Zoner.cz |  Czechia.com |  Inshop.cz |  Interval.cz |  CA Czechia.cz |  InMail.cz  Hostováno na serverech CZECHIA.cz
Oficiální stránky v ČR
Home > Čtenáři > Povídky > Ciri a Galahad 2
Hlavní
Biografie
Bibliografie
Recenze
Galerie (567)
Postavy z knih
Odkazy
Vše o hře
Novinky
Vše o filmu
Novinky
Galerie (140)
Herci
Anketa
Rozhovory
Komentáře (1367)
Protest
Download
FAQ
Čtenáři
Klub AS
Soutěž
Fórum
Ankety
Nej Yennefer
Povídky
(63)
Facebook stránky
Ostatní
Zakl. jako sexuální idol
AS ve slovníku spis.
Články AS
Dřevárny (kdy, kde)
Cony a setkání
Erby států a rytířů
Hra
Kalendář
Testy znalostí
Inspirace AS
Mapy světa AS
Povídky AS
Mistr Geralt zabiják
Rodokmeny
Slovník Starší mluvy
Zaklínačská znamení
Komixy
Systém
Fulltextové vyhledávání:
Zasílání novinek mailem:

Kolik je 36 / 6:
Aktuálně ve fóru

K I - 16.11.2017 16:25:00
Vida a pak že nerostou :-)...

dort - 16.11.2017 13:40:00
Teď jsem si to i přečetl....

Altair - 26.10.2017 12:12:00
:D...

K I - 25.10.2017 15:59:00
To je báječné, za tu dobu by zprávu d...

Macros - 25.10.2017 14:44:00
Mimochodem, Nero v neděli odpověděl na m...

K I - 10.10.2017 15:27:00
Týneček se již třese :-))...

Macros - 9.10.2017 19:34:00
Vy jste prudérní, já bych někoho vyzvoni...

Macros - 3.10.2017 15:41:00
Takový zobáci :-D...

K I - 24.9.2017 12:44:00
Tenhle sport se provozoval i u nás v...

Lea de bahn - 23.9.2017 19:27:00
U nás se zase objevil jiný "sport". S...

Kapitola 1. - Znovu doma
Tma. Ticho. Ciri se obezřetně rozhlížela. Popravdě se však rozhlížet nebylo po čem. Tma jako v pytli byl jen slabý odvar toho v čem se nacházela. Šmátrala kolem sebe až narazila na něco tvrdého. Poznala Galahadovo brnění. Alespoň něco bylo v pořádku. Začínala vnímat zvuky. Slabý vítr ve kterém bylo slyšet šustění listí a cítit vůně lesa. Podle sluchu zaznamenala pohyb. To si Galahad sednul. Začal šeptat jako by ho k tomu okolí nutilo.
"Kde to jsme?"
Ciri, s lehkou ironií v hlase, mu odpověděla.
"Nevím, ale myslím, že Merlinův přístroj není zas tak přesný. Jediné co mohu odhadnout je, že jsme uprostřed noci.
"To nepochybně" napodobil její hlas rytíř.
Mlčeli a snažili se postupně rozkoukat. Náhle se Galahad vztyčil a tasil.
"Ciri kolem nás jsou postavy a jsou vysoké...a značně vysoké" hlesl rytíř.
Dívka se začala nekontrolovatelně smát. Galahad se zamyslel. Nevěděl kde je, co se děje a co je obklopilo a teď se navíc jeho společnice, která je navíc značně zručná se zbraní zbláznila. To ho lehce znepokojovalo. Naštěstí se Ciri za chvíli uklidnila a vesele pronesla.
"Stromy. Galahade ty postavy jsou kmeny stromů. Necítíš vůni lesa a listí pod sebou?"
Rytíř mečem zlehka praštil do nejbližšího "protivníka" a když se přesvědčil o pravdomluvnosti slov zaklínačky cítil se lehce zahanben. Nakonec zamručel.
"No co. To se může stát každýmu."
Ciri se zarazila nad rytířovým nespisovným výrazem. Sama pro sebe si řekla, že to bude špatným vlivem, který na něj má a uvědomila si jak v prvních dnes jejich cesty po Británii musela změnit svůj slovník, protože rytíř vůbec nechápal slangové výrazy jejího světa. Nahlas mu pak lhostejným hlasem odpověděla.
"Zcela určitě příteli, ale..."
Ciri se zarazila. Na nebi totiž začali prosvítat hvězdy. Oddechla si. Alespoň jsou ve správném světě. Galahad navrhnul.
"Vyspíme se do rána a uvidíme co dál."
Nápad vskutku dobrý, výsledky nebyly dobré. Už po pěti minutách začala dívka cítit svíravý chlad. Přesto se jí po hodině podařilo usnout.

