Hlt kořalky
Petr Peldric Urban 

,,Dvacet zlaťáků navrch, žabaři!” přisadil si trpaslík a rozhlédl se po ostatních hráčích. Čekali. Vzal kostky a hodil. 
,,Cha, tak tohle ti nevyšlo, Thorri!” zachechtal se naproti sedící muž a natáhl se pro zlato.
,,Tož šáhneš na to a zrubu tě tak, že tě vlastní roba nepozná!” zahulákal trpaslík a stoupl si výhružně na židli. 
,,Vždyť ty prachy vyhrál, Thorri,” poznamenal vysoký hráč vedle trpaslíka.
,,Co ty se do toho sereš?!”zakoulel očima trpaslík.
,,Víš, co mi můžeš ...” zabručel uražený a s naprostým klidem podtrhl pod trpaslíkem židli. Ten zanadával, rozhodil rukama a s tvrdým žuchnutím dopadl na zem. Dlouhán se i s ostatními rozchechtal. Jeho smích ukončil až dřevěný korbel, který mu narazil do obličeje.
 ,,Počkej, ty krátkonohej parchante!” zařval postižený vztekem a s ostatními se vrhl na trpaslíka, který zatím hledal způsob, jak nejrychleji zmizet. Když si uvědomil, že cesta ven vede skrz rozzlobené hráče, popadl židli a vši silou ji mrštil. Židle narazila jednomu z mužů do prsou a srazila ho na zem. Thorri vyskočil na stůl a vší silou nakopl nejbližšího útočníka do obličeje. Ozval se zvuk lámajících kostí a muž se skácel, drže si přeražený nos. Jeden z mužů se sehnul a převrátil stůl. Trpaslík proletěl vzduchem a dopadl na kolena. Se zaúpěním se zvedl a rozběhl se proti řadě nespokojených hráčů. Sehnul se pod ránou pěstí a přeskočil nastraženou nohu. Otočil se a usmál se - bude mít čas utéct. Rozeběhl se ke dveřím a zaklel, když mu noha podjela na slupce nějakého banánu. Trpaslík upadl a rozplácl se jak široký, tak dlouhý. Pomalu se zvedal a zjistil, že stojí v kruhu nespokojených hráčů. Ušklíbali se a předváděli své pěsti. Když se muži pohnuli k němu, Thorri zapřemýšlel, jestli někde neudělal chybu.

,,…a takovů bych ti napálil, že by ti kebule odlítla!” Ranní svítání zastihlo trpaslíka na ulici, kde šermoval pěstmi proti neviditelným soupeřům a snažil se si dokázat, že by to včera dopadlo úplně jinak, kdyby ...
,,Kdyby vás nebylo osem na jednoho,” zabručel Thorri a držel se za pohmožděnou bradu. ,,Kurva mať, prachy sů v řiti, co si teď počnu?” nadával.
Prošel jednou z malých uliček a uviděl několik žebráků, jak se probouzí k dalšímu dni žebrání. Jeden byl bez nohy, druhému zas chyběly prsty na ruce. Mrzáci se usadili a začali vykřikovat své prosby. Za chvíli přišel postarší muž a hodil jim pár zlaťáků. 
Thorri se rozmýšlel jen chvíli. ,,Hele, ty!” ukázal na jednoho ze žebráků. ,,Dej mi pěsti po čuni,” řekl trpaslík. Žebrák se na něj nechápavě podíval. ,,Pěstí po čuní, rozumíš?!” zařval trpaslík a přejel si vlastní rukou po bradě..
Žebrák zauvažoval a řekl : ,,Ne.”  ,,Cože?!” zařval nevěřícně Thorri.
,,Zadarmo ani kuře nehrabe,” ušklíbl se muž.
,,Tož nebuď sviňa : Kdy móžeš rozbíť hubu trpaslíkovi?” namítl Thorri.
,,Tak fajn, skloň hlavu,” řekl žebrák a rozmáchl se.
,,A ne ňákú srabárnu, tož pořád- ” Thorri ani nestačil doříct, jak má rána vypadat, když inkasoval úder, po kterém se mu před očima roztančily tisíce hvězdiček. Otřepal se a uviděl zubícího se žebráka. ,,Díky,” vysoukal ze sebe trpaslík a s radostí cítil, jak mu nabíhá levá tvář. Posadil se vedle žebráků a začal žadonit o ,, několik zlaťáků pro ubohýho trpaslíka, ktorý zraněn bol v potyčce převeliké,” vystavuje na obdiv svůj nyní již kompletně zničený obličej.
Uplynula asi hodina a do ulice přišli tři muži v bohatých šatech. Žebráci začali kvičet o oktávu výš a Thorri s nimi. Boháči vytáhli své měšce a hodili žebrákům několik mincí. První muž se otočil a uviděl Thorriho, který se po jejich příchodu změnil na ,, ubohého trpaslíka, ktorý zraněn bol v bitvě největší.”
,,A hele! Fousatej skřet!” zařval muž. ,,Těm nedávám ani měďák - jsou zazobaný a jen to tak hrajou!” řekl muž a odešel z ulice. Druhý muž přišel a ušklíbl se: ,,Hnusní malí pidižvíci. Měli byste všichni chcípnout, fuj!” zasmál se a odešel také. Třetí boháč se ani nezdržoval mluvením, jen ohrnul nos a rychle z ulice utekl. Zněly za ním trpasličí kletby a kdyby se otočil, uviděl by spoustu sprostých gest. Ale proč by se otáčel.
Když se Thorri uklidnil, napadl ho nový způsob získání peněz. Stoupl si a v celé své maličkosti začal zpívat oblíbenou trpasličí píseň:

