Byl to dřevěný
stůl, takový ten hodně ošuntělý, špinavý, s
deskou ošoupanou, s četnými fleky od rozlitých
tekutin a okrášlenou rytinami mnoha umělců, kteří
použili stůl k předvedení svého umění.
Srdcervoucí vyznání lásky "Markéto, nemohu bez
tebe žít!" doplněného sprostými dovětky,
výkřiky hanící krále, místního šerifa, nebo i
krčmáře, úchylné básničky mající za úkol
pobavit náhodného čtenáře a v neposlední řadě
malůvky ženských aktů s důrazem na ty části těla,
které dotyčný malíř považoval za
nejvýznamnější. Na tomto typicky hospodském stolu
leželo rozložené plátno, pomalované na první pohled
nesrozumitelnou změtí čar, vybarvených ploch, šipek,
značek a symbolů. Zdálo se, že ty čáranice mají
pro někoho obrovský význam, soudě podle okolního
hluku a mihotání stínů promítaných na desku stolu.
Ale nejprve na stole přistálo šest korbelů s
pivem. Široký krčmář nasadil povýšený výraz a
snažil se šestici hromotluků dát najevo, že jejich
problémy nikoho v krčmě nezajímají. Nebyla to tak
úplně pravda.
"Pánové!" promluvil šlachovitý
zrzek jako první, po tom, co si všichni rozebrali
další rundu životodárné tekutiny. "Přijel jsem
až z Koviru na Naxerovo pozvání. Kdo mi zaručí, že
ta vaše mapa nelže."
"Snad se nebojíš, Borone," pousmál
se černovlasý velikán s protáhlým obličejem a s
jizvou přes tvář.
"Estli se bojíš, tož to nechoď.
Neubude," přidal se vousatý zakrslík, který na
klíně hladil těžkou válečnou sekeru.
"Jak je to Potkane?"
"Chemická analýza potvrdila, že...,"
rozpovídal se vyzáblý, nepříliš vysoký, učeně
vyhlížející skřet. Měl mdlé oči a hlavu
pokrývala hrstka šedivých vlasů.
"Povidaj to v obecnej, učenec. Tož, kdo ti
rozumět má?"
"..ehm," zarazil se Dobrozvěst,
nazývaný též jako Potkan. Tuto přezdívku si
vymyslel trpaslík Aramus, jelikož se mu označení
"laboratorní krysa" zdálo málo výstižné a
dlouhé. "Prostě jsem přesvědčen, že ta mapa je
pravá," pokračoval Dobrozvěst.
"O tom bych nepochyboval!" zvolal
černovlasý, zvaný též jako sir Trebor z Lyrie.
"Moc vám to mluví, a zatím jste ještě
ani nezvedli ty své prdele ze židle!" To byl
modrooký mladík s hladkou tváří a s vlasy
špinavého blondu.
"Nonono! Mírni se Remisi."
"Remisi, počkej. Ještě musíme dohodnout
jednu věc. Jak se rozdělí poklad? Mám takovou vizi.
Já a Remis máme dohromady půlku. Zbytek si rozdělte
mezi sebou."
"Cože?"
"Včíl mě snad uši šalijó!"
"Cožpak se nedělíme rovným dílem?"
"Sire Trebore s Lyrie. Vysvětli naší
báječné společnosti, jak jsi na tak neocenitelnou
myšlenku přišel."
"Velice rád. Ta mapa patři mně a
Remisovi. Oba dohromady si tedy zamlouváme půlku,
protože bez nás a naši mapy by jste měli hovno. To je
snad logické."
"Dřív tě s tou tvou logikou do řiti
pošlu!"
"Pokud má někdo námitek, nemusí chodit.
Tu mapu si beru."
"Pracky pryč mizero! Teď už nemůžeš
couvnout! Každej jednu šestinu pokladu, včetně
Potkana!"
Ozval se krátký táhlý zvuk kovu. V rukou se
blýskly meče.
"No tak pánové," snažil se Boron z
Koviru uklidnit situaci," Jsme dospělí,
inteligentní lidi. Není rozumné se hned pozabíjet.
Zkuste se dohodnou v klidu."
"Já i Trebor se spokojíme i se čtyřmi ku
deseti."
"Bejt váma, nechal bych dělení až na
místě," promluvil muž, který do skupiny
nepatřil a doposud jen nezaujatě poslouchal od
vedlejšího stolu.
"A ty jsi kdo, že se pleteš do věcí, do
kterých ti nic není?"
Měl úplně bílou hřívu vlasů a v protikladu
s tím byl oblečen do černé košile, kazajky i kalhot.
"Vaše záchrana. Tam, kam se chystáte,
našlo už smrt mnoho bláznivých hledačů pokladu.
Zámek královny Areniny je ještě stále proklet. Kolik
z vás si myslíte, že se dostane až do legendární
Zlaté Síně. A kolik z vás se pak dostane s pokladem
ven? Teda jestli tam nějaký poklad je."
"Měl by ses starat o svůj korbel
bělovlasý!" odsekl Naxera.
"Kde bereš tu jistotu, že ta zřícenina
je prokletá?"
"Povídá se to mezi lidmi v okolí,"
ušklíbl bělovlasý
"Ech, ľudia toho napovidajó," mávl
rukou Aramus.
"Jo! Babský kecy," přidal se Remis,
"Podle téhle mapy najdeme Zlatou Síň než bys
třikrát Arenino jméno vyslovil. Nic nás nezastaví,
ani kdyby tam byl drak!"