Kapitola 2. – Sever
Ciri probudil svíravý chlad. Studilo jí něco a zároveň hřálo. Poznala, že to co jí studilo bylo rytířovo brnění, a to co ji hřálo jeho dlaň na svém těle. Když otevřela oči, viděla rytířův obličej pět centimetrů od svého. Galahad ještě spal. Ciri se odvalila a zjistila, že se v noci v důsledku zimy přisunula k rytíři. Tem náhle otevřel oči. Chvíli si ji prohlížel a pak se beze slova zvednul a začal obhlížet krajinu. Ciri si sedla a pozorovala okolí. Rytíř náhle promluvil.
„V noci jsem se vzbudil. Byla ti docela zima co?“
Ciri přikývla.
„Doufal jsi snad, že jsem u tebe z jiného důvodu.“
Rytíř se usmál a zavrtěl hlavou.
„V žádném případě. V noci bylo opravdu frišno.
„Byla. Jsme dost na severu. Listí ještě není spadané, ale přesto je dost zima. Řekla bych, že jsme na jih od Lutonské stezky.“
„Proč na jihu?“
„Na severu jsou jehličnany a na západ nejsou lesy vůbec.“
„Dobrá půjdeme na sever ke stezce, nebo..?“
Ciri ho přerušila.
„Ne! Půjdeme na jih směrem ke stezce na hradiště zaklínačů.“
Rytíř se podivil.
„Proč hradiště? Tam nemíříme.“
„Protože zaklínačům věřím Galahade a získáme od nich informace, zásoby a možná i přímou pomoc.“
Rytíř přikývl.
„Ano to je nejspíš pravda. Jdeme a uvidíme, ale..“ Galahad se zarazil. „Proč nás tam vlastně neteleportuješ?“
„Udělala bych to, ale myslím že čarodějnický sněm mě stále hledá. Takhle bych je přímo upozornila na to kde jsem. Navíc si nejsem jistá zda bych nás dokázala přenést oba přesně.“
Najedli se a vyrazili. Za chvíli narazili na malý problém. Rytíř měl výbornou fyzickou kondici, ale nebyl zvyklý pohybovat se pěšky. Navíc ho dost tížilo brnění. Udělali si přestávku a Ciri začala přemýšlet. Nakonec dospěla k rozhodnutí.
„Slyšela jsem, že ve zdejších lesích jsou lupiči. Ti by koně a zásoby mít mohli.“
„Ciri! Chceš nakupovat od lapků?“
„Ne. Vemem si je od nich.“
Rytíř šokovaně pravil.
„Krást?! Čím dál tím lépe.“
„Ano v zásadě ano, ale půjčit zní líp.“
Galahad zavrtěl hlavou. Přes své ego přenesl, že mu dává rozkazy žena, že je nevěřící, ale krást? Nikdy! Jeho předkové by se obraceli v hrobě. Pak si ulehčeně oddechl.
„Co by tady dělali zbojníci? Myslím tím, že ten les je dost rozlehlý, ne? Hledání by nám zabralo spousty času.“
Ciri přikývla.
„To jsem nedomyslela. No dobře. Pojď, uvidíme kdo dojde dál.“

Kapitola 3 – Cestou k hradišti
Putovali stále na jih a cestu si užívali. Nepršelo a korunami prosvítaly sluneční paprsky. Jen noci byly stále chladné. Rytíř půjčil Ciri svůj plášť, který ji zahříval. Jak se zdálo na Galahada chlad nepůsobil. Vyprávěl jí o svých cestách na sever Anglie, kde stále sněžilo a byla zima. Tam se prý naučil čelit chladu.Vyprávění si byla ostatně zábava, která jim zabrala nejvíce času. Jejich přátelství se stále prohlubovalo a Ciri začala přemýšlet zda je to z její strany ještě přátelství. O Galahadovo neměla pochybnosti, ten po ní stále koukal pohledem něco mezi smutným psem a hladovým lvem. Nechala tomu volný průběh.
Přestože začalo padat listí, byl povrch stále pevný a oba postupovali relativně rychle. Proto málem přešli cestu vedoucí ke Kaer Morhen. Paradoxně si jí první všiml Galahad.
„Podívej Ciri není to příliš pravidelné na zvířecí stezku?.“
Dívka se zarazila a plácla se do čela. Jak je možné, že si jich nevšimla? Zrovna si přehrávala setkání s dávnými přáteli.
„Jistě Galahade. To je stezka na Hradiště, jdeme.“
Cesta byla chvílemi velmi nezřetelná a Galahad se podivil.
„Protože je stezka tak špatná? Je jasné, že by měla být co nejvýraznější, aby jí někdo nepřehlédl.“
Ciri se usmála.
„Zaklínači mají své tajemství o která se nechtějí dělit. Uvědom si, že poté co byla většina z nich zabita jsou rádi, že lidé nevědí kde žijí.“
Šli dál a cesta byla pro Ciri známější a známější. Nostalgicky vzpomínala na měsíce zde strávené. Najednou se přímo před ní objevilo Kaer Morhen.

