám sama.“ kontrovala Ciri. Lurka se pobaveně ozval. „Ne každý, kdo má meč, s ním umí zacházet. To platí i pro princezny.“ „I pro rytíře. Vidím že ty máš tak vyleštěný meč, že možná nebyl už měsíce používán.“ Lurka zrudnul. „Kdybyste byla muž, vyzvu vás na souboj.“ „Kdybys byl muž ty, přijala bych to.“ To už Lurka nevydržel a napadl Ciri. Chtěl ji jen vystrašit a protrhnout jí mečem kazajku. Je otázka, zda by z toho vyšla Ciri nezraněná, ale to se nikdy nedozvěděl. Dívka bleskurychle vytáhla meč a odrazila ten jeho takovou silou, že mu vylétl z ruky. V další vteřině už byl hrot meče, který držela Ciri centimetr od jeho krku. Ticho, které nastalo, bylo krátké. Ozval se totiž hromový smích, který vycházel z Galahadova hrdla. „Tak už dost, vy dva. Ciri schovej ten meč a ty se Lurko omluv. Neměl jsi jí urážet.“ Muž něco zamumlal, ale rozhodně to nevypadalo jako omluva. První gesto tedy udělala Ciri. Napřáhla ruku a navrhla usmíření. Lurka se jí chopil a zcela se omluvil. Údiv jeho mužů neznal již mezí. Jejich velitel na ně zařval. „A co byste dělali vy na mém místě. Pravda prohrál jsem. Ale prohrál jsem s někým, kdo je lepší než každý z vás.“ Náhle zvedl Galahad ruku. „Ticho už. Vidím přicházet první muže na kopec. Skrčte se, ať nás mezi stromy přece jenom nezahlédnou. A uklidněte koně, ať se neozývají.“

Nepřátel bylo opravdu tisíc. Byli hřmotné postavy, většinou blonďatí s dřevěným štítem v jedné a sekyrou nebo mečem v druhé ruce. „Seveřané“ zašeptal Lurka. „Kdo?“ „Až potom Ciri. Zatím ti jenom řeknu, že to jsou bojovníci, kteří využívají především své síly. Už jsme se s nimi s Lurkou a Longbotomem setkali před pár lety.“

Po pěti minutách muži přešli. Muži a dívka vyvedli koně z lesíka a vyšli na kopec. Tisícovka mezitím sešla dolů a pokračovala ke tři kilometry vzdálenému hradu. Za minutu se začali sjíždět další jezdci. Rychle se uvítali s Galahadem a pohlédli překvapeně na Ciri. Pár se jich ozvalo. „Co to sakra..“ ale byli rychle utišeni. Nakonec Lurka řekl. „Musíme počkat až král zaútočí. Nejspíš nás už zahlédli, ale na tu dálku si myslí, že jsme jejich jezdci…Vidíte král už vyjel. Rychle!!“ Všichni se rozjeli a začali křičet. „Za krále.“ „Artuš.“ „Za krále.“

Ciri se rozjela také a okamžitě poznala výhodu svého koně. Kobylka vycítila náladu jezdce a letěla jako vítr. Jediný, kdo jí stačil, byl Galahad. Jak se blížili k bitevní vřavě zmocňovalo se Ciri vzrušení z boje. Začala křičet, ale už nevěděla co. Její okolí však slyšelo a bojovníci se překvapeně otočili. Naposledy zakřičela „D´yaebl“ a s tím usekla hlavu prvnímu nepříteli, který zůstal pozadu. Pár metrů před zadní linií nepřátel zarazila koně, seskočila, protože chtěla ušetřit svou kobylku. Zvíře se okamžitě vydalo pryč a běželo do blízkého lesíka. To už Ciri neviděla, protože se s křikem blížila ke třem mužům, kteří na ní čekali. Ani nestačili pozvednout meče. Dívka k nim přiskočila a jednou ranou protnula dva soupeře. Třetí se pokusil pozvednout štít, ale v té chvíli se mu Ciri dostala piruetou do boku. Padl jako podťatý, což nebylo tak daleko od pravdy. Najednou se vedle ní objevil Galahad. „V pořádku Ciri?“ „Tam nahoře na tom kopci je dobrý záchytný bod, tam se sejd...“ Další slovo nedokončila, protože mezi ně vpadli dva soupeři. Ciri se nezabývala piruetou, ale dvakrát přesně sekla do štítu až ruka trochu ochabla a odkryla část obličeje. V příští chvíli už tam ta část nebyla. Ležela totiž na zemi. Dívka se začala probojovávat ke kopci, ale náhle se ocitla mezi šesti soupeři, kteří útočili přímo na ni. Ciri se vyhnula meči tím, že se skrčila. Zároveň provedla otočku a její zbraň usekla prvnímu z šesti nohy. Zatímco byla sehnutá, provedla kotoul, kterým pronikla mezi dvěma muži a dostala se z obklíčení. Ti dva byli tak překvapeni, že vůbec nezareagovali. Akorát vykřikli, když je zezadu proťal meč. Už jen tři. Otočila se o 360 stupňů, aby zkontrolovala situaci za sebou. Nepoznala, kdo vyhrává, ale zjistila, že těm třem na pomoc nikdo nejde. Zase se začala soustředit na boj. Zbytek k ní šel už velmi opatrně. Štít vedle štítu. Pousmála se a zaútočila. Její útok byl tak náhlý, že jeden z mužů zaváhal a zkusil se bránit i mečem. Tím, ale nastavil ruku, která i se zbraní sletěla na zem. Jeho řev naplnil prostranství. Začal mlátit kolem sebe a ohrožovat i své spolubojovníky. Ciri je ohrožení zbavila a pokusila se atakovat zbylé dva. Ale ti byli sehraní. Odrazili její útok a zatímco se Ciri připravovala k obraně blížili se k ní z boku. Rozpůlila štít jednoho a druhou ranou i jeho. Ale zezadu se připravoval k ráně poslední muž a Ciri se otočila. Věděla, že nemá šanci. Neměla. Sekyra však nedopadla. Odrazil jí zářivý meč, který zároveň skoncoval i s majitelem. „Dík“ řekla Ciri, zatímco nabírala síly. Měla na to pár vteřin. Muž na ni pohlédl. „Ale co to sak..“ „Teď ne. Musíme rychle na ten kopec a setkat s Galahadem.“ „Galahadem? Dobrá. Jdeme.“