"A co pověsti o podivném stvoření,
která chrání Zlatou Síň? Co upíři, ghoulové,
duchové. Bývají horší než drak. A bývá jich
hodně."
"Kecy. Povídačky pro malé děti!
Pánové, viděli jste někdy ghoula? Hahá! Žádní
nejsou, to si jen vymejšlejí postrašení
domorodci."
"Já jsem jich přes dvě stovky
zabil...," upřesnil polohlasem bělovlasý.
"Ctihodný sire, chvástáš se tady skutky
o kterých by se dalo pochybovat a ještě jsi nám
neprozradil své jméno."
"Jsem Geralt z Rivie."
"Těším mě sire Geralte z Rivie. Jsem
Trebor z Lyrie, to já jsem zorganizoval tuhle výpravu.
Bohužel jsem o tvé osobě nikdy neslyšel. Takže zkus
nebýt tak stručný"
"No estli mě paměť neklame, není to
Geralt zaklínač?"
Geralt nehnul ani brvou.
"Chodějí po světě a zabíjejí bestie
rozličných druhú, dokážejí se vypořádat s
kdejakó potvoró."
"Zaklínač?" zauvažoval Trebor.
"Říká se, že na každém šprochu je pravdy
trochu. Možná by se zaklínač hodil..."
Nezdálo se, že by všichni souhlasili
"Což Trebore nevidíš, že na to čeká,
aby nás ochudil o další díl pokladu?"
"Zapomeň na to Trebore! Už teď je nás
víc než dost!"
"Jo, já jsem moc zvědavej, jak si tu jednu
šestinu odtáhneš Naxero. S trakařem se tam
nedostaneš."
"Seš moc velkej voptimista."
"Ujišťuji vážené pány, že odmítám
díl vašeho vysněného pokladu. Pro mne je to práce a
za práci chci jen pevnou sumu dohodnutou předem. Dejme
tomu, že dvěstěpadesat zlatých mincí by úplně
stačilo."
Kdosi zahvízdal.
"Ten šuhaj si věří."
Slunce se sklánělo k obzoru, část zříceniny
Arenina zámku zakryla jeho kotouč. Sedm černých
stínů postávalo na horizontu a zdálo se, že věž
zámku mají na dosah. Ve skutečnosti to bylo několik
stovek stop.
"Hej, ogaři, na co tu včíl čekáme?
Proč už nejdem dolou?" ozvalo se do podvečerního
ticha. Nejdřív se zdálo, že otázka zůstane
nezodpovězena.
"Tak ještě jednou pro ty, kdo si seděli
na uších. Je tu celkem dvanáct děr, dvanáct
propadlých stropů. dvanáct možných vchodů. Stín
věže zámku nám každou chvíli ukáže, kterou se
máme spustit dolů," narušil ticho další
trpělivý hlas.
"Potkane, musíš na něj mluvit víc
polopaticky. Trpaslíci mají malej mozek a dlouhé
vedení."
"Vraj to ešče raz!"
"Klídek Aramusi, klídek. To byl
vtip."
"Fakt sranda, haha."
"Radši se dívej a pochopíš."
Geralt se do slovních potyček mezi členy
téhle povedené společnosti nemíchal. Ještě chvíli
se zdálo, že slunce zapadne bez většího efektu.
Nikdo skoro nedýchal. Najednou zaklínače pokryl stín
z věže a pokračoval po jeho levici. Sedmičlenná
skupinka stín pronásledovala, dokud nespočinul na
jednom z mnoha otvorů. Pak slunce zapadlo a stín
zmizel. Aramus zvědavě nakoukl do tmavé díry a hodil
dolů louč.
"Jdeš první, zaklínači," pokynul
Trebor bělovlasému, "A nepokoušej se s tou
zálohou zdrhnout, to bych si tě našel..."
Geralt mlčel. Aramus spustil provaz a Naxera ho
přivázal k balvanu. Geralt se chytil lana a seskočil
do tmy. Rozhlédl se. Jeho smysly teď pracovaly
mnohonásobně lépe, než smysly běžného smrtelníka.
Nezdálo se, že by v chodbě někdo byl. Vzduch byl
čistý, jinak ale zapáchal smradem z mršin, byl
prosycen shnilotinou a zdál se zatuchlý, uleželý,
skoro mazlavý.
"Čisto!" zvolal Geralt do otvoru,
odkud dolů stále ještě pronikalo trochu denního
světla.
"Kdo má ten smrad vydržet," oznámil
své první dojmy Remis.
Postupně sešplhali všichni, pak se samovolně
rozptýlili po místnosti. Zatímco Trebor rozkládal
mapu a snažil se určit směr dalšího pochodu,
prostorem se rozlehl křik.
"Co se děje?" otázal se Boron.
"Potkan něco našel!" ozvalo se. Podle
hlasu to mohl být Naxera.
"To musí tolik křičet?" ozvalo se z
jiného místa.
"Je to dost hnusný. Lekl jsem se,"
dodal Dobrozvěst na vysvětlenou.
"Ty vole Remisi, jako túr bys křičel,
keď bys to našel ty. Tož, to se s tebó o stovkó
vsadím."
"Lidi, pojďte se podívat. To tělo tady
neleží dlouho."