Kapitola 4. – Zaklínač
Blížili se k hradišti a Ciri se na něj dívala s odstupem několika let. Už jí nepřipadalo tak obrovské, ale považovalo ho za normálně velký hrádek. Přišli k bráně a Ciri čekala kdy se objeví nějaký ze zaklínačů. Když se nic nedělo začala Ciri přemýšlet. Připadalo jí zbytečné, aby křičela. Přišla k bráně a zkusila zda je otevřen. Byla. To bylo nezvyklé. Kdyby bylo hradiště opuštěné, o čemž pochybovala byla by zavřená brána.
Oba poutníci vešli a Ciri řekla.
„Počkej tady. Já mezitím prozkoumám vnitřek.“
Galahad přikývl.
Ciri vešla a potichu procházela hradem. Začínalo se stmívat a vevnitř bylo šero, ale Ciri sebejistě procházela a zjišťovala, že se nic nezměnilo. Pomalu došla do jídelny. Krb osvětloval celou místnost a dívka uviděla z profilu Vesemira, který seděl v křesle a koukal do tmy.
Nejspíš se nějak prozradila, či to byl jen zaklínačův instinkt, protože se Vesemirova ruka začala sunout k meči opřeném o jeho nohu. Považovala již za zbytečné, aby se skrývala a tak vystoupila ze stínu a promluvila, jako by si odskočila na jednodenní výlet.
„Vesemire, jak se máš?“
Stařec vyskočil z křesla a pohlédl na Ciri jako na přízrak. Přesto měl meč připravený a Ciri viděla, jak propátrává okolí. Nakonec se usmál a lhostejným hlasem řekl.
„No to je dost, že jsi zaskočila.“
Dívka k němu přišla a pevně ho objala. Milovala jeho vůni, kterou si vždy spojovala s bezpečím a láskou. Nakonec ho pustila a usmála se.
„Poslední dva týdny jsem jedla jen sušené maso. Nemáš něco čerstvého?“
Vesemir se zachechtal.
„To je první na co myslíš, viď? No dobrá něco najdu.“
„Ty….Vesemire, přivedla jsem přítele. Můžu ho přivést?“
Zaklínač se zamračil.
„Tys ukázala cizinci přístup k hradu? Tos neměla Ciri.“
„Znám ho Vesemire. Prošli jsme toho už dost. Důvěřuj mi.“
„Když to říkáš Ciri. Tak tedy dobrá. Udělám tři porce.“
Ciri vyšla před hradistě a šla s Galahadem do jídelny. Mezitím připravil Vesemir studenou večeři. Když přišli Ciri a Galahad do jídelny obrátil se Vesemir čelem k rytíři. Ten se uklonil a pronesl.
„Zdravím tě slovutný starče. Já jsem Galahad, rytíř krále Artuše a člen družiny Kulatého stolu. Mnoho již ke mně dolehlo slov o tvých činech od této ctné pany.“
Vesemir chvíli koukal na rytíře na Ciri a pak si sednul a začal se nekontrolovatelně chechtat. Mezitím z něj vycházeli části vět.
„To je vůl. Já…..stařec….ctnostná pana……to mě zabije.“
Galahad brunátněl víc a víc, protože si na zem sedla už i Ciri a křečovitě otřásala. Nakonec se rozkřičel.
„Tak dobře řeknu to jinak. Slyšel jsem od týhle ženský, že v nějakym starym, špinavim hrádku sedí eště špinavější dědek, co nemá co na práci a tak furt vymejšlí nějaký chujoviny a připadá si chytrej...“
Sám rytíř se zarazil nad spoustou slangových slov, která použil a polovinu neznal, než poznal Ciri. Vesemir a dívka se už jen usmívali a sedli se ke stolu. Nakonec po chvíli mlčení řekl Vesemir.
„Tohle už znělo lépe. Navíc byla většina z toho pravda. Pojď si sednout a nestůj tu jako kdybys zkameněl.“
Začali mlčky večeřet a poté začala Ciri vyprávět svůj příběh od Geraltovi svatby. Vesemir seděl celou doba bez hnutí brvy a teprve když dívka skončila a zeptala se jak je možné, že je tu Vesemir sám a nepřezimuje tu žádný z ostatních zaklínačů zamračil se a odpověděl.
„Všichni jsou mrtví Ciri.“
Ciri spadla brada.
„Mohl by jsi to zopakovat?“
„Všichni jsou mrtví. Coen padl v bitvě proti Jižanům a ostatní, mezi nimi i Lambert a Eskal byli zabiti při lovu, který na nás pořádal Čarodějnický sněm.
„Sněm vás honil?“
„Ano. Jako zvířata. Sněm přebral moc v mnoha království severu, které byly vyčerpány po válce proti. Zemi trýznil hlad a sněm se bál bouří. Proto vymyslel obětního beránka. Zaklínače. Kdo může za neúrodu. Zaklínači. Kdo může za všechny problémy. Zaklínači. Lidé si na nás vybili hněv a neměli čas přemýšlet nad problémy států. Čarodějky mezitím vyřešili problémy, protože jsme se bránili statečně a jim dělalo problémy nás zlikvidovat. Bohužel jsme byli roztroušeni po všech zemích a nemohli jsme se spojit. Mě zachránilo jen to, že jsem byl v lesích, kde jsem sbíral byliny a mohl se schovat.“
Ciri se šokovaně zeptala.
„Tak co zde děláš? Vždyť je jasné, že tě tu budou hledat.“
Vesemir se usmál.
„Ciri za svůj život jsem se naučil, že jedno z mála přísloví, které má svou pravdu je: „Pod svícnem je největší tma.“ Hledají mě všude, ale nenapadne je, že bych mohl být takový blázen a schovat se tady.“
Ciri náhle něco napadlo.
„A co Triss? Netvrď mi, že by se zúčastnila honu na zaklínače. Tomu nevěřím.“
Vesemir zavrtěl hlavou.
„Nesouhlasila a ostře se proti tomu postavila. Jenže to byla poslední kapka. Byla v nemilosti poté co jsi zmizela a když se postavila proti sněmu, byla zbavena členství a zavřeli jí do Geltbolu. Chtěl jsem jí pomoci, ale bylo mi jasné, že nemám šanci. Hrad je hlídán elitními vojáky sněmu.“
Ciri poklesla hlava a mlčela. Promluvil rytíř, který mlčel od začátku.
„Nad čím bádáš Ciri? Je to jasné. Půjdeme pomoci tvé přítelkyni a pak půjdeme za svým cílem.“
Ciri pokývala hlavou.
„To je od tebe hezké, ale je ti jasné, že musíme pospíchat, abychom stihli přijít ke Kamelotu? Máš ale kliku, protože ten hrad je kousek od dolů kam jdeme. Ty jsou uprostřed Redanie, vedle města Tretogoru. Geltbol je na hranicích Redanie a Kaedwenu. I z cestou zpátky to bude tak 6 denní zacházka.“
Rytíř přikývl.
„Zítra vyrazíme.“
Zaklínač na něj šokovaně pohlédl.
„Tu ženu neznáš, a přesto se chceš nechat zabít v nejlépe hlídaném hradu severních království? Jsi buď obrovský dobrák, nebo obrovský hlupák. I když tam není velký rozdíl.“
Ciri se zasmála a prohodila.
„V jejich národě je to běžná praxe.“
„A to přežil? No nic. Přesto máš můj hluboký obdiv rytíři. Já jsi du lehnout ať jsem ráno čilý a ty to tady Ciri znáš, tak si připravte pokoj…nebo pokoje. Podle toho. Dobrou.“
Zaklínač se otočil, odešel a vzal sebou nádobí. Když byl pryč otočil se Galahad na Ciri, která bojovala se slzami v očích, když si uvědomila, že jsou opravdu téměř všichni její přátelé mrtví. Rytíř si toho nevšiml a jestli ano, Ciri byla vděčná, že si to nechal pro sebe.
„Ciri, tvůj přítel se mi líbí, ale je na můj vkus je příliš…nevím jak to říci.“
Dívka mu poradila.
„Bez iluzí, materialistický, drsný?“
„Ano bez iluzí je to správné slovo.“
„Ber to tak Galahade, že žije již po mnoho generací. Člověk za tu dobu iluze ztratí, ale je pravda, že má jemné srdce pro ty, které má rád.“
Rytíř přikývl a Ciri se zvedla.
„Pojď jdeme spát. Brzy vstáváme.“
Dívka vyšla do jedné ze zachovalejších věží a ukázala na jeden pokoj.
„Tady spíš ty.“
Galahad si povzdechl.
„Takže ne jenom jedem pokoj pro oba?“
„Ne Galahade.“
Ten se otočil a již neslyšel Ciri, která zašeptala.
„Zatím.“