    ,,Zlato kutej hola hej,
    kutej zlato neváhej!”
    Zlato, stříbro měď a cín 
    postavíme starej mlýn!
    Budu tam mít svoju robu,
    přivítá mě, když jdu domu.
    Kutej zlato hola hej,
    zlato stříbro neváhej!”

Takhle vypadá celá píseň, kterou zpívají trpaslíci na svých slavnostech. Píseň má vždy velký úspěch a proto patří mezi lidové (totiž trpasličí). Ale Thorri se brzy přesvědčil, že lidé nesdílejí trpasličí nadšení. Jen co začal zpívat, polil ho někdo z horního patra vodou. ,,Ticho! To kvákání se nedá vydržet!” zařval hlas. Trpaslík se ale nenechal odradit a pokračoval dál.
,,Kutej zlato, neváhej ...” halekal tak, že by to vzbudilo i mrtvého. Nutno podotknout, že tři dny po tomto incidentu začali z místního hřbitova vylézat kostlivci a zombie a starosta města byl nucen povolat zaklínače, aby město zbavil těchto drobných problémů. Nakonec povolali nějakého Geralta. Z Rivie, pokud si dobře vzpomínám.
 Ale vraťme se k našemu trpaslíkovi. Svoji nespokojenost se zpěvem dali posluchači tentokrát najevo kletbami a kýblem splašků, který se Thorrimu rozlil po fousatém obličeji. ,,Já snad začnu poslouchat toho ...no ... Marigolda.” Ozval se hrubý hlas.
Máš něco proti Marigoldovi?!” ozval se první muž.
,,JO! Je to pěknej idiot!” zařval hrubý hlas.
,,Pojď mi to říct do očí, ty neznalče poezie!” zvolal odpůrce.
,,Pojď ty sem!” hulákal druhý muž.
,,Idiote!”
,,Neotravuj!”
,,Kreténe!”
Muži si teď vyměňovali více či méně příhodná pojmenování a vypadalo to, že se v tom vyžívají. Zlitého trpaslíka na ulici pod nimi si ani nevšimli.
,,Kurva vaše mať!” zařval Thorri, ale nezdálo se, že by si toho rozvášnění chlapi všimli. Trpaslík si vyčistil vousy od největších hariku a vydal se pryč ze žebrácké ulice a cestou uvažoval. Prachy žádný, zbili ho a vylili na něj všemožný hariku. A nechal jsem si dát od žebráka přes hubu. To jsem ale vůl, pomyslel si trpaslík, když spěchal na velké náměstí.