Byla to žena. Měla tmavé vlasy a na sobě
černé, potrhané šaty z poloprůhledné látky. Na
krku nosila čtyři amulety různých tvarů,
představující dost podivné symboly, a na každém
prstu pojednom, občas i víc prstenů. Nezdály se
nějak cenné.
"Ještě ji nikdo nestačil
okrást...," dodal Naxera.
"Tož to není problém zařídit,"
usmál se Aramus.
Trebor se narovnal a pohlédl na zaklínače.
"Co si o tom myslíš, Geralte?"
"Nic. Zatím nevím, co si o tom mám
myslet. Snad to byla čarodějka, nebo spíš vesnická
vědma. Otázka je, jak se ocitla tady a na co
zemřela."
Aramus se pokoušel obrat mrtvolu o vše, co by
se dalo zpeněžit. Odhrnul jí vlasy z ramen a na
chvíli strnul. Na krku byly dobře znatelné dva
puntíky těsně vedle sebe. Okolí bylo zalito zaschlou
krví.
"Estli je to co si myslím..."
"Mohl by to být upír," konstatoval
suše Geralt.
Chvíli bylo ticho.
"Ehm, je zde istý zádrhel, panstvo,"
promluvil znovu Aramus," Enem mi není jasné, ako
že ta vědma se ve vampýra neproměnila."
"Protože to je blbost Aramusi," řekl
Remis.
"Odkal to vieš?"
"Odkud to víš ty?"
"Geralte, ak to je?"
"Všechno to jsou jen pověry. Upíři jsou
nemrtví stvoření magii. Není jiný způsob jak
stvořit upíra. Když upír vysaje svou oběť, tak,
pokud se ta oběť nevyrovná se ztrátou krve, jenom
prostě chcípne, jako každý jiný. Vykrvácením. Nic
víc. To ostatní jsou báchorky, stejně jako, česnek,
kříž a kůl."
"Jak tedy zabiješ upíra?"
"Jako každého nemrtvého. Jsou dva
způsoby. Denní světlo a stříbrná zbraň. Pro vaši
ochranu bude stačit, když upírovi prostě useknete
hlavu. Nezabijete ho, ale bude mu pak dlouho trvat, než
se dá zase dohromady."
"Hlavně se chlapi držte pohromadě,"
dodal Trebor nahlas, "Nikam neběhejte, než se
pouštět do vlastních akcí, raději se držte skupiny.
Nikdo neví, co nás tam čeká. Podle mapy máme jít
touhle chodbou."
Natěsnali se do chodby, která byla velice
úzká a nízká. Procházeli složitým bludištěm
podzemních chodeb, které patřily zřícenině Arenina
zámku. Geralt byl nucen jít první, aby mohl odrazit
výpad případné nestvůry, čekající kdesi ve tmě.
Marně přesvědčoval pana Trebora, že silné bestie
jsou většinou i chytré a častěji zaútočí na konec
celého procesí. Stalo se to, co očekával.
Chodba vyústila do menší místnosti s
polorozpadlými zdmi. Už tam zjistili, že jim někdo
chybí.
"Remis," prohlásil Trebor, hned jak to
zjistil, "neviděli jste Remise?"
"Myslel jsem, že jde za mnou,"
odtušil Naxera a nakoukl do chodby.
"Remisi?"
"Dojdu pro něj."
"Počkej Aramusi, ať jde zaklínač. Jeho
úkolem je zabíjet bestie."
Geralt se ušklíbl, potěžkal meč a vstoupil
do tmy.
"Hej vědmáku, zapomněl sis vzít
světlo!"
"Oni světlo nepotřebujó, páč maj oči
zmútované i skrz tmú vidějí."
"Kecáš! Vopravdu?"
Geralt ušel jen několik málo metrů a uviděl
Remisovo tělo. Leželo v chodbě opřené o stěnu, v
břiše mělo vražený nůž. Zbytek družiny dorazil po
chvíli.
Před zraky Aramuse a Borona vytáhl Geralt nůž
z Remisova těla a vystavil jej ve světle louče.
Ostří dýky bylo zubaté.
"Čí je to nůž pánové?" zeptal se
přímo.
"Snad si vědmáku nemyslíš, že ho zabil
někdo z nás!" zamračil se Naxera.
"Nic si nemyslím. Ale, mám pocit, že jsem
tu dýku u někoho viděl..."
Nikdo se nepřiznal. Aramus se naklonil nad
mrtvolu.
"Vědmáku, hod oko na toto."
U krku na Remisově těle byly znatelné dvě
dírky. Geralt již nemusel nic dalšího říkat.
"Tož zda sa, že tu něco opravdu je."
Zraky všech se obrátily na Geralta. Pokýval
hlavou a pojmenoval Remisova vraha. Bylo to zbytečné,
protože každý ze zbývající družiny si to snadno
domyslel.
Jediný Aramus se zdržel u mrtvoly déle, musel
totiž nutně zjistit, co obsahují kapsy Remisova
kabátu. Dohnal skupinu až v té malé místnosti,
přitom se stále přes rameno ohlížel, zda ho něco
nepronásleduje. Nemohl se zbavit pocitu, že z chodby
slyší nějaké zvuky. Nechtěl si přiznat, že jeho
halucinace může mít na svědomí strach.
Podzemí bylo opravdu zamotané, bez mapy by asi
nenašel cestu nikdo. Geralt tentokrát šel na konci
družiny, jako důsledek přehodnocení Treborovi
strategie. Žádná mapa není dokonalá a tak se stalo,
že je zavedla do míst, kde přestala souhlasit.