Kapitola 5. – Putování k jihu
Ráno se rytíř vzbudil a sešel dolů, kde se již oba zaklínači připravovali. Vesemir se k němu otočil.
„Nebyla ti zima?“
Ciri se usmála.
„Ten je napůl z ledu. Ale doufám, že pro mě jsi zabalil deku navíc.“
„Ne Ciri. Mám zásoby, oblečení, různé potřeby abychom se dostali do hradu a zbraně, ale ty se musíš otužovat. Tvůj výcvik ještě neskončil.“
Ciri se na něj vyděšeně pohlédla.
„Nebudeš mě, ale po večerech honit po lesích jako, když jsem byla malá, viď?“
„To ne, ale naučím tě pár triků, které jsme tady nestihli. Vyrážíme.“
Každý si vzal těžký batoh a opravdu vyšli. Vesemir nasadil ostré tempo. Oba mladí poutníci se ho snažili pronásledovat a po pár hodinách se otočil udýchaný Galahad k Ciri.
„To není.….možný. Ten stařec….. je snad neunavitelný.“
Šli ještě pár kilometrů a nechvíli kdy si Ciri myslela, že už to nevydrží, Vesemir se zastavil a vyhlásil odpočinek. Zatímco sebou zaklínačka a rytíř praštili na zem, on vytáhl zásoby, každému trochu podal přidal kousek zelené houby. Ciri si vzpomněla, že tato houba dodá energii a svěžest. Poděkovala všem známým bohům a hned jí zhltla. Rytíř si to nedůvěřivě prohlížel, ale když mu Ciri vysvětlila účel houby okamžitě jí snědl. Oba cítili, jak jim tělem probíhá nová síla a na tvářích se jim rozlil slastný úsměv. Vesemir se rozesmál.
„Copak přátelé, jste nějací hotový. No dáme si půlhodinovou pauzu a jdem.“
A zase šli. A šli. A šli. Mezitím učil Vesemir Ciri speciální výpady a ta zjišťovala kolik toho neví nebo co zapomněla. Za dva dny dorazili ke křižovatce kousek od města Yspaden. Zde již byl provoz a Vesemir vytáhl oblečení, které vzal sebou. Nasadil si mnišskou kutnu s kapucou, aby nebyli vidět jeho oči a schoval meč. Ciri si ho připnula k boku. Zdaleka se vyhnuli městu Yspaden. Všude kolem nich spěchali obchodníci z jihu na zimní trh. Nevyhledávali kontakt. Bohužel ten se nevyhnul jim. Potkali skupinu obchodníků, kteří chtěli od Vesemira požehnání. Byla to horká vteřinka, než Ciri napadla výmluva.
„Bohužel páni obchodu. Tento mnich je němí a jde svatou pouť, aby mu jeho bohyně vrátila řeč. My jdeme s ním, aby měl bezpečnou cestu.“
Obchodníci pokývali hlavou a dali jim peníze na snadnější cestu. Když byli z doslechu zaklínač zabručel.
„Proč jsem se živil jako zaklínač?“ Stačilo by, abych dělal němýho mnicha a byl bych za vodou. Ti obchodníci museli udělat něco špatného.“
Galahad se zeptal proč.
„Obchodník kterej je tak zbožnej, že chce požehnání a dá ti jen tak peníze? Snaží se něco vyžehlit.“
Rytíř zabručel něco o bezbožné zemi a vyrazili dál.
Jak se blížili ke Geltbolu, Vesemir začal zrychlovat, ale oba jeho společníci si už zvykli a začali s ním držet krok. Proto se před nimi překvapivě brzy objevili v dáli hradby jejich cíle. Zahli k blízkému březovému hájku a čekali na noc.

Kapitola 6 – Plán
Když se začalo stmívat začali plánovat. Nakonec se dohodli na tom, že se Vesemir a Ciri připlíží h hradu a okouknou situace. Rytíři se to nelíbilo a dával to dost hlasitě najevo. Nakonec ho však přemluvili. Galahad se poté zvedl a odešel. Ciri se obrátila na Vesemira.
„Myslíš že je hodně naštvanej?“
„Utrpělo jeho sebevědomí. Nejspíš to je poprvé po dlouhé době, kdy s ním někdo nepočítá pro nějakou akci.“
Dívka se zvedla a šla za rytířem. Ten seděl na trávě mezi dvěma stromy. Ciri si klekla vedle něj a začala mluvit.
„Víš Galahade…“
Rytíř ji přerušil.
„Nemusíš mi znovu vysvětlovat důvody proč vy dva a já ne. Máte větší zkušenosti atakdále. Ale prostě se mi to nelíbí. Je to nebezpečné.“
Ciri překvapeně pohlédla na rytíře.
„Ale to jsme zažili mnohokrát“
„Já vím Ciri, ale byl jsem vedle tebe. Měl jsem pocit, že tě můžu alespoň minimálně chránit. Ale takhle nečinně čekat a nevědět. Nechci tě ztratit Ciri, víš?“
Ciri se usmála a pohladila rytíře po ruce. Ten se k ní sklonil a políbil jí. Než se stačila vzpamatovat ležela v trávě a Galahad jí svlékal. Dělal to pomalu a čekal na její reakci. Ciri se usmála a přikývla. Na takovou chvíli čekala. Měla pocit, že je to hrozně patetické, ale co? Lepší na trávě při zapadajícím slunci s mladým mužem, než v posteli se starým, funícím tlusťochem. Nejvíc práce jim dalo rytířovo brnění, ale i to se povedlo. Za chvíli když byli oba téměř nazí se Ciri začala bát. Rytíř to vycítil a zpomalil. Usmál se a jemně jí políbil. V tu chvíli to bylo jasné. Po chvilce bolesti, i když byl rytíř co nejvíce něžný, se dívky opět zmocnil strach. Ten ale rychle ustoupil a Ciri se blížila vyvrcholení. Aby nebyl výkřik slyšet, kousla se zaklínačka do ruky a ucítila krev. Nakonec vše splynulo a oba zůstali ležet. Za pár minut se Ciri zvedla a začala se oblékat. Galahad se otočil k dívce.
„Už jdeš?“
Ciri se sklonila a políbila ho.
„Za chvíli vyrážíme.“
Rytíř přikývl a také se oblékl. Vrátili se k zaklínači, který zamručel.
„To vám to trvalo.“
„Něco jsme s Galahadem potřebovali vyřešit.“
„To jsem si všim. Ty, Ciri máš naruby kalhoty.“
Dívka zčervenala a odběhla pryč si je převléct. Rytíř usedl a bázlivě koukal na zaklínače. Ten nakonec promluvil.
„Co je? Její otec nejsem a ona je dospělá. Kromě toho je lepší, že to má za sebou z někým koho má ráda. Má tě snad ráda, ne?“
Rytíř nepátral po tom jak zaklínač ví, že byl s Ciri poprvé on. Přikládal to jeho zkušenostem v tomto oboru a jen zahuhlal.
„To doufám.“
Ciri se za chvíli vrátila již klidná a Vesemir se zvedl.
„Jdeme Ciri.“
Rytíř se otočil k dívce a zašeptal jí do ucha.
„Jestli se nevrátíš, přísahám, že si tě tam nahoře najdu a pak si mě nepřej.“
Ciri se usmála, políbila Galahada a vyrazila za čekajícím zaklínačem.


