Bitva o Sodden 2000
aneb
přijel jsem, nafotil jsem a napsal o tom

                Ve dnech 6.5. – 8.5.2000 se v těsné blízkosti obce Veselíčko u Žďáru nad Sázavou pořádala dřevěná bitva na motivy povídek spisovatele Andrzeje Sapkowského. Zdejší lesy a louky o rozloze cca 2 km² se na 3 dny proměnily v Soddenský pahorek, jež byl svědkem jak mnoha krvavých bitev mezi vojsky Nilfgaardu a sjednocených království severu tak plnění nejrůznějších úkolů (questů). Po celé 3 dny svítilo na obě strany znepřátelených vojsk sluníčko, nebe bylo bez mráčku, ni stéblo se hnulo v tom naprostém bezvětří a všechny bojovníky vždy k večeru sužovala hejna komárů nehledících na závažnost situace.

Přehledná mapa, kterou vytvořil Melkel

(406 kB)

                Den 1.:

                Po skoro 4 hodinové jízdě ve staré, ale stále živé Škodě 120, jsme (družina 4 lidí – 2 CP, 1 bojovník, 1 NPC) dorazili (včetně nutného bloudění) na místo. Cestou autem jsme potkali Korzáry ze Skellige kteřížto se vydali bránit brod proti výpadům nepřátelských vojáků. Nakonec jsme svůj pekelný stroj zaparkovali naproti hostince ve Veselíčku. Pak, po cestě vyznačené žlutými fáborky jsme se vydali do základního tábora, vzdáleného asi kilometr od centra metropole. Nutno si uvědomit, že moje maličkost byla na akci tohoto druhu poprvé a tedy podle toho tento článek vypadá – je až do morku kosti cítit nadšením. Takto nadšen jsem tedy stanul u čtveřice lidí, oblečených do fantasy kostýmů a nestačil jsem kulit oči.
                Tábor se rozkládal na louce u lesa po jehož obvodu bylo postaveno odhadem cca 15 stanů. Ve středu tábora byl vyvěšen táborový řád a mapa akce. Mapa byla zpracována velice precizně, zde bych rád vzdal díky Melkelovi – jednomu z organizátorů, který i přes problémy s nekompatibilitou editoru SLOVO od jedné nejmenované firmy nakonec dodal všechny potřebné materiály, krajinu zmapoval a udělal perfektní mapy (viz obrázky), podle kterých ztratit se, bylo téměř nemožné. Na mapě byly zakresleny všechny potřebné orientační body, zvláště dvě jezera, podle kterých se dalo skvěle orientovat, dále všechny věže, doly, pily a další objekty. Království bylo celkem 5 – Temerie, Kaedwen, Lyrie, Maecht a Nilfgaard. Každé mělo své hlavní město se stálou armádou a mezi tím se pohybovalo komado Veverek (Scoia´tael) a drakarry Korzárů ze Skellige. Po kupeckých cestách putovali kupci se zásilkami zlata, vína, atd. Prostě se zde žilo jak za dob imperátora Emhyra.
                Organizátoři – Melian a Melkel mi ochotně vysvětlili vše, co jsem potřeboval vědět ke své hrdinné roli novináře. Vypůjčil jsem si černý nekromantský plášť a vydal se na průzkum okolí. Podle mapy jsem se chtěl vydat postupně do všech věží a pak se spolu s některými vojsky účastnit plnění jejich questů. Našel jsem si správnou čarodějnou hůl a vydal se na cestu. Nejprve jsem se vydal podél řeky Jarugy směrem do severního Nilfgaardu a hned jsem se stal svědkem bitvy o brod v blízkosti Dol Angra mezi Nilfgaardem a Korzáry spolu s Lyrijským vojskem. Bitva to byla urputná ale i přes obrovské hrdinství a obětavost Korzárů a Lyrijců, Nilgaarďané brod ubránili.
                Zde jsem se úplně odpoutal od reality – výkřiky jako „Nilgaard!“, „Lyriééééé, neustupovat!!!“ se nesly vzduchem stejně často jako klepání dřevěných mečů a seker o sebe. Na straně agresorů (Lyrie) vynikal trpaslík, celý ve žlutém, s černou kavkou na žlutém štítě, který si takto získal familiérní přezdívku Borch Tři Kavky. Na straně obránců vynikali bojovníci, pomalování ve stylu černého Jediho z filmu Star Wars: Episode I – vypadali prostě nádherně – sekali mohutnýma sekerama a vydávali nadpozemské zvuky – prostě Nilgaardská elita (viz obrázky). Docela mě zarazilo, že bylo docela málo lučištníků. A když náhodou vystřelil některý z nich šíp – ten byl brzy zlomen pod nohama bojovníků. Škoda – lučištníci takto přicházeli o své, mnohdy pracně vyrobené, šípy. Pro příště bych navrhoval rozumnou domluvu, že když někoho šíp trefí – ten jej zvedne a hodí někam za bojující vojsko. Další věcí, která se mi moc nelíbila, ale asi jinak nejde řešit, bylo neustálé pokřikováni – „kolik ještě máš životů?“, „to byl zásah – dej sem glejt“, „no ne, to nebyl zásah!“, a podobné. Bojovníci by se takovými podřadnými věcmi zabývat neměli a mlčky uznávat zásahy, sdělovat, kolik mají životů, ale hlavně se starat o to, aby opravdu tolik životů měli viditelně. Tedy strhávat si bílé pásky atd. Nejepší věc, která mě velmi nadchla, byly tzv. instantní životy, které byly k dispozici za zlaté mince v táboře, nebo u některého z kupců. Takový instantní život se hodil zvláště ve velké bitvě daleko od věže, ve které by se zabitý bojovník reinkarnoval.