"To je mapa na hovno," utrousil Boron z
úst.
"Neminuli jsme nějakou odbočku
vpravo?" pátral Trebor po vysvětlení svého
omylu.
"Můžu se mrknout?" natáhl se k mapě
Dobrozvěst.
"Tomu nerozumíš, Potkane, " podržel
ho Naxera.
Před nimi se chodba větvila do tří dalších,
které pokračovali skoro rovnoběžně. Na mapě nic
takového značeno nebylo.
"Nějaký nápad?"
"Tož, je nás šest, chodby só tři, keď
po dvó prohlédnem každó chodbó, tož správnó
cestó najdem, a keď vampýra spatříme, pak sekeró
udeřím a bestie sa jednó pro vždy zbavím!"
"Si myslíš, jak seš chytrej..."
dodal Naxera.
"Neprovokuj!"
"Tak dobře," souhlasil Trebor,
"Aramus a Boron, Naxera a Potkan, já a zaklínač.
Jděte stále rovně, nikam nebudete odbočovat, po
deseti minutách se vrátíte. Hledáme schody do
dalšího podzemí."
Šli, postupovali pomalu, každý si uvědomoval
zrádnost a nebezpečí těchto míst. Mezi Treborem a
Geraltem dlouho nepadlo ani slovo.
"Geralte?" ozval se najednou Trebor,
"Stále mi cosi vrtá hlavou."
Geralt jenom zvedl hlavu, ale mlčel.
"Jaký motiv má zaklínač, který se
připojí k výpravě za pokladem a přitom odmítá
podíl?"
"Podíl ještě neznamená peníze."
"Proto volíš raději pevnou sumu? Sázíš
na jistotu? Ale jakou máš jistotu, že dostaneš zbytek
odměny, pokud se naplní prokletí a skutečně nikdo
nepřežije?"
"Divím se tvému pesimismu pane Trebore.
Ale odpovím. Budu se muset spokojit se zálohou."
"Můj pesimismus je čistě hypotetický.
Musím počítat se vším. I s tvou smrtí, zaklínači.
Jak moc věříš těm pověstem?"
"Je to tak důležité?"
"Je, protože si odporuješ."
"Nejsem si toho vědom."
"Asi bys nenabízel služby, kdyby to byla
pravda. Kdyby skutečně byla tato místa tak
nebezpečná. Asi bys neriskoval. V tvém hlase cítím
vypočítavost. Takže si myslím, že zde nejsi jen pro
ochranu družiny. A troufnu si odhadnout, že tě
nezajímá ani poklad, ať už v něj věříš, nebo
ne."
Geralt neodpověděl. Chodba, kterou šli se
ukázala být slepá.
"Byl jsi snad najmut někým jiným na mně
neznámou práci zde v podzemí pod Areniným zámkem?
Prozraď mi ten pravý důvod."
"Mé důvody jsou jen mé důvody. Má
práce je ochránit výpravu při hledání cesty do
zlaté síně. Víc vědět nepotřebuješ!"
"Zatím tu dohodu neplníš! Jednoho člena
mé družiny již nestvůra zardousila. Co na to povíš
zaklínači?"
Geralt se otočil na svého zaměstnavatele.
"Měl jsem zato, že podmínky smlouvy byly
jasně dány. Nejsem ničí chůva sire Trebore. Nemohu
hlídat kroky každého idiota, který nedbá mých rad a
varování. Remis je mrtvej vlastní blbostí. Ale nechme
toho, zdá se mi, že omíláme stále stejné
téma."
Na křižovatce se flákala dvojka Aramus a
Boron. Jen zavrtěli hlavou, když se jich Trebor zeptal.
Zanedlouho přiběhl z prostřední chodby uřícený
Dobrozvěst.
"Našli jsme schody, ale dostalo to
Naxeru"
Pohledy sjely z Trebora na Geralta. Následně se
celá pětka vrhla do chodby. Na konci leželo mrtvé
Naxerovo tělo. Na první pohled bylo jasné, že tenhle
poněkud svérázný, avšak velmi zkušený žoldák se
nechal sprostě omráčit. Jak Geralt očekával, na krku
zbyly dva otisky od upířích zubů. Vražedný šutr
ležel kousek stranou a byl potřísněn krví. To také
byla jediná krev v okolí.
"Sviňa svinská, kameněm ho udeřila a pak
život z naň vysála, bestia zasraná."
"Potkane, musel bys přece upíra
uvidět."
Zavrtěl hlavou. "Šel jsem se podívat pod
schody."
Trebor se plácnul přes obličej.
"Stůjte!" zakřičel Geralt,
"upír nám tu nechal stopy"
Zem byla pokrytá prachem a v něm zůstaly
znatelné stopy bot. Jedny patřily Dobrozvěstovi,
skutečně vedly dolů po schodech. Druhé stopy patřily
Naxerovi, který zůstal nahoře. A pak tu byly ještě
třetí stopy. Přišly stejnou chodbou, ale zbytek
družiny už je stačil pošlapat. Přiblížily se ke
strážícímu Naxerovi...
"...pak ho upír obešel, praštil kamenem
do hlavy, zachytil padající tělo a vysál z něho
veškerou krev," dokončil Geralt.
"Obešel?" podivil se Trebor. "Oni
nebojovali? Ale tomu nevěřím!"
"Jo," dodal Boron, "je to
blbost!"