Cestou potkali ještě dva tři soupeře, kteří padli jednou ranou. Na kopci potkali Galahada obklopeného třemi protivníky. Jednoho probodla Ciri. Druhého muž se zářivým mečem. A o třetího se postaral Galahad. „Galahade, přišel jsi v pravý čas.“ „Vaše Veličenstvo, jsem rád. Ale kde jsou ještě nepřátelé?“ „Tamhle vzadu je jich posledních asi padesát.“ řekla Ciri a rozběhla se z kopce dolů. Zaslechla za sebou poslední větu „Kdo to kurva je?“ a pak byla zase obklopena nepřáteli. Jedním nepřítelem. Pozvedl štít, ale rána šla hodně dolů, takže se sklouzla po štítu. Ale zpětná šla přesněji a odnesli to nohy. Muž zaječel a spadl. Ciri se chtěla soustředit na jiného, ale najednou se muž zvedl na nohy. „Nohy?“ myslela si Ciri, vždyť je neměl. A náhle uviděla, že každý z nepřátel je už poraněn, ale bojuje, jako by mu nic nebylo. Dívka se rozhlédla a uviděla muže, který se neúčastnil boje, je obklopen deseti muži jako jeho stráž a jen si něco mumlal. Ohlédla se a viděla, že jejího soupeře má na starosti Galahad. Vytáhla z holinky nůž, který tam měla jako poslední pomoc. Mířila přesně. Muž zakřičel a padl na zem. Na to zařvalo i čtyřicet mužů kromě deseti nepřátel, kteří do té doby do boje nezasáhli. Brzy byli mrtví.

Ciri si sedla na zem, aby si na chvíli odpočala. Náhle zaslechla naléhavý hlas. „Zaklínačko…zaklínačko.“ Mumlal to ten muž, který kouzlil v boji. Nikdo kromě dívky to neslyšel. Všichni byli zaměstnáni svými zraněními. „Zaklín….musíš pryč…..já tě znám…..jsem přítel Ger..Geralta….nechápeš já budu znovu obnoven…nemůžeš odvrátit osud…uteč….to kouzlo co jsi viděla…..byla jen předehra toho co přij…..uteč.“ Pak zemřel. Ciri se zamyslela. Co tím myslel? O tom budu přemýšlet až později. Teď se musím ošetřit. Náhle si uvědomila, že není zraněná, jen je od cizí krve. Našla potok a omyla si obličej, opláchla vlasy a trochu otřela šaty. Sebrala meč a začala hledat Galahada. Náhle se ozvalo. „Dovolte můj králi abych ti představil Cirillu princeznu z Cintry.“ „Cirillo to je král Artuš můj pán a vládce.“ Otočila se uviděla muže s mečem. „Je mi ctí, králi“ a uklonila se po způsobu lidí z Cintry. Král se zarazil. „Ta dívka se uklonila jako dvořan. Úplně jinak než u nás, ale přesto bylo poznat, že není z obyčejného rodu.“ vyprávěl později. Do té doby si Artuš myslel, že Galahad ji sebral na severu v nějaké vesnici, která ještě nebyla v područí krále, protože byla přímo vzdálená a chtěl si z něj utahovat. „Co když je to opravdu princezna?“ Začal si Ciri pozorně prohlížet. Dívka byla opravdu krásná. Měla štíhlou postavu, která byla vytrénovaná během, jízdou na koni a neustálým bojem. Protože byla stále v pohybu vypadala větší než ve skutečnosti. Král se zahleděl očima výš, ale ten pohled mu nepřipadal vhodný panovníka. Přesto to, co zahlédl, mu vzalo málem dech. Ale to, co viděl v obličeji, mu připadalo nejzajímavější. Záplava zlatých vlasů, i když byla trochu do popelava, dávala Ciri obraz ženskosti, dokud se člověk nepodíval do jejích očí. Přestože byla dívka mladá, její zelené oči byly studnice zkušenosti a moudrosti. Celkový zjev kazila jen jizva táhnoucí se po tváři. Bylo zvláštní, že pokud na ní člověk nemyslel, nevnímal jí. Jen chvílemi jakoby prosvítala. Kouzlo? pomyslel si Artuš. Ciri, která se pod jeho pohledem cítila jako na skřipci, se rozhodla zakončit výměnu pohledů, přestože jí Artuš už od prvního pohledu imponoval. Mohutnou postavou byl podobný Galahadovi. Opravdu ta podobnost jí zarazila. Věk se dal těžko odhadnout. Podle pohybů a mrštnosti by hádala dvacet, přesto se již na jeho obličeji objevovali mohutné vrásky. Vlasy i oči byly černé jako samotná moc. Nepůsobil ale zlým dojmem. Takhle nějak si Ciri představovala otce rodiny. A co jiného je král? Prostě otec trochu větší rodiny.