Kapitola 7 – Hrad
Za půl hodiny se přiblížili k táboru, který se rozkládal kolem hradu. Vesemir Ciri prozradil, že zde trénují spojená vojska Redanie a Kaedwenu. Proto sem dali čarodějku. Je chráněná nadvakrát.
Hodinu sledovali tábor a zjistili překvapující neklid. Všude pobíhali zmatení vojáci a řvoucí seržanti a velitelé. Vesemir zašeptal Ciri.
„Podívej. Vypadá to, že se mění vycvičené vojsko za nové brance, kteří přišli pozdě v noci. Proto ten zmatek. Máme báječnou šanci proniknout. Vrátíme se.“
Cestou zpátky zaslechli nalevo od sebe rozhovor. Připlížili se až 5 metrů od tří mužů, kteří popíjeli víno a hlasitě se bavili.
„Sem rád, že máme pohov. Zejtra se vydáme do Rinde.“
„Co uděláš až přídem do města?“
„No co myslíš blbče. Zalezu do bordelu a nehnu se tři dny.“
„To je jasný. Všechen pohyb za tebe obstaraj děvky co?“
„Idiote.“
Vesemir naznačil Ciri, aby byla připravená zlikvidovat vojáky mezinárodním, výmluvným gestem. Počkal, až bude mít jeden z vojáků zakloněnou hlavu při pití a vyrazil. Ciri v závěsu. Zaklínač prořízl muži napravo hrdlo mečem a Ciri zapracovala dýkou u druhého muže. Ten třetí, který pil, byl tak ožralý, že si ničeho nevšiml. Vesemir ani nečekal až dopije a prořízl mu krásně nastavené hrdlo. Ciri se zeptala.
„Proč jsme se jim nevyhnuli?“
„To nemyslíš vážně. Samozřejmě se nám hoděj jejich šaty. Pojď svléknem je a uklidíme do křoví.“
Jak bylo řečeno tak bylo uděláno. Došli za Galahadem, který už vyšlapal do trávu kruh a řekli mu co se dozvěděli a získali. Nakonec řekl Vesemir.
„Kolem čtvrtý hodiny budou unaveni a spát. Vyhneme se hlídkám. Ty budou buď zmatené z neznáma, nebo a to budou veteráni, opilí. Pronikneme do hradu, ale pozor. Posádka bude bdělá a jsou to nejzkušenější válečníci z okolí. Teď se chvíli prospíme.
Za pár hodin už je starý zaklínač budil. Vyšli a za chvíli už byli u hradu. Vesemir měl pravdu. Hlídkám nebyl problém se vyhnout. Po chvíli dorazili k hradbám. Ciri se zeptala Vesemira jak se dostanou dovnitř. Ten se usmál a vytáhl z torny lano s hákem.
„Někdy si říkám, že na Kaer Morhen bych našel i duo tancujících myší, kdybych pečlivě hledal.“
Hrádek byl malý, ale i tak měl Vesemir problém, aby se strefil přes hradby. Nakonec se povedlo a všichni se vyšplhali na hradby. Naštěstí byly ohně zhašeny a tak je nikdo nezahlédl. Vesemir šťouchl do Ciri a ukázal na dveře, které vedly do jedné z věží. Dívka přikývla a všichni tři se přikrčeni rozběhli ke dveřím. Ty byly naštěstí otevřené a trojice vešla. Věž byla malinká. Měla jen točité schodiště dolů. Vesemir začal šeptat.
„Když sejdeme dolů, vejdeme na nádvoří. Pak je největší problém. Triss je zavřená ve věži ve středu nádvoří. Nevím jak se k té věži dostaneme, aniž by si nás někdo všiml. Nemáte někdo nápad. Nikdo nic a tak si starý zaklínač povzdechl a chystal se vyjít po schodech. Náhle zaslechl kroky, které šli zezdola k nim. Uvědomil si, že je někdo slyšel a běží nahoru. Než si stačil něco rozmyslet doběhl k nim rytíř v rudém brnění. Vykulil oči a zamumlal.
„Zaklínač.“
Vesemir se chtěl pustit do zoufalého boje ve které by mu chyběl základ pro boj zaklínače. Prostor. Náhle se ukázala výhoda mít sebou Galahada. Měl zkušenosti z dobýváním hradů a takových soubojů zažil desítky. A hlavně měl sebou brnění. Rány, které by Vesemira zabily jako by rytíř ani necítil. Převzal iniciativu a zaútočil. Rudý rytíř neměl problém ho vykrýt. Oba bojovníci se nemohli pořádně rozmáchnout, takže údery postrádali spád. Galahad se rozlítil a udělal to co se naučil na svých cestách s Ciri. Uhnul. To bylo tak nečekané, že rytíř přepadl a zaváhal. Galahad probodl jeho brnění. Vesemir vyjeveně řekl.
„Prošel brněním jako nůž máslem. Půjč mi meč chlapče. Hm…ano….cítím mocnou magii? Nemáš ještě jeden menší?“
Galahad se zasmál.
„Ne. Bohužel.“
Ciri se zeptala.
„Proč měl to brnění červené?“
„To je osobní garda Sněmu čarodějnic. Speciální vojáci na doživotním žoldu. Každý muž tam chce, protože když je zraněn a nemůže pokračovat v práci, dostane doživotní rentu a nemusí se bát stáří.“
Seběhli po schodech dolů. Rytíř zašeptal.
„Za chvíli zakryjí mraky měsíc. Pak přeběhneme. Nevím, ale jak otevřít zámek.“
Vesemir si odfrkl.
„Chlapče, chlapče. Paklíč jsem uměl používat v době, kdy si tvoje babička hrála na dvorku s pískem.“
„V tom případě je hotovo. Jdeme.“
Jak rytíř řekl, za chvíli opravdu měsíc zašel. Ačkoliv čekali každou chvíli poplach, nikdo je nezahlédl. Vesemir otevřel dveře a vběhli dovnitř.