                Při svých toulkách krajinou jsem potkával spoustu dalších CP (cizích postav), které měly vždy nějaký speciální úkol. Třeba již zmínění kupci, markytánky a víly. S jednou takovou jsem se seznámil. Jmenovala se Lucinka a byla ještě moc mladá – neuměla levitovat a na to, že chodila bosky měla docela dobrou náladu. Taky jsem zašel navštívit loďaře, který za donesené dřevo a pár zlaťáků postavil loď nebo vor potřebny pro přeplutí přes Jarugu.
                Kolem 1 hodiny odpoledne byla svedena první velká bitva na louce pro všechna vojska. Byla úchvatná, Tedy aspoň pro mě. Na jedné straně Nilfgaard a Maecht, na druhé zbytek. Bojovníci stáli, šklebili se a pokřikovali na sebe až najednou někdo zařval „Uááááá“ a vyrazil do boje. Podle něj se zařídili ostatní a strhla se mela. Vytvořila se řada a bitva začala. Trvala zhruba půl hodiny a vyhrály spojená secerní království možná i kvůli početní převaze, ale především kvůli hrdinství válečníků. Na bitvu byl krásný pohled, jak vlajkonoši postupovali nebo ustupovali, podle toho, jak se boj obracel.
                Odpoledne konečně organizátorům dorazil poštovní holub s questy pro jednotlivé království a skupiny a mohla se začít hrát hra podle předem vymyšleného plánu.
                Při mé cestě do Mariboru jsem narazil na Nilfgaardské vojsko v čele s mrzutým imperátorem, který se mě ptal, kde najde Ban Glean, který měl dobýt. Po tom, co jsem si celé Nilfgaardské vojsko seřadil a vyfotil (viz obrázek) jsem je doprovodil do hledané věže. Přišli tam ale pozdě, obránci měli podle questu čekat do 16:00 hodin a Nilfgaard dorazil po 16-té. Velitelé se nakonec domluvili a svorně se vydali za dalším questem, což bylo dobytí Dilligenu. Po cestě tam ale narazili na Temerské vojsko shromážděné u Mariboru a po vzájemné domluvě se u Mariboru uskutečnila bitva Nilfgaardu s Temerií, které pomáhali trpasličí komanda. Ani Veverky nezůstaly pozadu a připojily se k Nilfgaardu. Bitva skončila ve prospěch Nilfgaardu - právě díky 48 instantním životům, které zvrátily průběh bitvy - zvláštní.
                Pak jsem se zůčastnil ještě pár dalších questů, jako Hon na Jednorožce nebo Hledání Ciri. Byly velmi vtipně vymyšleny, ale nepovedly se docela, protože mnoho účastníků se na ně vykašlalo a šli třeba dobývat věž nějakého jiného království (viz Nilfgaard). Pro tento den bojováni již ustalo a všichni se vydali do svých plátěných příbytků.
                Asi kolem 18-té hodiny začala na louce před táborem aréna. Byl vymezen prostor cca 5 x 5 metrů a do něj jeden po druhém vstupovali odvážní bojovníci. Turnaj probíhal vyřazovacím způsobem, kdo prohrál – skončil. Kdo vyhrál, šel do druhého kola, kde buď zase vyhrál, nebo skončil, atd. Pravidla byly stanoveny na jeden zásah do trupu (organizátor Sauron vtipně poznamenal, že trup je to, co zůstane, když člověku urvou ruce i nohy. Finále se bohužel nekonalo, protože jednomu z finalistů se po předchozím zásahu do hlavy spustila krev z nosu a proto byl odložen na další den. Pak už akce pro den první oficiálně skončila.
                Vydal jsem se na průzkum zdejší hospody a musel jsem se smát, když jsem viděl zkoprnělé vesničany, kteří se křižovali a bojácně ukazovali na již zmíněnou elitu Nilfgaardských vojsk, která si šla smýt barvy na záchodky. Málem jsem to nevydržel, když jsem slyšel jednoho z vesničanů prohlásit, že to jsou indiáni z amazonských pralesů. Večer se skoro celá armáda shromáždila ve zdejší hospodě, která byla vynikající tím, že v ní stálo pivo pouze 10 korun. Bylo sice pochybné kvality, ale to bylo stejně jedno – hlavně že ho bylo moc! Jaké bylo mé překvapení, když jsem u jednoho stolu potkal Falku, ze které se vyklubala vášnivá čtenářka Sapkowského knih a tolik toužila znát děj 5-tého dílu ságy o Zaklínači a Ciri, až jsem neodolal jejím svůdným očím a vše jí vyklopil. Za to jsem dostal jako jediný novinář právo si její Potkany vyfotit (viz obrázek). Pak se ještě dlouho hrálo a zpívalo u ohně. Noční boj nebyl, protože podle organizátorů byli lidi unavení (asi tím horkem). Uložil jsem se ke spánku pod širákem a pln očekávání, co dá příští den jsem usnul.