První se ozval Galahad. „Vaše veličenstvo, měli bychom se stáhnout do hradu.“ Co? Á jistě.“ roztržitě odpověděl Artuš. „Odtáhněte naše mrtvé a zraněné do hradu. Jak jsme na tom se ztrátami?“ obrátil se na rytíře nalevo od sebe. „Kolem 60 mrtvých a 150 zraněných a z toho asi 25 vážně. Také jsme ztratili 75 koní.“ „Ano? To je dobré. Jdeme se posilnit do hradu.“ Král se obrátil na Ciri a Galahada. „Pojďte. Než přijedou jejich posily. Těch bude asi víc.“ Náhle za sebou uslyšeli zařehtání. Ciri se zasmála. „Hele, moje kobylka.“ Zvíře doběhlo až k dívce, která ho objala. „Me evall, me evall. Můj koníčku, můj koníčku.“ Vzala ho za uzdu, vak na sedle si hodila přes rameno a spolu s ostatními vstoupili do Kamelotu.

Ciri si s obdivem prohlížela hrad. Ohromné nádvoří plné lidí – zejména vojáků. Zvědavě Ciri okukovali, protože když jí v bitvě viděli, nevěřili, že je to žena. Hleděli na ní jako na zjevení. Nějaký chlapec jí vzal koně a odvedl ho do stájí. „A chovej se na ní hodně.“ zavolala Ciri. Král se na Ciri obrátil. „Jste jistě unavená. Prosím jděte za Galahadem. Zná své pokoje a on už vás jistě nějak ubytuje. Ubytoval bych vás sám, ale musím ještě zajistit obranu a ošetření zraněných. Zatím sbohem. Pokud budete mít hlad či žízeň stačí zavolat. Pokud do té doby nepřítel nezaútočí je večeře v šest“. Trochu se pousmála nad zjevnou ironií a následovala Galahada. Zavedl jí do pokoje. „Já jdu teď ke Kulatému stolu. Král nás jistě svolá. Už jsem ti o něm vyprávěl viď?“ Zahlédl zklamání v jejích očích z toho, že se nezúčastní. „Neboj řeknu ti o všem co se povídalo. Zatím se uprav k večeři.“ Galahad se jí uklonil a políbil Ciri ruku. „Co to bylo. Na to sis nikdy nepotrpěl.“ „Dneska tě podobná ceremonie čeká mockrát. Tak když nebudu jediný, chci být aspoň první.“ Usmáli se na sebe a Galahad odešel. Ciri se pořádně opláchla v umyvadle a vyměnila si šaty, které měla v sedlovém vaku, učesala si vlasy a začala myslet na ty podivné slova, které jí řekl čaroděj. Na nic nepřišla. Geralt se nikdy nezmiňoval o podobném příteli. I když popravdě on se nezmiňoval o žádném ze svých přátel.

V půl šesté někdo zaklepal. „Ano?“ „To jsem já Galahad.“ „Kdes byl tak dlouho?“ „Chyběl jsem ti?“ „Moc si nefandi. Tak co se děje?“ „Je to zvláštní. Nepřítel vyslal posla. Ten nám sdělil podmínky. Ten útok byla jen ukázka. Jemu ale nejde o vyplenění země. Hrady vypálil proto, aby mu nikdo nevpadl do zad. Jde mu o Kulatý stůl.“ „O stůl?“ „Také to nechápeme. Ale nejspíš se to dovíme na večeři.“ „Proč?“ „No Merlin se nezúčastnil porady a řekl, že přijde až k večeři. Je to trochu podivín, který si dělá co chce. Tak pojď už je čas.“

V sále se shromáždili všichni rytíři a jejich manželky. Samozřejmě se všude vyskytovali panoši. Herald u dveří vykřikoval jména. „Sir Lurka s manželkou Ofélií.“ Dvojice se poklonila králi a šla se bavit s přáteli. „Rytíř Galahad s....přítelkyní Cirillu z Cintry.“ Všechny hlavy se otočili k nově příchozím. V sále se rozlehl šum. Už neviděli špinavou a otrhanou osobu na nádvoří, o které nějaký muž přezíravě prohlásil „A jste si jisti, že je to žena?“, ale učesanou dívku, která ač v jednoduchých šatech působila výborným dojmem. Zároveň z ní vyzařovala taková sebejistota, že již nikdo nepochyboval o tom kdo je ta žena. „Princezna“ šeptali jedni a „královna“ druzí. Ciri s Galahadem se uklonili králi. Ten jim pokynul a požádal je, aby si při večeři sedli po jeho boku. Dvojice se znovu uklonila a odešla k Lurkovi. Ciri se Lorkou pozdravila jako se starým přítelem. Galahad mezitím tlachal s jeho ženou. Nakonec řekl Lurka. „ Cirillo dovolte abych vám představil svou ženu Ofélii.“ Ciri si ji začala prohlížet. Žena byla si 180 cm vysoká s pěknou souměrnou postavou. Barva vlasů byla žlutá jako zlaté obilí. Měla modré inteligentní oči, které prozrazovaly životní zkušenosti. Přesto jí nemohlo být víc jak třicet. Ciri se pousmála a začala s Ofélií společensky konverzovat. Matně vzpomínala, co to obnáší. Kdysi jí to učili, ale copak to někdy potřebovala? Snažila se mluvit co nejmíň, protože kolem nich se vytvořila skupinka, která mluvilo o všem možném. Nepřítel, nepřítel, boj s drakem, nepřítel, daně, nepřítel. Najednou herald zvolal. „Sir Lancelot. Ciri se otočila a uviděla rytíře v brnění. Tenhle muž nesmí potkat déšť, pomyslela si pobaveně. Galahad měl také brnění, ale co to bylo oproti Lancelotovi. Málem nebyl přes všechno železo vidět. Byl div, že to unesl. Později se dozvěděla, že je neobyčejně silný. Přesto Ciri nepřipadal sympatický. Jeho obličej vyjadřoval aroganci a nesnášenlivost. Zachytila Lurkův pobavený úsměv a podívala se směrem kam se díval. Zpozorovala Galahada. Zatínal ruce v pěst až mu zbělaly klouby. Sám byl bledý jako stěna. Ciri k němu přistoupila a zlehka se ho dotkla. „Co se děje?“ „Tenhle Lancelot mě štve. Urazí mě a teď se tu objeví.“ „Příteli, musím tě upozornit, že ten kdo někoho urazil jsi byl ty. Vzpomeň si jak jsi ho praštil a on omdlel“ vmísil se do hovoru Lurka. „Omdlel?“ zeptala se se s smíchem Ciri. „No praštil jsem ho. Bohužel jsem měl již nasazenou železnou rukavici, když se složil musel jsem odjet, abych dopřál pánovu přání a opustil do hodiny Kamelot. Co se pak dělo Lurko?“ „Když se zvednul, chtěl vyjet za tebou, ale nevěděli jakým směrem si odjel.“ „Proč jsi ho vlastně praštil?“ „Prostě mě urazil Ciri.“ „Já vám to vysvětlím. Lancelot si dovolil souhlasit s královým rozhodnutím vyhostit Galahada. A jak to dopadlo ohledně králova příkazu, že až se vrátíš musíš ho odprosit?“ „Za mé zásluhy v bitvě mě zbavil té ponižujícího věci. Myslíš, že už ví že jsem tady?“ zeptal se znovu Galahad. „Řekl bych že ano. Vidíš už sem jde.“