"Vědmáku, ak by nešlo si vampýra
nevšmnút. Což je neviditelný?"
"A ty víš jak vypadá?"
"Neviem. Ak vypadá?"
"Třeba vypadá, jako někdo, koho dobře
znáš, takže bys na něj nezaútočil. Ani by tě to
nenapadlo."
"Alebo vypadá, ako někto z nás."
Chvíli stáli nehnutě.
"Alebo je to někto z nás," dokončil
myšlenku Aramus.
Všichni se automaticky otočili na Dobrozvěsta.
"Já ne, pánové," stáhl se Potkan.
"Já to bejt nemoh', podívejte. Já jsem šel
přece pod schody a když jsem se vrátil, ležel tu
mrtvej."
"Takys' ho mohl nejprve zabít, vysát a pak
teprve sejít pod schody. Nejsi náhodou upír? Ukaž
zuby!"
"Ta osoba musí toto místo dobře
znát," upřesnil Geralt.
"Súhlasím."
"A jak to, že ses Potkane odvážil
dolů?" otázal se Boron. "Není to důkaz, že
to místo dobře znáš? Věděls', že tam nic není,
protože jediná bestie jsi tu ty."
"Potkane, podrž mi to." S těmito
slovy podal Geralt Dobrozvěstovi svůj stříbrný meč.
"Vidíte," dodal později, "Hovno
upír. Upíři se bojí stříbra. Působí jim
nesnesitelnou bolest. Dobrozvěst je stejně živý, jako
já nebo ty Borone. Můžeš mi to vrátit Potkane.
Každý se teď dotkne jílce mého meče, abyste
viděli, že upír není mezi námi."
Pomalu sestoupili po schodech dolů, kde
začínala další část Arenina temného labyrintu.
Stěny chodby tady už nebyly z opracovaných kamenů,
spíš byla chodba vylámána do skály. Katakomby nyní
připomínaly důlní štolu, protože často byl strop
podepřen dřevěnými kulatinami. Treborova mapa vedla
výpravu dál, zdálo se, že správně, protože
většina významných záchytných bodů tam byla
vyznačena. Odbočky, křižovatky, závaly, v
některých místech byla mapa až podezřele přesná.
Nikdo nemluvil, dokonce ani Aramus.
"Připal další," poručil mu Trebor,
když louč začala poblikávat a hasnout, "nevidím
na mapu."
Zastavil se až na křižovatce, odtud bylo
možné pokračovat vlevo nebo vpravo. Podle mapy se
však mělo jít rovně.
"Tož to sú fakt zvědavý,"
okomentoval to Aramus, "Běž tedy první sire
Trebore." A věnoval mu poťouchlý úsměv.
"Třeba byla chodba zavalena, nešlo by to
někudy obejít?" ozval zezadu Boron.
"Nezdá se zavalena," nesouhlasil
Trebor.
Geralt zůstal vzadu, se zdviženou pochodní
nahlížel zpátky do štoly. Pořád se nemohl zbavit
pocitu, že je někdo sleduje. Nebo snad něco, těžko
se to dalo odtud rozhodnout. Ve vzdálené temnotě
viděl jen dva světelné body. Alespoň měl ten dojem.
Na tu dálku nebyly moc výrazné, připomínaly spíš
náhodné mžitky před očima. Občas měl Geralt pocit,
že se z ničeho nic začaly pohybovat ke stěně, kde
zmizely, ale pak se náhle zjevily na svém původním
místě.
Geralt chvíli váhal. Pak švihl pravačkou a
hořící konec pochodně opsal několik oblouků
cykloidy, než se rozbil o kamenitou zem. Pochodeň však
neuhasla. Důležité bylo, že Geralt na okamžik
zahlédl tmavou siluetu humanoidního tvaru, která se
rychle uklidila do nějaké postranní chodby.
"Geralte!" zavolal za ním Trebor,
"co děláš?"
"Někdo tam je!"
"Jsi si jistý? Nikoho nevidím"
"Ne, nejsem. Ale někdo tam určitě
byl"
Ještě chvíli sledoval tmu. Teď už tam
opravdu nikoho neviděl.
"Jdem," strčil do něj Trebor,
"zase jsme se rozdělili. My jdeme vpravo"
"Chceš dalšího mrtvýho?"
"Nemaluj čerta na zeď Geralte. Jdou ve
třech a mají se navzájem hlídat."
"Nevidím důvod, proč by se nemohli
navzájem pozabíjet."
"Takhle to dál nejde," rezignoval
Trebor, když znovu narazili na slepý konec. Geraltovi
začala pomalu docházet trpělivost.
"Mohu se mrknout na tu mapu?"
"Posluž si."
Trvalo mu chvíli, než se vyznal v tom zmateném
značení. Mezitím se vydali zpět ke křižovatce.
"Doufejme, že něco našel Aramus a
spol."
"Ta mapa je správně," oznámil náhle
Geralt, "jen jsme ji občas špatně četli. Ten kdo
tuhle mapu kreslil si dal sakra záležet, aby na
některých místech nesouhlasila."
"Jak to?"
"Chodba, která vede rovně existuje. Jsou
to dveře," vysvětlil Geralt a úkosem se zadíval
na Trebora. "Dveře do Síně."
Rytíř vytřeštil oči, ale když mu to Geralt
na mapě ukázal, zamračil se a prohlásil: "Podle
mne je to ještě pěknej kus cesty."