,,Hle ... dá ... me ... schop ... né ... ho ...klenotníka ...” slabikoval Thorri nástěnku nad obchodem a v duchu zalitoval, že se tenkrát, ve dvaceti, v první třídě hornické školy, neučil lépe číst.
Otevřel dveře a vstoupil do malého krámu. Za skleněným pultem, plným prstenů, přívěsků a drahokamů, stál malý zavalitý gnóm. ,,Si přejete?” zabručel prodavač.
,,Sem čet tu cedulku nad dveřma a tož se hlásím jako schopnej pracant,” řekl trpaslík zdvořile.
,,Dobrá, dobrá, ale musím ti něco říct. Je tu dost lupičů - ” začal gnóm.
,,Těch se nebojím,” bil si do prsou Thorri.
,,No, často se nás snaží vykrást, takže tady máme pár opatření ...” řekl prodavač a zpod pultu vytáhl dvoupalnou kuši. ,,Vyřeší většinu problémů, pokud nemají magickou ochranu proti šípům.” Gnóm zastrčil zbraň pod pult a vytáhl dlouhý meč z modré oceli. ,,Dlouhý meč z mitrilové slitiny. Je to spolehlivý nástroj. Lidi rube raz dva, runy na čepeli se postarají o čaroděje a mágy. Tedy většinou.” Mlel nevzrušeně gnóm, roztáhl si vestu a odhalil tak bandalír nožů. ,,Dýky z Rivie. Perfektní ocel.” Skončil výčet zbraní prodavač.
Nadechl se a pokračoval: ,,Měli jsme tady před tebou spousty prodavačů. Stručně ti řeknu, co se s nimi stalo. Prvního přibodli ke stěně kudlou. Dalšího střelili mezi oči. Třetí odešel, když mu usekli ruku. Pak sem přišel nějakej Dragomir, bejvalej voják. Když došlo na něj, pobil všechny tři lupiče. Odneslo to oko a tři prsty. Vrátil se na vojnu, prej je to tam bezpečnější. Další byl hobit, kterýmu usekli hlavu. No a teď jsem tu já. Tak co, chceš tu práci, nebo ne?” zeptal se gnóm.
Thorri cítil, jak z něj veškeré nadšení odpadá. Udělal dva kroky zpět a přesvědčil se, že jsou v krámě jen oni dva. ,,No ... myslím, že nechci a ... jo ... sbohem!” vykoktal trpaslík a vyběhl  ven. Ve dveřích se srazil s mužem v černém obleku, který právě vcházel do klenotnictví. Thorri se omluvil a pelášil dál. Kdyby poslouchal, uslyšel by gnómův hlas, že upíra tu ještě neměli, a mužův hlas, který mu vysvětlil, že to má smůlu, křik, smích a pak ticho ...

 Thorri se opíral o stěnu jednoho z domů na náměstí, když mu na rameno poklepal neznámý muž. Po příhodě s klenotníkem vystrašený trpaslík odskočil a začal hledat dvoupalnou kuši. Když si uvědomil, že žádnou nemá, strachy zcepeněl a vysoukal ze sebe jen dvě slova : ,,Co chcete?”
Muž se usmál a řekl : ,,Sháním někoho, kdo by mi mohl pomoci.”
Thorri si dodal odvahy a zeptal se :  ,,A s čímpak?”
,,No, to je docela jednoduché. Mám přítele v blízkém městě, Torrigu. Je to čaroděj. Chtěl bych mu odvést několik sudů a potřebuji schopné muže, kteří by tuto čtyřdenní cestu podnikli.” Řekl muž a zvedl tázavě obočí.
,,A co se stalo s původní družinou?” zeptal se nervózně Thorri. Nechápavý pohled. ,,Nesežrali je vlci, spektry nebo je dokonce nezabil wicht?” nedal se obelstít trpaslík.
Muž nejdřív nechápavě civěl, a pak se rozesmál. ,, Ne, malý příteli, ubezpečuji tě, že žádné nebezpečí nehrozí. Platím pět zlatých hned a dalších deset na hlavu až dojedete.”
,,Tak fajn, beru!” zazářil trpaslík.
,,Sežeň si muže a buďte zítra ráno u Severní brány. Budu čekat. Vůz i sudy dodám já.  Tak zatím na shledanou příteli.” Rozloučil se muž a odešel. Thorri zauvažoval, kde  najít schopné trpaslíky. Pak vyrazil do večerního města hledat dobrodruhy. 
Z večerních stínů se odlepila postava a odběhla opačným směrem.