Kapitola 8 – Svoboda
Vystoupali po schodech nahoru a zahlédli hlídku, která šla k nim. Tentokrát se iniciativy chytili zaklínači. Ciri poprvé využila dýky od Artuše a hodila jí proti prvnímu z rytířů. Hodila jí špatně. Nestrefila se do žádného ze slabých míst rytířova brnění, ale přímo na prsní plát. Přesto nůž prošel čistě brněním a muž byl okamžitě mrtvý.
To Vesemir měl těžší práci. Přistoupil k rytíři, který fascinovaně hleděl na svého mrtvého druha a vrazil svůj meč do spojnice mezi prsním plátem a helmou. No zas tak těžkou práci neměl.
Galahad zakroutil hlavou.
„To že jsou nejlepší rytíři vašeho světa? Vždyť je zabíjíme jako králíky.“
Ciri vytáhla dýku ze jednoho z rytířů a odpověděla.
„Kdyby brněním tvého přítele projela dýka aniž by se zastavila o jeho brnění, ty by jsi se nezarazil?
Rytíř si povzdechl.
„Vždycky budeš proti mně? Viď?
„Ale jistě miláčku. Cos čekal.“
Rytíř, kterého to oslovení potěšilo, se už neozval. Za to promluvil Vesemir.
„Přátelé. Tohle byla procházka růžovým sadem. Jdeme přímo k Triss. Tak se nezastavujte a jdeme. Ciri jdi vepředu. Zkus se vždy protáhnout za nepřátele. Ti nebudou vědět kam se otočit a my si s nimi poradíme.“
Prošli k prvním dveřím a potkali další hlídku. Bylo to provedeno přímo ukázkově. Ciri se dostala za dvojici z Gardy obloukem a ti se za ní otočili. Oba odrazila a dala tím čas pro své dva společníky. Ti si se zmatenými rytíři poradili. Když dveře otevřeli potkali další hlídku. Ti již slyšeli boj z vedlejší místnosti a byli připraveni a Ciri se nepodařilo za ně projít. Okamžitě jí odrazili a Ciri se musela stáhnout. Vybrala si jednoho ze dvou soupeřů a děkovala bohům za dostatečný prostor. Mezitím se projevilo dorozumění mezi zaklínačem a rytířem. Galahad odrazil výpad gardisty a zaklínač měl čas znovu se strefit do spojnice mezi hlavou a prsy. Ciri, která bojovala s druhým mužem se rozčílila nad jeho odolností a udělala chybu. Pohnula se nalevo a výpad vedla na pravou stranu. Rytíř to očekával a odrazil její výpad. Ciri, která do rány vložila co se dalo, neměla čas na obranu a dostala ránu. Ta jí strefila do ruky a prořízla jí rameno. Naštěstí tu byl již zaklínač, který odpoutal pozornost od dívky a bránil se. Galahad, který vyděl co se dívce stalo provedl krátký, ale účinný výpad. Svým mečem v podstatě odsekl hlavu a kus ramena svého protivníka. Koukl na to co z něj zbylo a zamumlal si.
„Excalibur je zkrátka Excalibur.“
Ciri stála a utrhla si kus látky z haleny a nacpala ji k rameni, čímž zastavila krvácení. Vesemir k ní přišel a vrazil jí slušnou facku. Ale měl co dělat, aby se vyhnul Galahadovo meči. Dívka zastavila rytíře a řekla.
„Nech to být. Tohle jsem si zasloužila. Ber to tak, že se Vesemir cítí být mým vychovatelem a zároveň příbuzným. To on byl mým mistrem boje. Kdyby on udělal takovou chybu, taky bych mu jí vyčetla.
Rytíř zaváhal.
„Já si žádné chyby nevšiml.“
„Dala jsem do té rány příliš síly a neměla dost místa na obranu. Necháme to být.“
Rytíři se to nelíbilo ale mlčel. Otevřeli druhé dveře a dostali se přímo k Triss. Ta seděla na krásné posteli s baldachýnem a celý pokoj byl zařízen velmi luxusně. Chvíli na ně zírala, ale pak se zvedla a ostatní viděli, že je připoutána řetězy dwimeritu ke stěně. Galahad přiskočil a přesekl bez problémů řetězy. Čarodějka si všechny znovu prohlédla, zakroutila hlavou a řekla.
„Na co čekáme. Jdeme ne?“
Ciri se zasmála a všichni čtyři vyrazili. Zpátky dolů a přes nádvoří. Nakonec řekl Vesemir.
„To se mi nelíbí. Je tu příliš velký klid.“
Triss mu odpověděla.
„Na severu Redanie vypukla vzpoura. Většina posádky jí šla potlačit.“
„Proč nešli muži, kteří jsou pod hradem?“
„Většina z nich už má odslouženo a začala by se bouřit, kdyby musela jít do další války. Zbytek jsou nezkušení nováčci.“
Rytíř přikývl. Vyšli na cimbuří a spustili se dolů. Vyrazili směrem k táboru. Když byli uprostřed začal zvonit hradní zvon. Všichni čtyři se po sobě vylekaně podívali a Galahad řekl.
„Nakonec si někdo těch mrtvol všimnul. To byla chyba, že jsme je neuklidili.“
Ukázalo se ale, že poplach jejich už tak lehký útěk ještě zlehčil. V táboře nastal takový zmatek, že nebyl problém vyklouznout ven. Ciri zatahala Vesemira za rukáv.
„Někde kousek se pasou koně. Cítím je. Ty by se nám hodili, když nás teď budou hledat.“
Vesemir přikývl a vyrazili tedy. Za chvíli narazili na stádo, které ani nebylo hlídané. Galahad zoufale potřásl hlavou nad tím naprostým nedostatkem kázně. Nakonec se ukázalo, že někdo přece jen koně hlídá. Na zemi spal asi patnáctiletý panoš, který v ruce svíral láhev vína. Ciri hvízdla.
„Ten chudák bude mít mizerný ráno.“
Přišla k němu a praštila ho do hlavy. Galahad na ní koukl.
„Proč? Stejně si toho ani nevšiml.“
„Umíš si představit co by s ním udělali až zjistí, že jsme mu ukradli koně a on to zaspal? Takhle má alespoň výmluvu.“
„Najednou jsme nějak humánní.“
Během jejich diskuze, objevil Vesemir osm slušných koní. Náhradní kůň se vždycky bere. Rozebrali si je a vyjeli. Vedl je Vesemir, který viděl i potmě naprosto perfektně. Vyjeli na jih, aby zmátli pronásledovatele. Nakonec si uvědomili, že to není potřeba pro ten zmatek, který nastal při poplachu, kdy budou všechny cesty smazány. Obrátili a vyrazili směrem k Tretogoru.