 
            Den 2.:

Druhý den ráno nás všechny probudil drsný hlas Saurona, který zval na dokončení finále arény. Tentokrát se bojovalo na 3 zásahy do trupu a vyhrál borec v teplákách se skateboardovymi chraniči na rukou. Tedy žadny hrdina v kostymu, nicmeně všechna čest. Tento den jsem se účastnil porady organizátorů a byly mi přiděleny role ve dvou questech. V jednom jsem měl po jižní kupecké stezce doprovázet kupce Feldona se zásilkou zlata pro Veverky. Hned na místě, kde měl quest začít se sešli jak Veverky , tak Korzáři a jako naše eskorta jsme všichni vyrazili směrem k Attre, jež mělo být naším cílem a zároveň i místem předávky zlata. Po cestě jsme potkali armádu Maechtu, která měla nevyřízené účty s Korzáry a po vzájemné domluvě Veverek s Maechtem a následně Veverek s Korázy se korzáři vytratili a Veverky i Maecht nás s vidinou snadného získáni zlata doprovázeli. jaké bylo jejich překvapení, když kupec Feldon svůj doprovod povraždil a se všemi bednami zlata se úprkem vydal směrem do tábora. K jeho smůle ho však težce poranil skřet, potulující se lesem a nato ho už v táboře dostihl pronásledující kapitán Veverek, dorazil jej a všechno zlato si odnesl.
            Kolem 12-té hodiny se u jezera na území Nilfgaardu konala velká bitva všech zúčastněných vojsk. Na louce se vytvořila dlouhá řada proti sobě stojících černých a bílých, kteří do sebe mlátili hlava nehlava. nevím, tyhle řadové bitvy na mě působí spíš takovým divným dojmem. Vojska by se měla do sebe vklínit, bojovat by se mělo všude, vpředu vzadu, ve skupinkách. Ne jen stát v řadě a ani se nesmět pořádně rozmáchnout kvůli těsně přilepeného souseda. prostě, v tu chvíli se mi ta bitva přestala líbit. Byla stejně urputná jako ta předchozí a vyhrál ji opět Nilfgaard. Po skončení se zničeho nic zjevil mimozemšťan, který nepřiletěl létajícím talířem, jak bylo slíbeno, ale přišel pěšky. Měl na sobě koupací čepici a starou plynovou masku s chobotem. Vypadal komicky a svou plasmovou zbraní na všechny stříkal vodu. Neuměl česky a proto měl sebou jednoho z organizátorů (Saurona), který tlumočil jeho požadavky. Těch bylo celkem 5: uran jako palivo, suvenýr, jídlo, těžkou vodu a lidskou sílu. Uran se nacházel v trpasličích dolech. Suvenýrem se ukázala býti víla Lucinka. Jídlo byla umělá slepice, kterou měla u sebe čarodějka, která sídlila na ostrůvku uprostřed Jarugy. Byl jsem svědkem toho, jak se členové Lyrijské armády přeplavili na voru udělaném lodníkem na ostrov a po dlouhém dohadování a smlouvání stejně slepici čarodějce (Melian) ukradli. těžkou vodu jsem nějak nepochopil – zřejmě tím byl myšlen alkohol a lidská síla sloužila k tomu, aby se mimozemšťan odpoutal od země a odletěl do nebes (byl vysazen na strom).
            Ve 13 hodin jsem společně s mým sluhou Mejdzrem vyšel se zásilkou vína pro provincie jižního Nilfgaardu. Tento quest měli společný jak Veverky, tak Korzáři a Nilfgaard. Zásilka byla podporována všemi severními královstvími. Nicméně hned poté, co jsme vyšli z tábora jsme potkali Nilfgaardské vojsko, které nás mělo chránit, ale generál Coehorn byl tak tupý, že jsme ho nepřesvědčli a tak nás vydal v šanc Veverkám, které ukradly zásilku vína i truhlici s 11 zlatými, které jsem (ne všechny) nabízel generálovi Coehornovi za naši ochranu. No, Veverky byly nejbohatší družinou. Tak jsem šel jsem oznámit Korzárům, kteří nás čekali na druhé straně cesty, že quest o víně už skončil.
        Zhruba do 3 hodin odpoledne se pak plnily questy pro mimozemšťana a až byly všechny přísady získány, vypukla v blízkosti Lyrijské věže Aldersbergu poslední, závěrečná bitva, ve které musela jedna strana získat všechny ingredience a odevzdat je mimozemšťanovi. Bitvu, a tím pádem i celou hru, vyhrál Nilfgaard, kterému nakonec mimozemšťan daroval spoustu zlata a kouzelných předmětů a odletěl neznámo kam. Po celodenním pobíháni s plynovou maskou se mu ostatně ani nedivím.
    Tak oficiálně skončila dřevárna Bitva o Sodden a valná většina účastníků odjela domů. Zůstalo asi 15 lidí. Večer se udělal oheň a pilo se a zpívalo až do brzkých ranních hodin. Bylo moc fajn a já mám o skvělý zážitek více.

