Danae ležela stočena do klubíčka v provlhlém výklenku prastaré kobky a přerývaně sípala. Zranění, které jí způsobil nemrtvý bylo dost zlé. Ve stejném okamžiku, kdy z její ohnivé hole vytryskl proud ohně, který příšeru proměnil v troud, byla zasažena do boku těžkým zrezivělým mečem kostlivého válečníka.
„Zůstaň zde“, řekl jí Alaran, vůdce družiny vida, že její zásoba many je již vyčerpána a jal se pronásledovat s hraničářem Kyrenem vyděšenou tlupu vykradačů hrobů . Byla zde v relativním bezpečí. Cesta za nimi již byla prozkoumána a vyčištěna. Alaran nemohl tušit, že čarodějka z dlouhé chvíle využije svých zlodějských schopností k hledání pastí a skrytých vchodů a jeden takový skutečně najde. Jeho otevření se jí však málem stalo osudným. Z hrobky uzavřené celé věky vypochodovalo několik kostlivců ve zrezivělých zbrojích a jejich žlutavý svit v prázdných důlcích se upřel přímo na ni.
„Bratři“, zaskřípal čelistí ten největší z nich.
„Čerstvé maso a krev a jak sladce voní, pojďme hodovat.“
Danae neztratila duchapřítomnost, uchopila své magické hole mrazu a ohně a střídavě jimi nemrtvé podělovala. Jak se zdálo tahle léčivá receptura dělala starým kostem velmi dobře, protože všichni umrlci až na toho největšího se rychle odebrali k opravdovému věčnému spánku. Ten poslední musel být za živa určitě velmi významným bojovníkem, jeho odolnost byla neuvěřitelná a nakonec se mu podařilo čarodějku vážně zranit.
Teď tu ležela a doufala v brzký návrat svých druhů. Jak znala Alarana určitě jí nic nevyčte, ale v jeho očích spatří ten výraz, pro který se teď tolik nenáviděla.
V hloubi hrobky, ze které před chvílí na ni zaútočili nemrtví se ozvalo strašidelné syčení.
„U Vananae jen to ne“, zasténala a málem se rozplakala. Neměla už nic čím by se mohla bránit. Zoufale prohledávala svou batožinu a až docela na dně našla starý pergamen obsahující kouzelnou formuli rozdvojení. Původně ho chtěla prodat ve městě, ale pak na něj zapomněla.
Pohlédla k temnému vchodu do krypty a hrůza jí pokryla čelo studeným potem. Obrovský černý pavouk neomylně mířil ke své oběti. Rychle přečetla magickou runu a najednou všude kolem rotovalo šest obrazů zraněné Danae. Pavouk se zdál být na chvíli zaskočen, ale vzápětí znovu zaútočil. Obrazy jeden po druhém mizely a již zbýval jen jeden, který dělil čarodějku od děsivé smrti v pavoučích čelistech. Raději zavřela oči, nechtěla vidět svou smrt a nechtěla dát slzám šanci uniknout. Snažila se být statečná, statečná jako ten, kterého milovala. Proč to však přišlo tak rychle a tak brzo.
„Ach Alarane“, zašeptala.
Vzduchem zasvištěl šíp ledu a hučel přitom jako sněhová bouře, pak druhý, třetí…
Danae otevřela oči a spatřila asi dvacet stop od sebe klečícího hraničáře a střílejícího šípy tak rychle, jak to neuměl nikdo jiný. S řevem hurikánu přiskočil k obludnému pavouku Alaran a vykřikl:
„Ukončím tvůj zbytečný život!“
Úder magickým mečem, vedený strašlivou silou rozpoltil hlavonožce ve dví. Bylo po boji. Kyren opatrně vstoupil do hrobky s lukem připraveným k okamžitému výstřelu a záhy přes rameno prohodil:
„U mne v pořádku.“
Nikdy toho moc nenamluvil, jen kolik bylo nezbytně nutné. Alaran poklekl k Danae a rychle přehlédl stav jejího zranění. Potom vytáhl ze své batožiny několik lektvarů a pronesl zaříkávací ozdravnou formuli.
„ Už je ti lépe?“, zeptal se a v jeho hlase byla cítit starost.
„Jo“, odsekla čarodějka.
„Teda načasovali jste si to opravdu skvěle. Teda jestli jste ještě neviděli jak z někoho dělá pavouk zámotek, mohli jste říct, necukala bych se tolik“, durdila se naoko a po očku pokukovala po Alaranovi. Opět měl v očích ten výraz.
Válečník vstal a kývl na Kyrena.
„Už je v pořádku.“
Pak se podíval na Danae a lehce se usmál.
„Pojď dítě. Objevili jsme východ, tak odsud vypadnem ať se dostanem do vesnice dřív než se setmí.“
 

Microsoft VBScript runtime error '800a0006'

Overflow: 'CInt'

/includes/funkce.asp, line 373