"Věř mi. Ostatně sám se
přesvědčíš."
"Poslechni, jak jsi na to přišel? Kde to v
té mapě čteš?"
Náhle se chodbami rozlehl zvolání.
"BESTIA!"
...následováno výkřikem. To zvolání
nepochybně patřilo Aramusovi a bylo jisté, že má
potíže. Geralt i Trebor se okamžitě rozběhli ke
křižovatce, ale dorazili už pozdě. Nejprve objevili
Boronovu mrtvolu. Měl rozbitou hlavu a Geralt se ani
nemusel shýbat, aby na jeho krku uviděl dvě čerstvé,
zakrvácené rány od upířích špičáků.
O kus dál leželo tělo bez hlavy. Patřilo
Dobrozvěstovi. Zem by polita krví a rozšlapána
zakrslíkovými pohorami. Aramus stál nad Potkanovou
hlavou, třímal svou dvoubřitou sekeru a
vítězoslavně se na příchozí usmíval.
"Zabil som jú, bestijú jednu! Viděl som,
jak Borona zabila a pak se sápat na mne chcela. Tož sem
jí okázal. Věděl som, že je to on. No jasně, malý,
nenápadný, kto by si mohl enem pomysleť, že je
vampýr."
Geralt se rezignovaně opřel ramenem o jednu
kládu, která podpírala strop a složil ruce na prsou.
"Ano, kdo by si to mohl pomyslet,"
zabručel a otočil se na vyděšeného Trebora,
"Měl jsem pravdu, když jsem tvrdil, že se mohou
pozabíjet."
"Tož ty mi nevěříš mistře Geralte!
Tož poslúchaj! Potkan určitě zabil Naxeru, páč bol
s ním, když sme se prvý raz rozdělili. A Remis?
Potkan šel předposlední, takže měl k jeho zabití
dost příležitostí."
"Akorát jsi úplně vedle Aramusi..."
"Naozaj? Ako to?"
"Předposlední šel Naxera. A co ty stopy
nad schodama? A co ten stříbrný meč?"
Aramus mávl rukou.
"Enom povídačky. Nevěřím na
stříbro."
"To je koneckonců tvoje věc. Naštěstí
jsem Dobrozvěsta neznal a je mi ukradenej. Ale tak
nějak si říkám, že tomu šlo zabránit."
Od křižovatky sem dolehl skřípavý zvuk,
který vzniká když se dva těžké balvany o sebe
odírají. Před Treborem se otevřely tajné dveře do
další části labyrintu.
"A vida!"
"Jak jsi to otevřel?" podivil se
Geralt.
"Sám člověče nevím. Snad jsem musel
promáčknou nějaký maskovaný spouštěč."
Aramus se naklonil do dveří. "Kam to
vede?"
"To hned zjistíme," prohlásil Trebor
a podpálil další louč, kterou pak zasunul do držáku
připevněného na stěně. Byla to větší místnost,
nebo spíš sál, stěny byly evidentně zděné,
žádné klády na podpírání stropu, ale zděné
sloupy. Zem taky nebyla kamenitá, ale kvalitně
dlážděná. Sál se skládal s výklenků, ve kterých
dřepěly těžké truhly na první pohled něčím
nadité.
Aramus vydechl úžasem.
"Jsme na místě. Nemám pravdu?"
"To si piš, Geralte!" vydechl Trebor.
Všichni, až na zaklínače se vrhli k truhlám a
protože nebyly zamčené, nečinilo jim potíže se do
nich dostat. Geralt nesdílel jejich radost, víc ho
zajímala hromada lidských koster, které někdo
pečlivě shromáždil na jedno místo. Jakýpak asi ta
hromada měla význam? A pak to byl opět ten skřípavý
zvuk, který oznamoval, že vchod se napevno uzavřel.
Možná navždy.
Toho si konečně všiml i Trebor s Aramusem.
"Teď už chápete, proč se nikdo
nevrátil?" nahodil Geralt a ukázal na hromadu
zetlelých lidských těl a koster. "Dostaneš se
dovnitř snadno. Ale ven..."
Trebor nahlas polkl.
"... chcípnem tu hlady...," dodal
Aramus.
Geralt vysunul meč s pochvy a pevně ho sevřel.
"Já tady chcípnout nehodlám!,"
procedil a pak nahlas zvolal: "REMISI!"
Aramus mu věnoval úžaslý pohled.
"Remis? Já som si myslol, že Remis je
mrtvý."
"Jo, to máš zatraceně pravdu! REMISI! KDE
SEŠ! UKAŽ SE!"
Na protější straně sálu ze stínu opravdu
vystoupila temná postava.
"No!" ozvala se Remisovým hlasem,
"tady mě máš."
Byl to skutečně Remis. Trebor i Aramus nyní
museli přiznat, že skutečně vidí jednoho člena
výpravy živého. No možná nebyl zas tak úplně
živý, ale zaručeně nebyl mrtvý. Zastavil se na
okraji hromady a roztáhl pysky do zářivého úsměvu.
Dva typické prodloužené špičáky nešlo
přehlédnout.
Geralt gestem naznačil rozzuřenému Aramusovi,
aby ještě na chvíli zadržel svůj hněv.
"Výborně, jsi dobrý Geralte, ale přece
jen ti to na můj vkus trvalo dlouho. Teď už nemůžeš
nic změnit."
"Zdrž se předčasného úsudku,
Remisi!"