Den 3.:

Třetí den se všechno uklízelo, balilo a v 11 hodin jsme vyrazili domů. Zhodnocení z mé strany je naprosto subjektivní, protože to byla má první bitva a tudíž nemám s čím porovnat. Hodnotím tedy jako vynikající zážitek spojený s únikem od reality. Tolik mých subjektivních pocitů.

Pohled z druhé a třetí strany:

Mnoho účastníků si ztěžovalo na výpadek organizátorů. Ano, první den byl opravdu trochu zanedbaný, kvůli nedodání questů. Další věc byla ta, že lidi nedělají nikdy přesně to, co se po nich čeká a tedy neplnili questy pořádne. Stížnosti byly i na časový rozvrh questů. Organizátoři použili v této hře nový systém, právě s těmi questy, a očekávali, že vojska a skupinky na sebe budou narážet průběžně. To se jim bohužel nepodařilo právě díky neplnění questů a časové prodlevě účastníků. Další věc byla ta, že se snažili rozbít řadové bitvy. To se jim vůbec nepodařilo a Melkel, jak sám prohlásil, byl dojat k slzám, když se dověděl, že nikým nenaplánovaná bitva u Mariboru vznikla až po domluvě dvou velitelů, kteří se shodli na tom, že řadovka bude přeci jen lepší. Na druhou stranu se mi strašně líbily tzv. férovky, kdy si to rozdávali dva bojovníci mezi sebou. Na ty byl vždy pěkný pohled. Další věc, která mě zarazila, a nebyl jsem sám, bylo množství úrazů – první den jichy bylo poměrně dost a vážných – jako výpad mečem do soupeřova čela, na kterém zůstal krvácející šrám. Ulomený kousek zubu, po ráně, která se svezla, seknutí mečem přes obočí. Druhý den jsem viděl úrazy pouze dva – zase bodnutí mečem – tentokrát asi centimetr pod oko, sek mečem přímo přes nos. Hmm, všichni lidi by si měli uvědomit, že právě v oněch řadovkách je třeba dbát zvýšené opatrnosti. To by tak bylo asi všechno. Můžu opravdu prohlásit, že bitva se povedla, všichni byli spokojeni. Snad bych jen dodal, že bitvy ze zúčastnilo cca 150 lidí.

Galerie
Bitva na louce	Bitva na louce	Mimozemšťan	Královna Mewe a Lyrijské vojsko
Bitva na louce	Melian a Feldon rozdělávají oheň	Bitva na louce	Bitva na louce
Bitva u Mariboru	Bitva u mariboru	Borch Tři Kavky	Falka s Potkany
Náčelník Veverek ve férovce	Nilfgaardeské vojsko	Borch Tři Kavky	Bitva u Mariboru
Zástava žlutých	Bitva na louce	Lyrijská věž	Borch Tři kavky ve férovce
Vlajkonoš Nilfgaardu	Lučištnice Nilfgaardu	Bitva o brod	Korzáři ze Skellige
Víla Lucinka	Krajina v Nilfgaardu	Lodař Mejdzr	Tábor
Jde so do toho	Mapa	Táborový řád	Veverky

 

12.5.2000
Nero

Reakce na reportáž od čtenáře Petra Palečka