Troška vzpomínek
Pavel Raptor Paroulek 

Jenom sem ho spatřil , bylo mi jasný, že budou potíže. Ten chlápek si přijel na vobrovským koni a nějak se mu nelíbilo, že se svojí partou obírám těch pár kupeckejch mrtvol. A Leswine to všecko jenom zhoršil. Leswine byl moje pravá ruka v naší partě, skvěle házel dýkou. Občas jsem si říkal, kdy mi ji asi tak hodí za krk, aby mohl převzít mojí funkci výkonného náčelníka naší lesní bandy, která se specializovala na ehm... vybírání příspěvku na hladovějící děti ehm... od těch pár projíždějících.
Zkrátka a jistě, Leswine si myslel, že když je nás deset, že si prostě přibereme koně, zbraně ,a tak podobně vod toho chlapíka. Tak mu řek, aby se nezdržoval, a jel dál. Samozřejmě, že by ho nazdobil pár šípama  do zad .
Ten chlap nebyl hloupej a tak si slez z koně a jenom tak prohodil. „Počkám chlapci ,až budete hotoví. Předpokládám, že je asi chcete pohřbít.“
„Máš pravdu“, vyhrk sem .“My je zrovna chceme zahrabat ,aby je nic nesežralo. Žádný Elfové, dlaci, nebo tak.“ A von se zas tak jenom usmál. „ No nikdy sem neslyšel, že by se elfové živili zdechlinama.“ Vostatní chlapi se kolem nás shlukli, protože jim přišlo, že když je ten chlap na zemi, tak ho vodkrouhnou snadnějc. Mně se do toho moc nechtělo. Byl jsem dost dlouho žoldákem, abych poznal bojovníka. Tenhle měl dva meče a dýku a takový divný oči, jako kdyby byly kočičí. A k tomu ty úplně bílý vlasy. Brr ……
V tu chvíli se projevil Leswine a mně bylo jasný, že to skončí bitkou. Začal se do toho chlapíka navážet. „Helemese chlapeček nosí dva meče, asi aby si moh vopejkat dva buřty najednou, hee. Můžeš nám pomoct s těma mrtvolama, mladej, aby sis přičich trošku ke krvi.“ „To stačí Leswine, ukliďte ty mrtvoly, máme ještě dalekou cestu do tábora.“ řekl jsem. Ten chlapík mně znervozňoval , chtěl jsem se zdekovat.
Ukliď si je sám, nejsme tvý otroci Baffine“ odsekl Leswine. „To ne ,ale pořád ještě tuhle partu vedu , a dokuď ji vedu ,budeš poslouchat!“ „Už ji nevedeš“ to řekl Freddy dlouhej nůž . „Necháváš si moc stříbra Baffine, a to tě teď bude stát krk!“ To byl zase Tonda vod smrku, všeuměl s kuší. „Ty mladej můžeš zmizet, ale bez toho koně a mečů. Řek bych že tvoji pomoc při pohřbívání mrtvol nepotřebujem.“ „Nebo tu bude vo dvě víc.“ Dodal Droch ovce, hroznej parchant i mezi náma. „ Nebo taky o víc.“ Odvětil ten „mladej“. Určitě se mu nelíbilo to o těch mrtvolách. Taky se mu asi nechtělo šlapat pěšky. Měli jste vidět hned ten frmol. Najednou jsem se válel na zemi s kudlou  v boku a rameno jsem taky nějak necejtil. No a dál už jsem se tý bitky nezúčastnil .
Co mi navždy utkví v paměti bude ten hroznej řev co vydávaj lidi, který přesekneš skoro vejpůl. To, a ještě rychlost, s jakou ten chlápek tasil čepel. Potom jsem se propadl do bezvědomí. Co mně probralo, byla hrozná bolest v hrdle. Ten ďábel mi něco lil do krku. Bál jsem se, že mně probírá, aby mně mohl potom dodělat. Já vim, kdyby mě chtěl zhasnout, určitě by mně nezastavil krvácení, ale já byl prostě strachy bez sebe. Opravdovej ďábel nic jinýho to nemohlo bejt. Nechápal jsem proč mně ošetřuje. Když mně to vysvětlil, bylo mi pořádně ouzko. Patřil k těm tentononc ,co si říkaj Zaklínači ,po našem Vědmáci. Podle jeho kodexu ten, kdo proti němu netasil zbraň není jeho nepřítel a jenom své nepřátele nechává napospas lesu a „krvežíznivým“ dlakům a Elfům. Podle jeho vypravování se dlaci neživěj zdechlinama a Elfové prej takovýhle choutky taky nemaj. No, neodporoval jsem mu.
Naštěstí pro mě nevypadal na nějakýho strážce práva, takže se při řeči nevracel k místu našeho setkání. Pak jednoho dne zmizel a nechal mě v jedný hospodě, ani nevím, jak se jmenoval. Abych se přiznal, už jsem pak neměl nervy na to, abych číhal v lese. Tak jsem si to zamířil k moři sem do Bremevoordu, kde vládne Agloval, a koupil jsem si tady hospodu. Říkám jí „U Zahrabanejch“.
„Hele mistře trubadúúúúúre, jak ti vlastně říkají?“ „ Marigold.“  „Dej si  ještě jedno pivko trúúúúbdure. Já ho viděl, toho zaklínače, myslim jako…. Viděl jsem ho dneska v přístavu jak se vracel s Aglovalem z těch námluv s tou mořskou vílou. Hele… ty… Trub dú  re, jakmile sem ho viděl, zase se mi to vrátilo, zase jsem slyšel ten řev rozsekanejch chlapců z naší party. Schoval jsem se sem do mý hospůdky, a vod tý doby se klepu strachy a nasávám. Hele….. ty  … že si  dáš ještě jedno pivko………?“
„Geralte?“
„Hm?“
„Hele, slyšels vo někom jménem Baffin……?“
„Nevim a nech mně sakra  spát!“

Tohle psaní je vůbec něco prvního co jsem dodělal ke svý spokojenosti. Doufám , že vám nebude moc vadit pravopis, čárky atd. Tyhle věci mi nikdy nějak moc nešly. Inspirovala mně povídka od AS --- Trošku se obětovat--- a taky jsem si říkal jak bude vypadat človíček, který přežil  setkání se zaklínačem.

Microsoft VBScript runtime error '800a0006'

Overflow: 'CInt'

/includes/funkce.asp, line 373