,,Tož říkám vám, ogaři, pět zlatých dá teď a deset každému potom,” zopakoval nejméně po sté Thorri a rozhlédl se po uchazečích. U stolu sedělo pět postav. Vysoký elf si zrovna přihýbal z korbele a očima koukal po malém hobitovi, který dloubal dlouhým párátkem do svého souseda. Tím byl rozložitý barbar, jež nestydatě sjížděl pohledem mladou ryvku, která si upravovala záplavu svých zlatých vlasů. Poslední do party byl Káhlí, trpaslík s dlouhými, rezavými vlasy.Bezvousý. ,,A máme jen převést sudy?” zeptal se hobit.
,,Jo.”
,,V tom něco bude, cítím to ve vousech,” zabručel Kahlí. Hobit se zakuckal. Někdo vykřikl. Ryvka zvedla obočí. ,,Nu ... ňáko to cejtim, no,” znervózněl trpaslík a zmlkl.
,,Já do toho jdu.” usmála se dívka.
,,Já taky,” zařvali elf a barbar současně.
,,Byl jsem první,” poznamenal válečník, upravuje si pochvu s mečem.
,,Ne, já!” bránil se elf.
,,Opravdu?” zeptal se mile barbar a začal si protahovat svaly.
,,No, spletl jsem se, byl´s první.” Usmál se elf.
,,Fajn”
,,Já půjdu taky,” řekl nesměle hobit.
,,Já tu sám nezůstanu. Chci jet taky!” zvolal Káhlí.
Thorri nadšeně počítal. Když si uvědomil, že více jak do pěti to stejně neumí, spokojil se s myšlenkou, že jich bude hodně. ,,Fajn. Tak zítra u Severní brány.” Řekl  trpasličí organizátor. Po chvíli se všichni rozešli a u stolu zůstal jen Kahlí a Thorri, který lačně koukal na korbel, z kterého si bezvousáč nadšeně přihýbal. ,,Ty, Káhlí ...”
,,Hm?”
,,Kup mi pivo.”
,,Ne!”
,,Nebuď sviňa:”
,,A sem.”
,,Šmejde!”
,,Nápodobně!”
Thorri se nasupeně zvedl a odešel do tmy, hledat si nocleh.

Příští ráno se celá skupina sešla u Severní brány, jak bylo dohodnuto. Poslední doběhl malý hobit, který se omlouval, že si spletl brány.Povoz zatím nikde nebylo vidět. Elf se ušklíbal a jal se šikanovat : ,,Hobiti, nemytí!”
,,Hubu drž!” vypískl výhružně hobit, ale jelikož mu hlas asi dvakrát přeskočil, výhružně to rozhodně neznělo.
,,Hobiti, poblití!” ušklíbal se elf. Uražený po něm skočil a už se váleli po cestě.
,,Nechte toho!” napomenul je barbar.
Je velice zajímavé, že hobita i elfa, takové rozdílné rasy, napadlo v tu chvíli to samé. Přestali se prát a z plna hrdla zařvali : ,,Barbaři, žabaři!” Muž neváhal a začali se mydlit hlava nehlava. 
Ryvka se pokusila zasáhnout : ,,No tak, jste jak malí ...”
,,Ryvka, děvka!”
,,Parchanti zakrslí!” zařvala dívka a vrhla se do klubka zápasníků.
,,Hovada,” utrousil Thorri ke Káhlímu. 
,,Trpaslíci, spermo- ” Klubko se rozrostlo o dva členy.
Z bitky je vyrušilo až vrzání kol a klapot kopyt. Všichni se okamžitě zvedli a seřadili do řady. Barbar se ušklíbl a nevinně vrazil hobitovi pěstí do břicha. Ten se zlomil v pase a natáhl se na zem, kde se kroutil bolestí. Ostatní nehnuli ani brvou a upíraly oči ke kočímu povozu, ve kterém Thorri poznal muže ze včerejška. Kočí seskočil na zem a rozhlédl se po skupince. Pohled na řadu stojících, nevábně vypadajících individuí a jednoho svíjejícího se hobita, byl docela zajímavý.
,,Vidím, že jste si sehnal schopné muže,” usmál se kočí. Ryvka zakašlala. ,,A dívku,” dodal muž a pokračoval : ,, Tady máte povoz i s koňmi. Sudy už jsou naložené. Jídlo máte zabalené ve vacích vzadu.”Vyndal ze svého váčku několik mincí a rozdělil  je mezi horlivou družinu.Pak poplácal oba koně po krku a ukázal na statného vraníka. ,,Tohle je Vraník a tenhle,” kývl na velkého grošáka, ,,se jmenuje Grošák,” řekl s nadšením. Uznáním mu bylo několik pohledů, o kterých se vůbec nedalo říci, že by byly chápající.
,,Hm ... dobrý jména ...” vysoukal ze sebe hobit.
,,Takový originální:” poznamenal elf a rozřehtal se. Kočí chvíli zauvažoval o originalitě koňských jmen, ale pak to zavrhl a řekl : ,,No, vysvětlil jsem, co jsem měl. Jo ten čaroděj, co mu to máte doručit, se jmenuje Čestmír. Až tam přijedete, vyzvedněte si peníze v Ralfiho bance. Zatím hodně štěstí.” Rozloučil se s nimi muž a pomalu odcházel směrem k náměstíčku, zanechávaje skupinu jejímu osudu.