"Hahá, myslíš, že odtud vede nějaká
cesta? Ujišťuji tě Geralte, že tahle síň nemá
žádné další východy. Takže jsi se svou družinou v
pěkné pasti." Zamrkal řasami, jako zkušená
šlapka. "Ale jedno by mě zajímalo. Od kdy víš,
kdo jsem?"
"Už od začátku téhle bláznivé
výpravy. Už tehdy jsem tě podezříval. Ta mapa, tu
jsi nakreslil ty, vid? Podstrčil jsi ji Treborovi a
naplánoval sis takové krásné divadlo. Zábava,
legrace, hlavně se pěkně pobavit. Trebor ti na to
skočil. Ale udělals' pár chyb."
"Opravdu? Jaké chyby? Vážně mě bude
zajímat dobrá konstruktivní kritika. Zvlášť od tak
zkušeného bestiobijce."
"Ten nůž. Nebyla na něm žádna krev.
Jenom upír nekrvácí, protože nemá krev a proto musí
krev sát. A ty jsi velice nutně potřeboval krev. Dál
tvé tělo. Teď si uvědomuji, že nevrhalo žádný
stín."
"Jenom to? Díky Geralte, příště si dám
pozor"
"Ještě jsem nedomluvil. Tam nad schodama
jsem věděl, že upír už není mezi námi. Mohl jsi to
být jen ty nebo Naxera. Ale Naxera to nebyl. Jedenkrát
jsi se totiž prořekl a jedenkrát to stačilo, abych
získal určité podezření."
"No. A co jsem řekl tak závratnýho?"
"Řekl jsi: 'Najdeme Zlatou Síň než bys
třikrát Arenino jméno vyslovil'. To je pro mne stopa,
protože není obecně známo, jak lze tajné dveře
Zlaté Síně otevřít. Ano, máš pravdu, musíš
třikrát nahlas vyslovit Arenino jméno, pak bude kletba
zrušena."
Remis se zamyslel. Pak se nahlas zasmál.
"To si opravdu myslíš? Tak to zkus.
Klidně zakřič třikrát její jméno. Zakřič!
ARENINA, ARENINA, ARENINA! Vidíš?"
"Tím se myslí PRAVÉ jméno královny
Areniny." Remisovi zmrzl úsměv na tváři.
"Na světě žijí dvě bytosti," pokračoval
bělovlasý, "které to pravé jméno znají. Teď
už tedy tři. Tou třetí jsem totiž já. Pak ty a
princezna Margareta."
"... princezna Margareta," procedil
Remis mezi zubama.
Aramus a Trebor jen nechápavě sledovali
rozhovor a nezmohli se na žádnou akci.
Remis zablýskl očima. "Takže teď už
chápu, proč si se přidal k naší výpravě. Margareta
tě poslala, abys mě odstranil z cesty a abys jí
zajistil bezpečný přístup k dědictví..."
"... na které má svaté právo!"
Ale Remis se začal hlasitě smát. Příšerně
smát. Hromada kostí se zvedla do výše a skoro
bleskově se sestavila do armády chodících a
bojujících koster, které se bez rozmyšlení vrhly do
trojice dobrodruhů. Aramus se z překvapení probral
jako první a rozmáchl se válečnou sekerou po první
kostře. Postupně se rozpoutala bitka s podivným
nepřítelem, který se ale pohotově oháněl krátkým
mečem a rány odrážel dřevěným štítem. Rozsekané
kostry se opět skládaly do nových kostlivců, ačkoliv
nikdy ne úplně. Ze čtyř pobitých koster se sestavily
tři nové, ale to stačilo, aby se zdálo, že jsou
nesmrtelné.
Celý souboj sledoval Remis z povzdálí a dobře
se bavil. Geralt se soustředil jen na postup a radši
kostlivce odhazoval stříbrným mečem, bez ohledu na
to, zda se mu podařilo je zničit, či jen odrazit.
Postupně se probojoval až na druhou stranu, kde už ho
očekával Remis v podobě obrovského netopýra. Geralt
sevřel meč a rozběhl se k nestvůře. Remis otevřel
tlamu a vyloudil hlasitý, uši trhající řev. Tlaková
vlna odrazila zaklínače na stěnu, instinktivně
stačil zkřížit zápěstí do znamení Heliotropu.
Zablýsklo se mu před očima a z mysli mu vystoupila
jedna zapomenutá vzpomínka na podobnou bitvu s jistou
upírkou. Jmenovala se Vereena. Uvědomil si, že se
totéž událo už kdysi hodně dávno. Tlaková vlna
měla ještě jeden vedlejší účinek, Remisovi se
podařilo smést armádu kostlivců i s bojujícími
dobrodruhy na jednu hromadu kostí. Ale kostlivce to ani
na chvíli nerozházelo, znovu povstali a urputně se
bili dál.
I přes bolest v zádech musel Geralt hbitě
vyskočit a několikrát se otočit na místě aby
nestvůru zmátl. Netopýr znovu zakřičel, avšak
Geralt se včas stočil pod něj a takto se dostal k jeho
ocasu. Netopýr to samozřejmě zpozoroval, stihl se
ještě obrátit a zaútočit na zaklínačův obličej.
Jeho tlama se zaklapla těsně vedle Geraltova ucha.
Bělovlasý odtančil do rohu a než netopýr stačil
znovu vyslat svou smrtící vlnu, složil Geralt ruce do
znamení Aard a veškerou svou zbývající sílou vrhl
nestvůru na zeď. Černá, okřídlená bestie se
odrazila od stropního oblouku a dopadla na podlahu.