Lurka se nenápadně vytratil, protože věděl, že nemá cenu se do toho míchat. Ciri se naopak postavila blíž ke Galahadovi. Její blízkost mu dodávala sebedůvěru. „Ale, ale, Galahade, už jsi zpátky?“ ozval se hlas, který patřil bezpochyby Lancelotovi. „To bezpochyby“ „Tak to tě musím vyzvat na souboj za tu ránu. Chtěl jsem to udělat dřív, ale když jsi tak zbaběle odjel“ Galahad zrudnul. „Co jsi říkal?“ „Jsi hluchý.“ „Ne to nejsem. Kdy a kde?“ „Tady a teď.“ Oba muži chtěli tasit meče, ale náhle se vedle nich objevil král. „Dnes ne. Šetřete si síly na boj. Bude to?“ Bojovníci znechuceně sundali ruku z jílce meče a Artuš odešel. Náhle si Lancelot všiml Ciri. „Co to je? Tak ty si ta bojovnice? Slyšel jsem, že jsi porazila i toho hlupáka Lurku. Vypadáš jinak než jsem si myslel. Jsi…ošklivější.“ a pohlédl na jizvu na Ciřině tváři. Jediným gestem zarazila Ciri Galahada. Zahlédl to a rty mu zvlnil pohrdavý úsměv. Dívka se také usmála. Ale v očích měla takový pohled, že Lancelotův úsměv opadl. „Tak podívej, normálně bych tě vykuchala jako rybu, ale je krásný den. Proč si ho kazit mrtvolou malého hajzlíka jako jsi ty.“ Tentokrát se začal uculovat Galahad. „S bastardy se nebavím o soubojích. Ostatní ti možná spolkli, že jsi princezna, ale já nejsem jen tak někdo. Se mnou se musí měřit rytíř.“ Ciri zbledla. „Tebe bych předhodila doma svým psům. Na nic jiného bys neměl právo.“ Lancelot zařval a pokusil se tasit meč. Ve chvíli kdy měl svoji zbraň téměř vytáhlou z pochvy ucítil na krku železo. Ohromeně na Ciri zíral a nebyl sám. Viděl úplně jinou dívku než před chvílí. Místo děvčete sice pěkné, náhle spatřil ženu přímo překrásnou. Ano Ciri byla zkrášlená svojí zlobou, protože nekřivila vzteky tvář, jen jí zářili oči. A Lancelot v těch očích viděl smrt. Najednou někdo položil Ciri ruku na rameno. Dívka se začala uklidňovat. Nakonec zastrčila meč a řekla větu nahlas tak, aby jí každý slyšel. „Podívej hlupáku, v mých žilách koluje královská krev. Mí předkové byli rekové a bojovníci, o kterých se dodnes pějí písně. Prones ještě jednu podobnou větu jako před chvílí a přísahám při svém původu neuvidíš další východ slunce.“ Lancelot se otočil a odešel pryč zrudlý a poražený. Ciri na svých zádech ucítila cizí pohled. Otočila se a uviděla něco, co jí vzalo dech.

Stál za ní muž. Vypadal staře, velmi staře. Přesto byl krásný. Byl středně vysoký. Ale vyzařovala z něj taková sebejistota, že se člověku zdálo jak je strašně malý. Nechodil shrbený o holi. Měl ji sice v ruce, ale nevypadalo, že by jí potřeboval. Moudrá tvář, zbrázděná mnoha vráskami jakoby neustále chtěla něco objevovat. Měl dlouhý plnovous a oči. Zaklínačské oči pomyslela si Ciri. Ale to není možné. Jakoby z dálky se ozval hlas. „Ciri dovol, abych ti představil kouzelníka Merlina. Ciri, která se už už chtěla muže zeptat, zda není zaklínač se zarazila. Kouzelník. Jak se ho zeptat a neriskovat, že se mi vysměje. Mám to. Starší mluva. Když jí nebude rozumět, nic se neděje a když mi to potvrdí, aspoň budu vědět, na čem jsem. Pohlédla mu do očí. „Vatt´ghern?“