,,Tož, měli bychom se domluvit, kdo bude kočírovat, co?” zamumlal Thorri a rozhlédl se po ostatních. Přemýšlení trochu narušil drobný déšť, který ovlivnil mnohá odhodlání. Jinými slovy, všichni se zachumlali do svých plášťů a nikdo se nepřihlásil. Káhlí udělal bolestnou chybu a začal  nahlas vzpomínat : ,,No, keď som bol malý, jezdil som s vozíkem a - ”
,,Kočíruješ!” zařvali ostatní jednohlasně a hrnuli se do vozu, přes který byla přehozena plachta. Káhlí zanadával a vylezl na kozlík.
Mezitím ve voze vypukl boj. ,,Chci sedět u okna, paprlapá!” pískal hobit.
,,Máš smůlu, žádné tu není.” Rozchechtal se elf, který se snažil uvelebit ve volném rohu. Hobit se urazil, ale musel zkonstatovat, že elf má pravdu. S brbláním se usadil, tam kde stál.
,,Jau! Zvedni se, debile, sedíš mi na noze!” zařval barbar.
,,Jdi do háje!” nedal se hobit.
,,Vážně?”
,,Jo!” Křust! ,,Au, au, to bolí!” vyskočil hobit, když inkasoval ránu levým direktem od svalnatého barbara, který si teď spokojeně natáhl nohy. Postižený si pozorně prohlédl tmavý kout a když zjistil, že tam není ničí ruka, hlava ani noha, uvelebil se tam a pofňukával, drže si poraněnou tvář. 
Thorri si odkašlal a zabránil tak tomu, aby svalnatec názorně poučil elfa, co se stane tomu, kdo si dělá moc velký nárok na prostor. ,,Už toho nechte. Jste jako malý,” pronesl hlubokým trpasličím hlasem ... trpaslík. Všiml si, že elf něco šeptá barbarovi a ukazuje přitom na metrového hobita. Povzdechl si. ,,Tož bychom sa mohli představit, hej? Já sa volám Thorri.”
,,Irwen.”
,,Já jsem Garwain,” představil se barbar.
,,A já Terlis,” ozval se elf.
Když dlouho nikdo nic neříkal, všichni se otočili směrem, kde v temném koutku pofňukával hobit. ,,A jak se jmenuješ ty?” zeptal se mile Thorri. 
,,Květoslav,” pískl hobit. Barbar s elfem se zasmáli, ale na tom nebylo nic zvláštního.
,,A co příjmení, máš? To hobiti mívají,” snažila se ovládnout situaci Irwen. 
Hobit přikývl a pyšně řekl : ,,Mám. Jsem Květoslav Kiloušek.” Pokusil se napřímit, ale vzhledem ke kodrcání vozu se mu to nepovedlo. Posadil se ( spíš upadl ) zpět a čekal na reakci ostatních. 
Irwen se jen slabě usmála. To se ovšem nedalo říct o ostatních členech výpravy. Váleli se po podlaze a smáli se jako šílení. ,,Květoslav, Květoslav Kilouš- chá!” řval elf.
,,Ki-Kiloušek! Ha, chá!” umíral smíchy barbar. Irwen později přemýšlela, jestli neslyšela řehot koní, ale pak tuto myšlenku zavrhla.
Smích utišil až hlasitý vzlykot uraženého hobita. ,,To .. to není spravedlivé, tohleto! Já za to nemůžu. Tak se jmenoval tatínek a ... a ... jste zlí! Béé ...” vzlykal. Dopad jeho reakce byl tak silný, že ani Terlis neutrousil žádnou kousavou poznámku typu, jestli se tatínek jmenoval Narcis nebo Pivoňka. 
Irwen podala hobitovi svůj vyšívaný kapesníček. ,,Na, tu máš.” 
Hobit se hlasitě vysmrkal a pak se zahleděl na obrázek, který byl ještě rozeznatelný přes ... no, však vy víte. ,,Jé, co to je?” zeptal se Kiloušek. 
,,No, to je takový zvíře ... hroch. A jmenuje se Eda.” usmála se Irwen. 
,,Můžu si ho nechat?” zaškemral hobit.
,,Hm ... tak jo.” Řekla ryvka, když si uvědomila, že by kapesník už stejně nikdy nevyprala. Hobit byl zase šťastný.Zamilovaně si prohlížel obrázek na kapesníčku.
Zavládlo trapné ticho. ,,A já jsem Káhlí, nazdar!” zvolal z kozlíku trpaslík.
,,Tě pic!” zněla elfova odpověď. A tak se tahle podivná kumpanie šinula dál...