Kapitola 9 – Smůla
Když o tom Ciri přemýšlela nazvala to smůlou. Byly tří důvody proč byli tak v hajzlu. První byl, že nikoho nenapadlo, že bude Sněm čarodějku sledovat. Druhý byl, že si to neuvědomila ani Triss. Třetí, že byla tma, celou dobu cesty a nikdo si nevšiml malého objektu, který měla čarodějka na kotníku. Byl to kousek přírodní barvy z pouští na jihu. Nikdo neví jakého je složení, ale vědělo se, že jeho majitel je bez problému k nalezení po vyslovení malého zaklínadla a že se dobře lepí na tělo. Triss ho museli dát na kotník tak šikovně se si nebyla schopná ho všimnout. Takže teď seděla Ciri ve křoví a pozorovala jak pět čarodějek, byli to Margeurita Laux-Antille, Sabrina Glewissig, Sheala deTancarville, Fringilla Vigo a Francesca Findabair, stojí kolem magicky spoutaných přátel. Fringilla zrovna mluvila.
„Jak vidím dostala jsi se z naší malé pevnosti. Nepolepšitelná. Koukám, že ti pomáhal i ten poslední zaklínač. A nějaký rytíř. Se všema si snadno poradíme. Je nám to líto, ale zaklínači jsou už prakticky mrtví a tenhle musí taky zemřít, ty jsi koukám nenapravitelná a ten rytíř? Svědky nepotřebujeme.“
Galahad, který zahlédl Ciri ve křoví, odpověděl.
„Dámy na něco jste zapomněli.“
Všechny otočili hlavu k němu.
Franceska se zeptala.
„Na co krasavče.“
Ciri neslyšně vstala a řekla.
„Na mě.“
Čarodějky na okamžik strnuli a ten okamžik stačil přeběhnout vzdálenost mezi nimi a dostat k nim. Jako sehraná pětice se čarodějky otočili k Ciri. Promarnili však už svoji šanci. Dívka byla již příliš blízko a zaútočila. Bodla dýku Sheale srdce a nechala jí tam. Kouzelnice neměli šanci Ciri zaměřit prostě protože byla příliš rychlá. Jen Fringilla vyslala proti Ciri ledovou kouli. Ta však zabila Francescu. Vigo skončila jen vteřinu po ní s přeseknutou krční tepnou. Ciri přešla v plynulém pohybu k Margeuritě a rozřízla jí krk a obličej až na kost (krk šel podstatně lépe). Sabrina se statečně postavila Ciri, aby tím dala čas Margeuritě čas k útěku. Ciri jí bez problémů srazila k zemi, ale zakopla a spadla Margeurita se připravila na teleport. Dívka zkusila poslední možnost a hodila po ní meč. Ten ji zasáhl do žaludku a čarodějka spadla k zemi. Jejím zraněním (a nesoustředěním na kouzlo – což bylo celkem logické s mečem v břiše) se uvolnilo kouzlo, kterým byli ostatní drženi. Vesemir přešel k Ciri.
„Kdo to kdy viděl, aby zaklínač házel mečem. A navíc mizerně.“
Přešel ke sténající čarodějce a vytáhnuv meč, dal jí ránu z milosti.
Ciri zkontrovala Sabrinu na zemi a zjistila, že ta si pádem zlomila vaz. Triss řekla.
„Měli bychom zmizet. Ostatní ze Sněmu budou šokované, ale nakonec půjdou za námi. Ani nejlepším vrahům se nepodařilo byť i jednu z nich zlikvidovat.“
Obrátila se na Ciri.
„Proč jsi byla pryč, když přišli. Musím říct, že nás překvapili.“
„Řeknu ti proč sestřičko.“
S tou větou sloupla Ciri Triss kus přírodní barvy (jiný název ta věc neměla) a zahodila ho. Čarodějka řekla jen.
„Och…tak jedem rychle.“
Poslechli jí a vyjeli. Do večera byli u Tretogoru.