Merlin sebou škubl a postoupil o dva kroky dozadu. Jeho údiv byl nelíčený. Díval se Ciri do očí a jako by v nich něco hledal. Zeptal se Starší řečí. „Jak je možné, že mluvíš Starší mluvou? Odkud jsi?“ Ciri pochopila, že by se neměla mluvit obecnou. „Byla jsem vychována na Kaer Morhen.“ „Hloupost. Neprošla jsi Zkouškou trav ani ničím jiným. To ještě poznám.“ „Už není žádná Zkouška trav. Tedy není nikdo, kdo by jí provedl.“ „Co? Jak? Pojď si sednout.“ Odvedl jí ke stolu. Sedli si a Merlin si všiml, že je všichni pozorují. „Klidně jezte. Na nás se neohlížejte.“ A začal se Ciri vyptávat. Dívka mu nic nezatajovala. Ve zkratce mu řekla svůj příběh. Celou dobu se bavili ve Starší mluvě. Pouze když Ciri mluvila o vypálení Kaer Morhen, stařec vykřikl bolestí nad ztrátou přátel. Všichni se ohlédli, ale když viděli jeho pohled, začali se bavit zase jakoby nic. Poslouchal ji většinou mlčky. Pouze se pozastavil nad Vesemirem. „To není možné, nemůže být Mistr meče ,vždyť před chvíli prošel Proměnou.“ Ciri překvapeně vzhlédla. „Jak je to dlouho co jste odešel z Kaer Morhen? „Máš pravdu. Ano je to dlouho. Víš objevil jsem v jedné jeskyni po souboji tajemný artefakt. Udělal jsem chybu a použil ho. Dostal jsem se do jiných světů a tam jsem začal čerpat vědomosti. Vždy když jsem si myslel, že se již nic víc nedovím, odešel jsem. Postupně jsem odložil meč, ačkoliv ho stále mám. No a nakonec jsem posledních 60 let tady. Víš, čím víc vědomostí jsem načerpal, tím je mé stárnutí pomalejší.“ „Jste nesmrtelný?“ „Ne Ciri, ale svůj věk počítám na tisíce let. A teď povídej dál.“ Ciri mluvila a zarazila se akorát když měla povídat o rozhovoru s umírajícím čarodějem. Nakonec řekla vše. Merlin pak 5 minut přemýšlel. Nečekaně potom přešel do Obecné. „Ano dobrá. Takže teď musíme dostat toho čaroděje. A živého.“ Všechny pohledy se znovu otočili na ně. „Ale vždyť jsem říkala, že je mrtvý.“ „Není Ciri. Zřejmě mluvil pravdu a žije.“ „Dobrá, ale jak ho chcete dostat?“ „Já ne, ale ty.“ „Já?“ „Jistě já už jsem na plížení do nepřátelského tábora moc starý.“ „Jaké plížení?“ vmísil se do hovoru Galahad a král současně. „No potřebujeme získat jednoho čaroděje z nepřátelského tábora a Zaklínač je k tomu ideální osoba. Samozřejmě pokud chceš, můžeš jít taky, ale maximálně dva.“ Ciri se zamyslela. „Počkejte Merline, ten muž bude mít kolem sebe mnoho kouzel, která ho o nás budou informovat.“ „Na to jsem myslel. Sešlu na vás kouzlo, které vás ochrání před kouzly. Ale jen na šest hodin. V tu dobu už musíte být zpátky. Je těžké, takže proto budete jen dva. Pro víc bych ho nezvládl udržet. Ale pozor. Neochrání vás před ničím jiným. Budete stejně viditelní a zranitelní jako obyčejně. Vyrazit byste měli po čtvrté hodině ranní, to jsou stráže nejospalejší. Měli byste se jít prospat, za pár hodin vyrážíte.“ „Merline, nemohl bych jít místo Galahada já?“ ozval se náhle Lancelot. „Ty? Máš na sobě tolik železa, že by ten chřestot slyšeli na půl míle daleko. Já bych s tebou nikam nešla.“ Lancelot se zavrtěl, ale předchozí neúspěch mu byl výstrahou. Ciri s Galahadem odešli.

Zatímco šli k pokojům, obrátil se Galahad k Ciri. „Jak je to možné?“ „Co?“ „Že jsi vydržela tak dlouho dívat se mu do očí. Po celou dobu co jste spolu mluvili. Já to vydržím pár vteřin.“ „Galahade, já mezi takovými lidmi vyrůstala. Nebojím se jich, ani jejich pohledu.“ „Takže Merlin je zaklínač.“ Zarazil se rytíř, který toho už o Ciřině životě dost slyšel od ní samé. „Ano, ale asi jsem to neměla nikomu říkat. Mlč o tom prosím tě. A mimochodem, na tu výpravu si svlékni to brnění. Neber si meč, pokusíme se ho sebrat bez násilí. Jen dýku. Tu chci používat jen v případě nouze.“ Galahad se pousmál. „Jistě veliteli.“ „Galahade já se v tom vyznám lépe, takž...“ „Ale já to chápu. V pohodě. Ahoj za chvíli.“ S tím se rozešli do pokojů.