Zastavili nedaleko jezera. Irwen se okamžitě odešla vykoupat k blízkému jezírku.
Nikdy na sobě neměla tolik špíny jako teď po dvou dnech kodrcání ve voze.
Když se umyla, vylezla zpět na břeh a natáhla se na zelenou trávu. Letní slunce ji příjemně hřálo na mokré kůži a dívka se ponořila do říše snů. Kiloušek s Terlisem a Garwainem se mohli potrhat o dalekohled, který si s sebou vezl malý hobit. Nutno podotknout, že přístroj perfektně plnil svůj účel. Nikdo netušil, že se schyluje ke strašnému činu.

,,Tož toho nechte, ogaři!” napomenul Káhlí dalekohledící muže, kteří se chvíli co chvíli přetahovali o vzácný přístroj. 
Z vozu vyšel Thorri a zívl. ,,Za chvíli vyrazíme, jen co se Irwen vrátí.” zabručel.
,,No, tak se hned tak nevrátí! Spí!” slintal Kiloušek a sápal se po dalekohledu, který právě používal barbar a nevypadalo to, že by ho chtěl vydat. Thorri si povzdechl a zavzpomínal na svou první lásku. To mu bylo dvacet pět a chodil na hornickou školu. Nennora byla krááásně baculatá a její nosík byl poset pihami. Ach, to byly časy ... Thorri potřásl hlavou a rozhlédl se po hustém lese, který obklopoval jejich vůz. Skvělé místo pro přepadení, pomyslel si trpaslík a v duchu si přál, aby jim byl Osud nakloněn. 
Jenže Osud je někdy prostě svině a právě teď se rozhodl, že naše přátele potrápí. ,,Do psí prdele!” zanadával Garwain, když uslyšel zvuk válečného rohu a uviděl osm postav, které se vynořily z lesa.
,,Dejte nám váš náklad a nikomu se nic nestane!” zahulákal svalnatý muž, zřejmě vůdce. 
,,To zrovna,” zněla barbarova odpověď. Jeden z lupičů vytáhl luk, nasadil šíp a s úšklebkem natáhl tětivu. Ozval se zvuk lámaného dřeva a zbraň praskla.
,,Blbej lirijskej kšunt!” zanadával muž a vytáhl dlouhý nůž. ,,Na ně!” zařval vůdce a lupiči se vrhli na skupinu překvapených dobrodruhů.
,,Tas meč, vole!” hulákal Thorri na Garwaina.
,,Ale ...”
,,Tas!”
,,Kurník ale von je dřevěnej!” odpověděl barbar a sledoval blížící se lupiče.
,,Cože?! Puč to sem ...” zanadával Thorri a vytrhl barbarovi meč z ruky. Uchopil ho jako kladivo a prvního útočníka praštil jílcem po hlavě. Dalšího lupiče umlátil Terlis dalekohledem za vydatného řevu hobitova, že prý je to rarita a ať toho okamžitě nechá. Káhlí odnikud vytáhl rohatou přilbu, vítězoslavně si ji nasadil na hlavu a začal okolo sebe švihat bičem, snažíce se zasáhnout nepřátele. Odnesli to Thorri, Garwain, Terlis a ... jeden lupič. Ten zařval a začal se svíjet bolestí na zemi. 
Garwain zasyčel, když ho meč škrábl na rameni. Pak se napřáhl a jeho pěst málem urazila útočníkovi hlavu. Málem. Takhle pěst neškodně proletěla kolem lupičova ucha a kdyby byl Kiloušek jen o málo větší, dostal by ránu, která zabije i vola. Lupič se ušklíbal a pohrával si se zbraní. Ušklíbat se přestal (a pohrávat si  koneckonců taky) až když dostal dřevěným mečem - kladivem po hlavě a sesul se k zemi. Thorri se ušklíbl a jal se hledat nového soupeře. 