Kapitola 10 – Doly
Utábořili se u potoka. Udělali malý oheň a najedli. Vyprávěli si co je potkalo a nakonec odpočívali. Ciri byla opřená o Galahadovo rameno a klimbala. Nakonec se Triss zvedla.
„Půjdu se vykoupat. Jdeš se mnou Ciri?“
Dívka přikývla a šli do tůňky v potoce. Svlékli se a začali se koupat. Smáli se a vyprávěli. Nakonec se Triss dostala k tomu hlavnímu.
„Výš ten rytíř – Galahad? Ne Galahad, ty s ním spíš.“
Ciri přikývla a sama se podivila, že jí to nepřišlo trapné (no a na druhou stranu proč by mělo řekla si.)
„Triss se pousmála.
„Myslela jsem si to. No nicméně dáváš si bacha? Nekoukej na mě jako na zjevení.“
„No na to jsem nemyslela.“
„To chápu. Snad něco vymyslíme. Pojď sem.“
Triss jí šáhla na podbřišek a kývla.
„Klikařko. No nic. Těhotná nejsi to se dá poznat i po pár hodinách. Neptej se mě jak. Taky to nevim. Příště…no najdeme nějaký byliny. To pomůže. Pojď mě už je zima.“
Přišli k ohni a začali plánovat. Nakonec se ujala slova Triss.
„Co vím, největší problém bude dostat se do dolů. Jsou perfektně hlídaný. Nemůžeme ho koupit. Jeden gram stojí majlant. Neřekl vám Geraltův přítel, kolik ho chce?“
„Všichni zavrtěli hlavou.
„Takže ukrást (Galahadovi ztvrdl pohled, ale nic neřekl) a utéct.“
„Utíkat nemusíme. Rovnou se teleportujeme do Anglie.“
Vesemir řekl.
„Takže vyřešeno. Jdeme spát.“
Usnuli a ráno se vydali k dolům. Nechali koně poblíž. Obhlédli terén a stáhli se. Nakonec Vesemir rozhodl.
„Před doly stojí posádka. Vevnitř musí být hromada vojáků. Uspala bys stráže Triss?“
„Já bych to nedělala. Každé mé kouzlo pomůže Sněmu mě najít. Asi to zbyde na starej dobrej plán B.“
„Co je plán B?“
„No přece Galahade ženský šarm. My s Ciri je zabavíme a vy hoši si s nimi poradíte.“
„To bude nejlepší. Počkáme na večer“ přikývl Vesemir.
Jak se řeklo tak se udělalo. Ciri s Galahadem proflákali celý den na louce a když se milovali užívali si každou chvíli. Nakonec padl soumrak. Vesemir s rytířem se připlížili ke strážím naprosto bez povšimnutí, protože stráže byli zaměstnáni pozorováním okázalého příchodu děvčat. Triss přikročila k jednomu a Ciri druhému. Triss řekla.
„Copak hoši? Nechcete se poba…?
Větu ani nemusela dokončit, protože Galahad, rozrušený tím jak si přitáhl jeden z vojáků Ciri k sobě, vyrazil. Zabodl mu souběžně s Vesemirem (který se postaral o druhého z nich) dýku do krku. Zaklínač podal dívce její meč a vnořili se do dolů.

Kapitola 11 – Rand
Vešli dovnitř a za prvním rohem narazili na strážce. Vesemir mu zacpal pusu a Ciri přitiskla dýku k jeho krku. Zaklínač muži naznačil, aby nekřičel a zašeptal.
„Kde máte sklad s Randem?“
Muž zavrtěl hlavou.
„Buď rozumný. Slyšel jsi někdy o zaklínačích? Už dlouho jsem neměl lidské maso.“
Muži se rozšířili oči a ukázal na jedny dveře. Galahad ho praštil do spánku a voják se sesunul na zem.
Ciri se usmála.
„Lidské maso. Jak tomu může někdo věřit.“
Přišli ke dveřím, které byly překvapivě otevřené. Za nimi bylo jasné proč. Na sudu s Randem byli karty a kolem seděli čtyři vojáci. Byli rychlí. Okamžitě se chopili mečů a sehraně vyrazili. Galahad se jim postavil zepředu a zaklínači vedle něj. Odrazili první nápor a přešli do útoku. Galahad jednoho muže téměř přepůlil, ale klopýtl a dostal mečem před záda od dalšího. Rána ho srazila k zemi. Mezitím Vesemir a Ciri prošli obranou zbylých dvou vojáků. Vesemir se obtočil kolem jednoho vzal ho za hlavu a zlomil vaz. Ciri mezitím odrazila protivníkův meč a sekla ho přes loket. Voják upustil meč a Ciri mu prořízla hrdlo. Poslední voják, který srazil Galahada na zem se ho chystal dobít. Triss ho zabila proudem energie z rukou. Galahad se zvednul.
„Díky. Velice.“
Ciri řekla.
„Rychle. Musíme se teleportovat. Než přijdou čarodějky. Sednu si na ten…je v tom sudu vůbec Rand?“
Vesemir si přičichl k sudu.
„Jo, ten smrad bych poznal kdekoli.“
Ciri si teda sedla na sud.
„Chytněte se mě za ruku.“
Chytli se za ruce a Galahad Ciri stiskl dlaň. Vzala do druhé ruky teleportér a myslela na lesík u Kamelotu. Všechno začalo černat, ale Ciri myslela, že zahlédla nějaké ženy v pokoji.


Snad se Vám druhá část líbila. Pokusil jsem se opravit co se dalo z prvního dílu a omlouvám se, že to trvalo tak dlouho. Bouda.


Microsoft VBScript runtime error '800a0006'

Overflow: 'CInt'

/includes/funkce.asp, line 373