Ciri se zdálo, že jen co si lehla, už jí Merlin budí. „Vstávej, už musíte jít.“ „Kolik je hodin?“ „Dvě ráno, ale k nepříteli je to pět mil. Obklíčil nás ze všech stran a plundruje kraj, aby získal zásoby. Já jsem ale toho čaroděje našel ve svém orákulu. Musíte jít na jihovýchod. To je nejpřesnější údaj, který vám můžu dát.“ Za hovoru došli až na nádvoří, kde už čekal Galahad. Oba dva si oblékli své nejčernější věci. Ciri zahlédla záblesk Galahadovy dýky a zahlédla i svojí za pasem. „Půjči mi svou dýku Galahade. I ty Ciri.“ Merlin si vzal obě dýky a zamumlal nějaké zaklínadlo. Obě zbraně zčernaly. „Náhoda je hlupák Ciri. Záblesk dýky a vše je prozrazeno. Teď jděte. Já se musím soustředit na kouzlo.“ Ciri vyšla a za ní Galahad. „Víš kudy?“ „Merlin říkal na jihovýchod. Tak jdeme. Nepřítel bude mít po cestě hlídky. Pokud to bude nevyhnutelné, zabij hlídku, ale snaž se aby tě neviděli.“ „A až se budeme vracet? Budeme muset táhnout omráčené tělo navíc.“ „Jistě na zpáteční cestě to asi bude nutné. Ale musí to být rychlé. Vždy si vezmi rytíři toho muže, který je na tvé straně. Ať neskočíme na jednoho. Pokud bude sám nech ho mě.“ „A když budou tři?“ „Vzala jsem pár vrhacích nožů tak budou zase dva.“ Za hovoru jim cesta utíkala a náhle byli na kraji lesa. „Výborně les je náš spojenec. Mlč a drž se za mnou Galahade. Buď co nejvíc skrčený.“ Rytíř šel za Ciri, ale téměř ji neviděl. Pouze temný stín. Náhle zaslechl zleva hluk a zastavil. Dva kroky před sebou uviděl Ciri jak leží na zemi a naznačuje mu aby si taky lehnul. Udělal to a přisunul se blíž. Uviděl na cestě ohromného muže ozbrojeného sekerou. I přes nebezpečí Galahad cítil, jak ho blízkost Ciri vzrušuje. Radši se odtáhnul. Dívka si to uvědomila a pro sebe se pousmála. Muž odešel a Ciri se zvedla a znovu se vydali na cestu. Takové hlídky potkali ještě dvě. Obě byly dvojčlenné.

Ocitli se na okraji lesa přímo u okraje tábora. Všude byly ohně a kolem nich seděli muži. „A co teď? Jsou tady tisíce stanů. Jak najdeme ten náš?“ zašeptal Galahad. „Mlč, musím se soustředit.“ Ciri stiskla svůj medailon a soustředila se na obraz čaroděje. Ucítila tlak a plížila se podle tlaku. Když slábl šla špatně. Galahad byl těsně za ní. Naštěstí většina lidí už spala a vidět je mohli pouze klimbající hlídky. Ale to už se dalo ohlídat. Tlak v ruce Ciri byl stále větší až náhle přestal. Dívka vzhlédla nahoru a uviděla stan, před kterým seděli dva ozbrojenci. „Musí mít rušiče magie, aby ho nic nerušilo a on mohl pozorovat, co se děje kolem. Díky bohu za Merlinovo kouzlo. Proto přestal medailon působit. Pojď, obejdeme stan.“ „Proč? Vždyť stráže spí. Mohli bychom je praštit a uspat.“ „To jistě. Ale když sedíš ve stanu díváš se většinou ke vchodu ne? Nevíme, co umí za kouzla. Zabil by nás rychleji než kdybychom tam vlezli oba.“ Dostali se za stan. „Ciri, jestli nespí, bude slyšet jak řežeme do stanu otvor.“ „Ano, musí to být rychlé. Rozříznu to, vlezu tam, omráčím ho a podám. Buď připraven.“ „Hodně štěstí Ciri.“ Dívka přilezla těsně ke stanu, pokrčila se, rozřízla plachtu a vpadla neslyšně dovnitř. Vevnitř byl skutečně čaroděj. Už usínal, takže nestačil zareagovat. Zvedl pouze hlavu, čímž nastavil Ciri spánek. Okamžitě dostal ránu obráceným koncem dýky. Dívka zvedla muže a podala ho Galahadovi. Návrat k lesu byl docela lehký. Galahad se plížil za Ciri po zádech a hlavou napřed, zatímco se nohami odstrkoval a držel kouzelníka pod krkem, zatímco ho měl položeného na břiše. Dostali se k lesu a vydali se zpátky na hrad.