Mezitím byl Káhlí v nesnázích. Vůdce lupičů na něj nebezpečně dorážel dýkou a trpaslík si uvědomil, že bič je na blízko špatná zbraň. Zahodil ho a vrhl se po zbrani svého soupeře. Ten jeho úmysl neodhadl a Káhlí se drsně usmál, když dýka změnila majitele. Vůdce ale nemeškal a úder pěstí trpaslíka odhodil až na vůz. Plachta praskla a Káhlí se hlavou praštil o sud.
Roh přilby prorazil dřevěnou nádobu a tekutina se rozlila trpaslíkovi po tváři. Pomoc, pomyslel si bezvousý, nějaký utrejch se mi leje do tlamy. Když mu tekutina zalila celá ústa trpaslík zoufale polkl ... A ucítil známou chuť. Kořalka. A jaká. ,,Ryvský dryák,” nejlepší pití vůbec. Káhlí zapomněl na loupežníka, který ho chtěl zabít (nutno podotknout, že ho mezitím zlikvidoval zbytkem svého dalekohledu rozzuřený hobit) a oddal se výtečnému moku.
Garwain se zrovna shýbal pod zuřivým sekem, když na cestu za úporného řevu vskočila Irwen. Nahá. Úplně. Veškerý boj ustal a muži se dívali všichni jedním směrem (zajímavé, že?). Jednomu z loupežníku vypadl meč a druhý hvízdnul. Dívka zrudla a rozkřičela se : ,,Nečumte, blbci! Na ně!” nakopávajíc jednoho lupiče do rozkroku. Poslední dva útočníci byli rychle přemoženi a spoutáni. Snad se i nechali. Když z mužů opadl první úžas nad zjevením Irweniným, Thorri rychle přepočítal. ,,Tož som tu já, Terlis, barbar, hobit ... Irwen taky ...Sakra! Kde je Káhlí?!” zanadával. 
Když zjistili, že nikde neleží v kaluži krve, ale že leží v louži něčeho jiného, zhrozili se. ,,To je ten čarodějnickej sud! Von to určitě spolknul a teď se s ním něco stane!” láteřil Thorri.
,,Hm, třeba mu narostou vousy,” rozchechtal se elf.
,,Je to ... škyt ...chlast jak trám!” halekal Káhlí.
,,Hurá, žije!” zařval Kiloušek a jal se trpaslíka objímat. Když se na něj zavál  alkohol, hobit málem omdlel. Rychle vstal a vycouval z vozu.
,,Je to Ryvskej dryák, ogaři, vokoštujte to!” Káhlí se zvedl, nalil do své přilby trochu tekutiny a podal to okolo stojícím přátelům. Nejdřív si vyměnili nevěřícné pohledy, ale pak postupně ochutnali vynikající ryvský alkohol. Rychle ochutnali  i z ostatních sudů a shledali, že je v nich to samé jako v prvním. Ucpali díru po rohu a Thorri začal přemýšlet nahlas. ,,Ten chlap nám dal sudy normálního chlastu. A my jsme je bránili zuby, nehty před lupiči. Mě dali přes hubu ...” začal trpaslík.
,,Mě škrábli mečem.” postěžoval si Garwain.
,,Dostal jsem pěstí,” přizvukoval Káhlí.
,,A já kvůli nim přišel o dalekohled!” nadával Kiloušek.
,,Fajn,” přerušil stížnosti Thorri. ,,Jsem pro to, abychom se nějak pomstili,” navrhl.
,,Jasně,” zařvali krvelačně všichni, i malý hobit, který stále truchlil pro svoji zničenou drahocennost.
,,Mám plán.” Řekl trpaslík a pak jim nastínil svůj Návrh zkázy...