Geralt pozdvihl meč a finálním nápřahem zabodl
jílce do těla nestvůry, čímž ji uštědřil
poslední smrtelný úder.
Pak vyčerpáním poklekl na zem, zavřel oči a
třikrát nahlas vyslovil Arenino jméno. To skutečné
jméno, které bylo velice těžké vyslovit a ještě
těžší si ho zapamatovat. Jeho přesné znění si
Geralt intenzivně cvičil každý den po jeden celý
týden za účasti jediné osoby, která toto jméno
dokonale znala. V tu chvíli ho napadlo, že by byla
škoda takový hezký vztah trhat, ale hned tu myšlenku
zahnal. Musel se soustředit na slova.
Byl úspěšný. Kamenné dveře se počaly
pomalu otevírat.
"Aramusi!" zakřičel Geralt směrem k
nekonečné bitvě, "Trebore! Východ!"
Vyčerpaní bojovníci s úlevou vyběhli do chodeb, kde
je kostlivci nedokázali sledovat. Jejich omezený smysl
pro orientaci je zavedl do slepých chodeb, kde se po
určité době bloudění rozpadli na hromádky kostí.
Geralt se již nedokázal udržet při vědomí a jeho
mysl se ponořila do uklidňujícího spánku beze snů.
Opět tu byl ten starý dřevěný stůl do
jehož desky mnoho umělců vyrylo svá umělecká díla.
Na tom stole stály tři prázdné korbele od piva.
Krčmář prudce postavil na stůl další rundu, sebral
špinavé nádobí, nasadil uražený výraz a snažil se
tvářit tak, aby si ostatní mysleli, že ho rozhovor
těch tří podivných hostů vůbec nezajímá. A
přitom bylo nadmíru jasné, že tajemství tolika
peněz, kolik utratili v téhle hospodě se ukrývá
někde mezi větami.
"Pořád tomu nerozumím," zavrtěl
hlavou Trebor, "jak je to teda s tím Remisem?"
"Ty seš ale dubová palica,"
prohlásil Aramus a ospale zívl, "To už by aj
malé děcko pochopilo."
"No tak znova od začátku," vzdychl
Geralt unaveně, "Byla válka a královna Arenina
již věděla, že její vojska nedokáží zadržet
nepřítele. Před svou smrtí přikázala schovat
všechen poklad do starých štol, ve kterých se to
zlato těžilo a požádala dvorní čarodějku Luriu z
Koviru, aby místo zajistila kletbou. To vše v naději,
že se jí podaří porážku přežít a jednou se pro
poklad vrátít. Luria oživila nemrtvého upíra Remise,
jednoho z černých, kteří tenkrát vedli válku proti
Arenině říši, a který padl do Arenina zajetí, a
nařídila mu poklad hlídat."
"Jo, tohle ještě chápu."
"Snad na tom s tím pitím ještě nejsi tak
špatně," podotkl jízlivě Geralt.
"Nech toho a pokračuj."
"Královna ale zemřela, Luria byla posléze
upálena na hranici a válka tak skončila. Zámek
zchátral. Kletba ztratila význam a upír posléze i
přísun čerstvé krve. Hledači Arenina pokladu
postupně řídli a nikomu se už nechtělo riskovat
život za legendu. Občas se našlo pár bláznu..."
"Jak jsme například my, hehe."
"Jo. Přesně."
"Takže Remis musel vyjít ven a v noci
vysávat krev mladým pannám..."
"No, neměl bys brát pověsti tak doslova.
Nevím, proč by měl pít krev jen pannám? Zkratka,
jednou se vloupal do zámku princezny Margarety a když
ji uviděl, tak zazmatkoval. Margareta je totiž vnučkou
královny, a tím i dcerou princezny Smeraldy, která po
Arenině smrti zmizela a už ji nikdo nikdy neviděl.
Obě jsou velice podobné Arenině. Takže, když si
Remis uvědomil, že jediná Margareta má možnost
kletbu zlomit, musel se vrátit na zámek s úmyslem
Margaretu zabít."
"Ale proč, vždyť by se spíš měl stát
její sluhou?"
"Právě že ne, protože upíra stvořila
Luria, nikoliv Arenina. A Remis musel poslouchat pouze
příkazy Lurie. Naopak v případě Margarety šlo o
potenciálního narušitele, který navíc zná heslo.
Mnohokrát Remis neuspěl, ale nevzdával to. "
"Takže Margareta vyhledala zaklínače a
zadala mu úkol."
"No a dál to znáš."
Chvíli nikdo nemluvil.
"Na druhou stranu si říkám, že je
dobře, že to takhle dopadlo. I přesto, že si
odnášíme zlomek toho, co tam dole leží."
"Stejně bys tolik nepobral," usmál se
Geralt, "Myslím, že v tomhle případě by se
nám, žádný úskok nevyplatil. Rod královny Areniny
má stále ještě velkou moc a vliv na zdejší lidi.
Proto bude lepší, když poklad necháme pokladem a
spokojíme se pouze s touto odměnou. I tak to je pro
tři až moc."
"Zlata nikdy není moc," ukázal zuby
Trebor. Pak strčil do chrnícího Aramuse.
"Zda se, že dovršil svou míru."
Geralt jen mávl rukou. "Nojo, trpaslíci.
Nic nevydržej."