Asi po 50 krocích se začal muž probouzet. Ciri se zděsila. „Nemůžeme ho pořád bouchat. Mohli bychom ho zabít, nebo by mohl spustit poplach.“ Náhle si vzpomněla na jednoduché kouzlo. Vyslovila ho a modlila se, aby nikdo neviděl krátký záblesk. Účinek se dostavil. Muž okamžitě usnul. Znovu vyšli. Náhle za sebou zaslechli hlasy. Byly hrubé, ale mluvili podobným dialektem jako Galahad, takže jim bylo rozumět. „Viděl jsem ten záblesk tady odtud.“ „Já nic neviděl.“ „Protože jsi chrápal skoro ve stoje.“ Mezitím Ciri naznačila Galahadovi, aby je obešli. Když byla za zády jednoho z vybavujících se mužů, vrhla se mu na záda. Viděla, že Galahad udělal totéž. Zacpala muži pusu a podřízla mu krk. Cítila, jak jí teplá krev stéká po rukou. Rytíř se už ze svým soupeřem také vypořádal. Vrazil mu nůž zezadu do srdce. „Galahade příště mu zacpi pusu, ať nevykřikne. Měl jsi kliku, že byl okamžitě mrtvý a navíc byl zřejmě na bolest tak zvyklý, že ani necekl.“ „Promiň, nevyznám se v tomhle způsobu boje. Navíc se mi moc nelíbí.“ „To mě taky ne. Ale jinak to nejde. Hodíme je do křoví a jdeme pryč. Za chvíli byli zase na cestě. Rytíř nesl muže v náručí. Náhle uviděl jak se Ciri otočila a vedle něj se mihla dýka. Otočil se a uviděl padat nepřítele na zem. Hodil čaroděje na zem a skočil k nejbližšímu stromu. Uviděl, jak přichází k místu tříčlenná hlídka. Uvědomil si, že již nestačí odklidit mrtvolu. Navíc slyšeli mužův výkřik. Tři muži uviděli mrtvolu na zemi a přiběhli k ní. Jeden z nich zařval s nožem v břiše a svalil se. Galahad skočil na druhého a Ciri o vteřinku později na třetího. Oba muži padli mrtví na zem s nožem v srdci. Ciri křikla. „Utíkáme. Ty výkřiky byly slyšet daleko.“ Rytíř zvedl zajatce a utíkal za Ciri. Měli štěstí. Před nimi žádná hlídka. Ale z boku a zezadu se k nim blížili další nepřátelé. Slyšeli výkřiky, když našli mrtvoly. Běželi jako o závod, ale byli vyčerpáni celonoční výpravou a Galahad navíc nesl zátěž navíc. Vyběhli z lesa. Do hradu to bylo stále 2 míle. Vyběhli do trávy. Ciri bylo jasné, že teď je budou mít nepřátelé jako na dlani. Dostala nápad. Strhla rytíře do trávy a začala ho táhnout na stranu. Bylo to dost obtížné. Galahad byl zmatený a navíc museli ještě táhnout čaroděje. Když se plížili asi 60 metrů nalevo, začali kolem nich probíhat nepřátelé. Bylo jich kolem třiceti. „Fajn, Galahade. Za chvíli si uvědomí, že nás ztratili. Musíme se plížit znovu nalevo a pak přímo k hradu. Snad si nevšimnou té cesty, co jsme vyšlapali.“ „Těžko. Všechno pošlapali, jak běželi za námi.“ Skrčeně běželi čtvrt míle nalevo a pak se zvedli a v dáli uviděli vracející se muže. Radši se znovu skrčili. Vydali se k hradu a za hodinu se začalo rozednívat. V tu chvíli došli k hradní bráně. Otevřeli jim postraní branku a oni vešli na nádvoří. Bylo úplně zaplavené lidmi. Všichni si je prohlíželi. Merlin přistoupil ke Galahadovi, vzal si od něj čaroděje. „Galahade, Ciri, jděte se vyspat. Jste jistě unavení. Jste zranění?“ „Ne, to je cizí krev.“ Artuš přistoupil k dvojici. „Pojďte, dovedu vás do pokoje.“ Vedl je chodbami a oni klopýtali za ním. Únava z cesty na ně doléhala a sotva se dobelhali do pokoje. Ciri přišla ke své posteli a padla na ní. Usnula sotva dopadla na lože.

Vzbudila se při západu slunce. U její postele seděl Merlin a pozoroval jí. Ciri se nadzvedla a všimla si, že je čistá a převlečená. „Použil jsem menší kouzlo. Ušetří čas. Pojď. Jdeme vyslechnout čaroděje.“ „Vy jste to ještě neudělali?“ „Čekali jsme na vás. Galahad už čeká venku.“ Ciri si pomyslela, že je poznat, o kolik se Merlin liší od jiných kouzelníků. Narozdíl od čarodějů byl velmi ohleduplný a uměl uznat cizí zásluhy. „Tak jdeme?“ Galahad čekal za dveřmi už zase čilý. Byl vzrušený jako dítě. „Kam jste ho dali, Merline.“ „Po tom co jsme ho ošetřili – proč jste s ním tolik mlátili – jsme ho uložili do pokoje, kde je nemožné provozovat magii. Ale pochybuji, že by byl něčeho schopen. Kdo ho tak zřídil?“ Ciri se zasmála. „Na mě se nedívej. Čaroděje nesl Galahad.“ „Já za to nemůžu. Byl sice lehký, ale musel jsem se občas bránit.“ Mezitím došli k pokoji. „Tady to je. Tak jdeme.“