    Dva dny na to družina stála před úředníkem v Ralfiho bance.Bankovník byl malý šotek s vyblýskanou pleší.
“Barbar…jo.Ryvka…ano.Hobit a elf…souhlasí.Dva trpaslíci…Promiňte pane ale vás tu nemám.”podíval se na Káhliho.Elf a barbar se rozřehtali.
“Podívej se,je to můj krajan,ručím za něj.”zkoušel to Thorri.
“Aha.Tak to jo.”zabručel šotek.
“Tak dáš nám ty prachy ?”zaprosil nadšeně Káhlí,vida že z nejhoršího je venku.
“Ehm…Ne.”
“Cože ?!”zařval trpaslicko-hobito-barbařo-ryvsko-elfský sextet.
“Nemůžu vás pokládat za tu družinu, které mám vyplatit peníze.Chybí vám trpaslík.Nesmím je dát nikomu z vás.”pronesl omluvně šotek.
Několik očí spražilo bezvousého.
“Hele,je nás raz, dva,čtyři,osm…Irwen…”zaprosil očima Thorri.
Je nutno vyzdvihnout,že se dívka zhostila úkolu dokonale.Tudíž jakékoliv vtipy o mozkožravých broucích v ženských hlavách hlady trpící jsou smyšlené.Možná.
“Pane pokladníku,nemohl byste nám vyplatit těch několik mincí?”zamrkala prosebně  ryvka.
“No,možná…”zaváhal šotek.Po pleši mu stékali kapky potu.
Mrky mrk.
“Asi…ale to víte…Předpisy…”bránil se nešťastník.Z jeho pleše už nestékaly kapky,to byl vodopád.
Mrky mrk.
“Tak dobrá.Tady máte peníze a ….Nashledanou.”koktal omámeně šotek a podal Irwen váček s penězi.
“Děkujeme,pane pokladníku.”rozloučila se ryvka a probrala k odchodu zbytek družiny,který na ni koukal s otevřenými ústy.
Když odešli,zaslechli těžké žuchnutí.
To omdlel pokladník. 

 Kouzelník Čestmír si přihnul z korbele a usadil se ve svém křesle. Bylo to jako hnůj. Oslava narozenin byla v plném proudu. Čestmír si povzdechl, už mu bylo pětadvacet. Ach jo. Z úvah ho vytrhlo až drnčení zvonku. Vstal a přihnul si piva. Blitky. Došel ke dveřím a otevřel. Uviděl trpaslíka a jednoho malého muže, zřejmě liliputána. ,,Tož jsme tu s tím pivem.” Zahulákal trpaslík.
,,Fajn, hoďte ho sem hned to okoštujem.” Usmál se Čestmír. Za chvíli byly všechny sudy uvnitř kouzelníkovy vily. ,,Pojďte ochutnat přátelé,” pozval oba pracanty Čestmír. 
,,Ne .. totiž nám to ... jako to ... nechutná!” omlouvali se o překot oba návštěvníci. Čestmír si natočil ze sudu a napil se. Jako chcanky. No, to bude ta moje blbá nálada, pomyslel si kouzelník a mile se usmál. ,,Vítečné. Díky pánové,” poděkoval. Příchozí se usmáli.
,,Tak to je fajn, že vám to ... to ... chutnalo.” Rozloučili se oba příchozí a rychle vyběhli ze dveří.
,,Všichni sem! Je tady Ryvskej dryák!” svolal všechny Čestmír a znovu se napil. Nemohl si odpustit myšlenku, že pije chcanky. Má prostě blbou náladu.

,,Přidej Káhlí,”pobízel trpaslíka Thorri. Zahnuli za roh a vyskočili na připravený vůz.
,,Tak co?” zeptal se dychtivě Garwain.
,,Nepoznal, nic nepoznal!” řvali smíchy oba trpaslíci. ,,Práskni do koní, Irwen, než na to přijdou!” Zařval Thorri. Dívka švihla bičem a vůz rychle odjížděl z města. Vezl posádku, která byla kompletně mrtvá smíchy.

Microsoft VBScript runtime error '800a0006'

Overflow: 'CInt'

/includes/funkce.asp, line 373