Vevnitř byli již tři osoby. Kouzelník, král Merlin a sir Lancelot. Při pohledu na něj se Ciri a Galahad zamračili a ani Merlin se netvářil potěšeně. Ale přešel to a sklonil se nad zajatcem. Něco zamumlal a za chvíli se začal čaroděj probouzet. Zmateně se rozhlédl, a když zaznamenal lidi okolo, vše mu začalo docházet. Sarkasticky se pousmál. „Ale, ale, docela jste mě překvapili.“ Výslech vedl Merlin. „Pro lepší domluvu, jak se jmenuješ?“ „Jmenuji se Rind.“ „Výborně. Já jsem Merlin. Tohle je král Artuš, rytíř Galahad, sir Lancelot a...“ „Ciri, já vím.“ „Takže vy se znáte?“ „V životě mě neviděla. Jestli chcete řeknu vám svůj příběh.“ Všichni zatajili dech. „V mládí jsem se naučil kouzlům zaměřeným na ošetřování a znovuoživování. Tedy dočasné. Žil jsem v Cintře. Tam jsem se potkal s Geraltem. Ošetřil jsem mu zranění na noze. Od té doby jsme byli přátelé. Při obléhání Cintry jsem byl pryč u jednoho známého. Když jsem se dověděl o pádu království, už jsem na severu zůstal. Žil jsem v Redanii. I tam jsem potkal Geralta a domluvili jsme se, že si budeme psát. Posílal jsem dopisy na Kaer Morhen. Trvalo než odpověděl, ale dost se mi svěřoval. Popsal mi tak věrně Ciri, že jsem jí okamžitě poznal. Jednou, pozdě v noci, zaklepal na mé okno nějaký muž. Otevřel jsem a ošetřil mu ruku, kterou měl zraněnou. Během ošetření mi dal návrh. Má nějaké svitky, které umožňují oživit člověka na dobu kolem dvaceti let. Dvacet let? Nemohl jsem tomu uvěřit. Většinou se mi povedlo oživit muže či ženu na tři hodiny. Zeptal jsem se muže, proč ho nepoužije sám. Vysvětlil mi, že je zaměřený na vrhací kouzla a ničím jiným se nezabývá. Udělali jsme dohodu. Já dostanu svitky, ale pomůžu mu v boji proti nepřátelům. Souhlasil jsem. Přenesli jsme se do jiných světů. Tam jsme sebrali i tuhle armádu. Sbírali jsme součásti do…“ „Do čeho?“ ozval se Lancelot. „Zmiz.“ zašeptal rozzlobeně Merlin, který si uvědomil, že jim Rind málem vše řekl. Šlehl po Lancelotovi pohledem a ten odešel jako spráskaný pes. Rind si uvědomil, že již řekl hodně. „To je vše.“ „Rinde, no tak řekni nám to nebo zemřou nevinní lidé.“ „Nezemřou. Korvinovi jde jen o Kulatý stůl.“ „Korvin je ten muž, vid?“ Rind kývl na souhlas. „Ale proč Kulatý stůl?“ „Nic nevím.“ Ciri se k němu sklonila. „No tak, ve jménu přátelství, které tě pojí s Geraltem, řekni, co víš.“ „Dobrá. Stejně nic nezměníte. Celou dobu jsme sbírali artefakty, které Korvinovi pomohou otevřít bránu. Tady nejde přímo o Kulatý stůl. Na jeho místě leží důležitý magický bod, kde se brána musí otevřít.“ „Tak proč Korvin hrad nedobije?“ „Nesmí. Místo, kde lze brána otevřít, nesmí být alespoň sto let poskvrněno bojem a lidskou krví. Míst v celém vesmíru, kde lze bránu otevřít je pět, ale tohle je nejlepší.“ „Co se stane, až se brána otevře?“ „Vystoupí z ní Korvinovi legie. Jsou to příšerní tvorové. Chce s nimi ovládnout tenhle svět. A možná i jiný.“ „Takže ty sloužíš zlu. A to jsi tvrdil, že nezemřou nevinní lidé. A to sis říkal přítel zaklínače.“ vmísila se do jeho vyprávění Ciri. „Máš pravdu, ale má touha po poznání byla obrovská.Chtěl bych to odčinit. Řeknu vám úplně vše.“ „Jak lze situaci zabránit?“ Galahad se zasmál. „No tak je sem prostě nepustíme.“ „Galahade, vždyť jsme obklíčeni. Za chvíli nám dojdou zásoby. Korvin sem dojde bez jediné rány.“ odpověděl Merlin. „Jediné co vám zbývá, je zabít Korvina.“ „Jak Rinde?“ „Má kolem sebe silnou stráž, ale ta jde přemoct v tu pravou chvíli. Ale pozor kolem něj je magický kruh, který ho chrání proti kouzlům a navíc pokud jím někdo projde, zemře v bolestech.“ „Co šíp?“ „Těžko. Je v brnění, kterým žádná střela neprojde. Není ze železa, ale z tajemné látky, jejíž složení znám jen já a on. Chrání ho také proti kruhu, který je kolem něj. Reaguje na prudkost takže ztvrdne, pokud se ho dotkne nějaká střela či jiný náraz, ale ránu mečem neodvrátí.“ „Jenže k němu se nelze přiblížit.“ „Jde to. Musíte být ve stejné látce jako Korvin.“ „Jak se látka vytvoří?“ „Potřebuješ stříbro, zlato a rand.“ „Rand?“ „Ano, ale jediné místo, kde se těží je Redanie. Proto tam byl Korvin, když jsem ho potkal. Je přísně hlídán, a proto byl zraněn. Ale v Redanii se používá jako přísada do jídla. Dává jim to chuť, proto je redanské jídlo tak oblíbené.“ „Ale jak se tam dostat?“ zarazila se Ciri. „Pomocí mého artefaktu na cestování po světech.“ „Vždyť jsi říkal, že tě přenese náhodou na jakékoli místo ve vesmíru Merline.“ „Podle toho, co jsi mi vyprávěla, máš schopnost také cestovat po světech. Ve spojení s přenášečem se určitě trefíš přímo do Redanie.“ „Fajn, musíte ale vyrazit co nejdřív. Zlato a stříbro dodá váš král, ale ukování bude chvíli trvat.“ „Ty to umíš, Rinde?“ „A kdo myslíš, že ho dělal Korvinovi.“ „Dobrá jdu do toho. Půjdeš se mnou, Galahade?“ „Nenechám tě v tom.“ Merlin se zvednul a přeřízl Rindovi pouta a ten se protáhl. Artuš se zamyslel. „Dobrá musíte vyrazit hned.“ Ciri něco napadlo. „Ale co rozdíl ubíhání času mezi světy? Merlin se pousmál. „Máme štěstí. Tyto dva světy - tvůj a tenhle – ubíhají téměř stejně rychle. Jděte se připravit. Galahad se ještě zeptal: „Jak je ale možné, že žiješ Rinde. Ciri tě zabila.“ „Ano ale duch žije dál a já umím znovuoživování. Prostě jsem stvořil sám sebe.“

Za dvě hodiny už stáli Ciri s Galahadem u Kulatého stolu. Ciri, Artuš, Galahad a Merlin se loučili. Král vytáhl meč a podával ho Galahadovi. „Tady máš Excalibur. Budeš ho potřebovat víc než já.“ „Je mi ctí. Bude v dobrých rukou.“ „Já vím. A pro tebe mám, Ciri, tuhle dýku. Je našeho rodu od nepaměti.“ „Díky.“ Merlin dívce podal věc podobnou krabičce na tabák. Ciri z ní cítila mocnou magickou energii. Merlin zašeptal. „Sbohem, mé dítě. Vrať se.“ Ciri chytila Galahada za ruku, zavřela oči, soustředila se na Redanii a všechny údaje, které o ní znala. Náhle celou místnost ozářilo bílé světlo a Ciri s Galahadem zmizeli.


Je to moje první povídka tak pokud se vám bude líbit můžu napsat pokračování.
 

Microsoft VBScript runtime error '800a0006'

Overflow: 'CInt'

/includes/funkce.asp, line 373